Když se v roce 1914 manželům Kieslerovým narodila 9. listopadu dcera Hedwig, netušili, jak pohnutý život děvčátko čeká. Starosti běžných dnů se jich netýkali, byli velmi zámožní, vzdělaní a kultivovaní. Ty stejné hodnoty předali i své holčičce, pro kterou chtěli to nejlepší: výuku cizích jazyků, studia ve Švýcarsku, hodiny baletu a klavíru. Hedwig toužila přijít všemu na kloub, jednou rozebrala do posledního šroubku hrací skříňku, aby viděla, jak funguje.
Kromě bryskního rozumu si každý všímal její krásy: zelené oči kontrastovaly s tmavými kadeřemi a zvýrazňovaly velmi symetrické rysy. Všechno obyčejné ji ale nudilo, život slečny z bohaté rodiny ji připadal jako zlatá klec. Když Hedwig matka jednou vzala za dobré chování do kina, byla absolutně okouzlená a rozhodla se, že se stane herečkou. Rodiče byli v šoku, protože svět herců a celebrit byl považován za zhýralý a pro dívku z tak prvotřídní rodiny (otec byl ředitelem banky a matka koncertní virtuoska), naprosto nevhodný. Hedy odešla z domova a začala chodit na divadelní kurzy, skončila u samotného Maxe Reinhardta, nejslavnějšího režiséra té doby. Reinhardt ale nebyl z Hedwig nijak nadšený, připadalo mu, že nemá talent.
Doporučil ji, aby si změnila jméno na Hedy a zkusila to u filmu. Když přišla nabídka od československého režiséra Gustava Machatého, aby si zahrála hlavní roli ve filmu Extase, přesvědčil právě Reinhardt Hedy, že je to její velká šance. Snímek patřil k tomu nejskandálnějšímu, co rok 1932 spatřil. Nejen, že je tam pohled na nahá ňadra Hedy, ale také poprvé je zde zachycena ženská tvář při orgasmu. Machatý nebyl s výkonem hlavní herečky spokojen, připadala mu prkenná. Ve chvíli, kdy měla předstírat své vyvrcholení, stál údajně mimo záběr a štípal ji. Film získal ocenění na festivalu v Benátkách, ale také ho osobně zakázal Adolf Hitler a pohoršoval se nad ním sám papež Pius XII.
Machatý věděl, že film bude mezinárodní senzace, proto jej natočil ve třech jazycích: česky, německy a italsky. Scény s nahou Hedy ale musely být vystřiženy a její manžel, průmyslník Fritz Mandl, je jako šílený skupoval po celém světě. Svazek s Mandlem se ukázal jako další zlatá klec: o 13 let starší muž byl chorobně žárlivý, neustále Hedy střežil, a navíc byl nacistou. Hedy, která pocházela z asimilované židovské rodiny a kvůli Mandlovi konvertovala ke katolictví, těžce snášela, když musela obědvat a večeřet s lidmi, kteří plánovali zavraždění jejího národa.
Zároveň byla ale svědkem diskuzí o vojenské technice a tyto poznatky později zužitkovala ve své kariéře. Po čtyřech letech manželství se Hedy rozhodla od manžela uprchnout: své služce zamíchala do pití tablety na spaní a v jejím přestrojení se vydala do Paříže. Žila z diamantových šperků a snila o Americe, kam se nakonec vypravila. Na lodi potkala šéfa filmového studia Metro-Goldwyn-Mayer, kterého omámila natolik, že do Spojených států už vplouvala se slibem lukrativní filmové smlouvy. Louis Mayer ji ale požádal, aby zhubla, a také aby si změnila jméno. Z Kiesler se stala Lamarr, což bylo příjmení populární herečky, která v roce 1926 zemřela na tuberkulózu.
Krásná tvář Hedy Lamarr posloužila jako předloha k animované Sněhurce Walta Disneye i Kočičí ženy, jiné její role ale také pestré nebyly: pořád šlo o svůdné cizinky s tajemným německým přízvukem. Největší ohlas měl historický velkofilm Samson a Dalila, který získal rovnou dva Oscary a Lamarr v něm ztvárnila právě Dalilu.
Krása měla nahrazovat její občasnou neschopnost hrát. Když Hedy Lamarr vešla do místnosti, měl utichnout veškerý hovor. Muži ji padali k nohám a mezi její milence patřil Charlie Chaplin, Marlon Brando, majitel automobilky Fiat Gianni Agnelli nebo spisovatel Erich Maria Remarque. Hedy Lamarr byla celkem šestkrát vdaná a narodily se jí dvě děti. Adoptovala ještě syna Jamese, kterého pak nezvládla vychovávat a ve 12 letech mu řekla, ať se nevrací ze školy domů. Chlapce se ujala jeho učitelka.
Hedy nebyla totiž rodinný typ, ani vysloveně hollywoodská diva. Byla vynálezkyní, která má na svědomí řadu objevů:
- šumivé tablety
- vylepšení světelných semaforů
- svítící obojky pro psy
- krabici, ze které se dají postupně vytahovat papírové kapesníky
- lepší konstrukce křídel letadel
Nejdůležitější vynález, který si nechala i v roce 1942 patentovat, byl komunikační systém založený na přeskakujícím rádiovém signálu, který nelze odposlouchávat, tzv. FHSS (Frequency Hopping Spread Spectrum). Právě ten ji napadl už na večírcích s nacisty: Tehdy se totiž testovalo dálkové řízení torpéd pomocí rádiových signálů. Ty však šly snadno odposlouchávat, takže torpédo mohla vyřadit z provozu obyčejná rušička. Hedy napadlo, že měnit nepravidelně v krátkých intervalech vysílací frekvence, aby nešly vysledovat. Chybělo jen vymyslet synchronizaci signálu mezi vysílačem a přijímačem.
Tento objev učinila s hudebním skladatelem Georgem Antheilem, který byl její soused a do řeči se dali vlastně náhodou. Systém FHSS, kdy se vysílač i přijímač neustále přelaďují na další frekvence, se poprvé ve zbraňových systémech objevil v roce 1962 při kubánské krizi. Pro civilní použití se odtajnil až o 20 let později a dnes je základem fungování družicových komunikačních sítí. Tedy GPS, WIFI, satelitních televizí a mobilů. Na začátku všeho ale byla Hedy Lamarrová a její vynález.
Krása zakrývala vědecký talent Hedy, kdy za jejího života se jí z akademických kruhů žádného uznání téměř nedostalo. Až tři roky před smrtí získala ocenění Pioneer Award. To už byla ale dávno stínem sebe sama, opuštěná, po několika nepovedených estetických operacích a téměř slepá. Zemřela v roce 2000 v šestaosmdesáti letech a na své výslovné přání rozprášil její syn Hedin popel po vídeňském hřbitově.
