Byli z opačných konců 20. století, z Evropy – Vídně a z Ameriky – New Yorku. Životy Egona Schieleho a Jeana-Michela Basquiata fascinují svět svojí pomíjivostí a intenzitou. Oba umělci zemřeli, když jim bylo 28 let. Oba se stali velkými uměleckými osobnostmi. Spojuje je jejich osud, krátká tvůrčí kariéra a odkaz a trvalá hodnota jejich díla, kterým se máloco vyrovná. Jejich pozoruhodná tvorba se dá vysvětlit snad jen tím, s jakou vášní žili. A nyní, v 21. století, se stali ikonami nových generací. Nutnost tvořit je hlavní motiv umělecké kariéry obou těchto osobností.
Zavrhl akademický systém i předchozí modely. Pro něj „moderní umění neexistovalo – je pouze umění, které je věčné".
Jean-Michel Basquiat nejprve začal malovat po zdech. Jeho dílo nelze interpretovat mimo kontext revolty, která ho probudila; touhy narušit zavedený pořádek a uniknout z hierarchických systémů. „Majestát, heroismus a ulice“ byly Basquiatovy syžety.
Výstava díla obou umělců prezentuje ve dvou samostatných okruzích a respektuje specifický kontext každého z nich. Je to nutnost, protože oba umělci – i přes svoji společnou bohatost –, jsou od sebe velmi daleko. Pro Shieleho je útočištěm Vídeň raného 20. století, sídlo rakouskouherské monarchie a centrum intelektuálního a uměleckého života doby secese a kolébka živé intelektuální a umělecké moderny. Pro Basquiata to byl New York začátku 80. let 20. století, s vitální undergroundovou scénou, streetovou kulturou a otázkami na téma umění a identity.
Ve své jedinečnosti jsou tyto dvě výstavy v harmonii s jedním ze čtyř základních témat sbírek: subjektivní a expresionistická vize umělce. Jak uvedla jejich kurátorka Suzanne Pagé: „Jistá konstantnost tvorby a stylu dělá z těchto dvou mimořádně intenzivních uměleckých odkazů nezkreslenou exkurzi hluboko do ztělesnění úzkosti, která se projevuje pozoruhodně silnými tahy. U Schieleho se jedná o rozklepaně ztrápenou linku, která nás nutí klást otázky. Schiele se odvážil vyjádřit syrovou sexualitu pomocí nesmiřitelné introspekce a tvrdého pohledu sama na sebe a své modely, s nimiž se identifikoval. V jeho tvorbě je všude cítit předzvěst tragédie. U Basquiata je to zase linka, jež srší mladistvou energií a zlobou. Na jeho obrazech se často nachází černá postava – to když si umělec uvědomil, že ‚černé‘ umění v uměleckém světě, a zejména v muzeích, zcela absentuje.“
V případě Egona Schieleho je to vůbec poprvé, kdy Fondation Louis Vuitton zasvětí monografii „umělci minulosti“. Je to také poprvé, kdy je výstava velkého rozsahu věnována jedinému umělci, Jeanovi-Michelovi Basquiatovi, který je ve sbírkách nadace výrazně zastoupen. Prezentace soudobého umění v historické perspektivě je jedním z cílů nadace Fondation Louis Vuitton.
„Egon Schiele (1890-1918)“ a „Jean-Michel Basquiat (1960-1988)“
od 3. října 2018 do 14. ledna 2019
Hlavní kurátorka: Suzanne Pagé
Kurátor: Dieter Buchhar ve spolupráci s Annou Karinou Hofbauer, asistence Lexie Jordan
Pomocný kurátor pařížské výstavy: Olivier Michelon, asistence Camila Souyri
Architekt: Jean-François Bodin ve spolupráci s Hélène Roncerel
Doprovodný program
Souběžně s výstavami Egon Schiele a Jean-Michel Basquiat uspořádá Fondation Louis Vuitton multidisciplinární program týkající se díla obou umělců. Pařížané budou moct vidět dílo Apex od Arthura Jafy, jedno z nejpozoruhodnějších ve sbírkách Fondation Louis Vuitton.
