Filmy mají úžasnou moc. Dokážou nás už od prvních záběrů odvést daleko od reality a otevřít nám nový svět. I po náročném dni se tak pohodlně složíme na pohovku, připravíme si k ruce sáček brambůrků – tedy pardon, pečených chipsů z bio červené řepy – a bereme do ruky ovladač, abychom v takřka nepřeberné nabídce streamovacích služeb vybrali ten snímek, který nám nejlépe padne do noty. Jen málokdy býváme unaveni tak, aby nás nezlákal nový díl rozkoukaného seriálu… A kolikrát už se předsevzetí jít spát se slepicemi kvůli kliknutí na něco z „Mohlo by se vám také líbit“ výběru zvrtlo v noc strávenou binge-watchingem, jejíž následky nedokáže skrýt ani sebelepší korektor. Většina filmů si vystačí s naplněním téhle ambice – poskytnout nám dvě hodiny zábavné podívané, a tím i kvalitního mentálního odpočinku. Pak jsou ale snímky, které dokážou mnohem víc.
Průlomový počin
Velká Británie šedesátých let minulého století se té dnešní příliš nepodobala. Oblíbenou zábavou bulvárních deníků byly nevybíravé útoky na gaye a lesby (a víme, jak to v bulváru funguje, kdyby po tom nebyla ve společnosti poptávka, není ani nabídka). Homosexualita byla postavena mimo zákon, a když byl někdo při tomto „zločinu“ přistižen, nejčtenější deníky se předháněly v tom, jak obžalovaného během soudního procesu co nejvíce zostudit. Vydírání kvůli homosexualitě proto bylo běžné a bohužel stejně časté byly i sebevraždy, když dotyčnému tento veřejný lynč hrozil. O tom, že by se na plátnech kin objevil hrdina či hrdinka menšinové orientace, si LGBTQ+ komunita mohla nechat jen zdát – kdyby tedy tehdy nějaká pořádně existovala. Proto byl film Victim režiséra Basila Deardena z roku 1961 v pravém smyslu slova revoluční.
Vypráví příběh úspěšného právníka, nepřiznaného homosexuála, jehož bývalý milenec se kvůli vydírání na základě odlišné sexuální orientace oběsí v policejní cele. Po jeho smrti se hrdina snímku rozhodne vyděračskou kliku, která je prorostlá celou společností, rozprášit. Ví, že za to zaplatí vysokou cenu: má po kariéře a opouští ho i manželka, které po svatbě slíbil, že své náklonnosti k mužům nebude dávat průchod (což dodržel, film je totiž z dnešního hlediska v podstatě konvenční a cudný, mezi právníkem a jeho mrtvým přítelem nikdy nedošlo k sexu). Tedy nic mimořádného a šokujícího, ale tehdy? Bylo to poprvé, kdy se divák mohl vcítit do hlavního hrdiny-gaye a pochopit, jak obrovskému tlaku ze strany společnosti dennodenně čelí. V době uvedení snímku do kin navíc právě na půdě britského parlamentu probíhala debata o zákoně o sexuálních trestných činech. Později vyšlo najevo, že snímek zákonodárce pozitivně ovlivnil – v roce 1967 tak začal platit zákon nový, který už homosexualitu nekriminalizoval.
Snímek měl dopad i za mořem. Do roku 1962 bylo totiž v USA zakázáno točit snímky o homosexualitě, vše mohlo být pouze v jemných narážkách, a pokud už se snímek tématem zabýval, musel také patřičně vylíčit „hrůzy takového životního stylu“. Pravděpodobně i na základě filmu Victim byl tento zákaz zrušen a o pár let později byla cenzura nahrazena ratingovým systémem, který známe dodnes.
Prozkoumejte dále svět filmu a objevte další snímky jako Philadelphia, A Girl in the River, Super Size Me, Skyfall atd., díky kterým možná bude naše budoucnost zase o kousek hezčí v celém článku, který najdete v zářijové ELLE.
Vydání až ke dveřím zdarma
Zážijové vydání si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkaze. ELLE si můžete také přihodit k nákupu na Rohlik.cz.
