Vypadalo to jako trend, ale stal se z toho popkulturní fenomén. True crime, tedy žánr pracující s rekonstrukcí opravdového zločinu, je v posledních letech naprosto všude, až do té míry, že se z něj stala mainstreamová záležitost. A někteří z nás jsou mírně řečeno...fanoušci. Nejde o žádnou novinku a s nadsázkou můžeme říct, že lidé hltali tyto děsivé a pravdivé příběhy od vynálezu knihtisku. Pamflety o zločinech patřily vždy k oblíbeným a zprávy o Jacku Rozparovači lidé hltali. Aktuální boom ale začal kolem roku 2010 a naplno se rozjel mezi lety 2014 a 2015 se dvěma naprostými hity – podcast Serial, naprostá senzace trhající rekordy v poslechovosti. Druhým je Making a Murderer, dokumentární seriál Netflixu, který dodnes budí rozruch a čeká na vyřešení.
Jde o podivné téma, pokud s vámi okolí tuto záliba nesdílí. Opačná situace je však ještě bizarnější – dáváte si doporučení na nejčerstvější případy? Nebo na ty nejbrutálnější? Všichni si uvědomujeme tragickou stránku tohoto žánru a faktem je, že filmy a podcasty věnují pozornost hlavně postavě zločince a mnohem méně obětem. Proč tedy true crime dobrovolně sledujeme a vyhledáváme? A proč tvoří 75 % publika ženy? Zkrátka, kde se v nás bere fascinace něčím tak děsivým?
Důvodů může být hned několik. Prvním je naše touha pochopit, jak někdo může udělat něco tak strašného, zkrátka dostat se zločincovi do hlavy. Ne navzdory násilí, ale právě kvůli němu. Vůči nebezpečí jsme citlivé a vnímavé. Jde tedy pravděpodobně o taktiku, která nám pomáhá přežít a Darwin by z nás měl jedině radost. Když totiž jednotlivé případy a chování pochopíme, třeba se nám jednou z podobné situace podaří uniknout. Je to zkrátka jako studium. Podle studií patří mezi fanoušky true crime skutečně více ženy než muži. Možná za to může náš ochranářský pud? Dalším důvodem jsou silné emoce, které v nás žánr true crime vyvolává. Ať už je to empatie, pohoršení či vztek, cítíme se díky tomu více lidsky a vlastní pocity si při sledování či poslechu výrazně uvědomujeme. A empatií s obětmi samy sobě potvrzujeme, že jsme dobří lidé. A na závěr se nabízí jedno více prozaické vysvětlení a tím je čistý voyerismus. Děsivé a často velmi detailní příběhy o cizích lidech sledujeme z bezpečí vlastního domova.
Existuje nespočet podcastů, pořadů, dokumentárních seriálů, od profesionálních po více bulvární a narazíte i na celkem zaujaté. Snad každý týden se objeví něco nového. Co zaujalo nás? Z novějších počinů určitě film Tinder Swindler o podvodníkovi z Tinderu. Pokud se vám líbil seriál Inventing Anna na Netflixu, určitě si poslechněte podcast BBC s názvem Fake Heiress, který případ falešné dědičky zpracoval už v roce 2019.
Během lockdownu všichni sledovali bláznivého Tiger Kinga a jeho potyčku na život a na smrt s kočičí ženou Carol Baskin. Stejně tak aféru kolem boháče Jeffreyho Epsteina. Ten roky zneužíval nezletilé dívky a v seriálu Jeffrey Epstein: Filthy Rich se dozvíme, jak je do toho zapletená i britská královská rodina. Pokud vás baví příběhy o sektách, doporučujeme Wild Wild Country o kontroverzním guru jménem Osho. Dechberoucí je seriál I'll Be Gone in the Dark, který je poctou novinářce a amatérské detektivce Michelle McNamara, která pátrala po identitě sériového vraha známého jako Golden State Killer. A pokud máte trpělivost a nevadí vám pomalejší rozjezd, zkuste podcast Sweet Bobby – zaručujeme, že Tindler Swindler vám bude proti tomu připadat jako naprostý amatér.
A oddechovka na závěr – silnou fanouškovskou základnu takzvaných zločinožroutů má kultovní český podcast Opravdové zločiny moderátorek Lucie Bechynkové a Báry Krčmové. Dámy podcast rozjely během lockdownu a nyní se blíží 200. dílu a hranici 100 tisíc followerů na Instagramu. Ten je, jak samy uvádějí, jednoznačně nejošklivější na světě. Feed se totiž skládá z fotek probíraných zločinců. Poslech je přes drsná témata hodně oddechový a nečekejte příliš důkladnou reportáž, každý díl se totiž probere hned několik případů.
Zdroje: Netflix, Wikipedia Commons
