Našli jsme v Česku domy, které přesně toto splňují, a navíc jsou krásné.
Kouzelný pozemek s výhledem do údolí Vltavy a na hřebeny Novohradských hor objevil architekt Adam Lenc náhodou při výletu na kole. „Byla to láska na první pohled,“ konstatuje mladý muž se širokým chlapeckým úsměvem. Při navrhování vlastního domu chtěl vytěžit maximum z atraktivní polohy a zároveň postavit šetrný a nízkoenergetický dům, aniž by rodinný rozpočet zaúpěl pod tíhou investic do drahých technologií, solárních kolektorů či tepelného čerpadla.
„Stačil mi ‚selský‘ rozum a respekt k osvědčeným postupům, podle nichž se na venkově staví po staletí,“ konstatuje. Dům proto nastavuje záda chladnému severu, odkud jej před větry chrání strmý svah, a velkorysými okny se otevírá do údolí k slunnému jihu. Ekologické jsou i místní materiály, které architekt použil. Observatoř ve střední části, kde si pán domu občas zapálí a kochá se omračujícími výhledy do kraje, je obložená modřínovými prkny. Kameny, z nichž vyskládal fasádu privátní části domu s ložnicemi, pak sám sbíral v nedalekém lomu. Stěny rozlehlého obývacího pokoje obložil masivním dřevem, aby poté domáckou útulnost vtipně vyvážil vlnitým plechem na stropech.
Výsledkem je navýsost soudobý a pohodlný dům, který do malebné jihočeské vesnice nedaleko Českých Budějovic zapadá, jako by tam stál odjakživa. Sousedé jej i s novousedlíkem přijali, i když architekt na některé reakce vzpomíná s úsměvem. „Přijeli známí, obhlídli stavbu, poplácali mě po rameni a povídají: ‚No, Adame, ještě doděláš tu střechu a budeš to tady mít moc hezký.‘“
Plochá střecha byla paradoxně největším problémem i při stavbě nedávno dokončeného domu v nedalekém Vidově, který si u Adama Lence objednal mladý pár s jasnou představou o bydlení. Přestože úzkou parcelu svírají klasické šumperáky (které se stavěly od 60. let), regulativy územního plánu architekta nutily do domu se šikmou střechou. Nakonec boj s úřady vyhrál. Val zeminy, do které se jednopodlažní domek zahryzl, chrání stavbu od hluku blízké dráhy, a navíc ji i tepelně izoluje. „Náklady na vytápění v dlouhé předloňské zimě nepřesáhly deset tisíc korun,“ pochvaluje si Adam Lenc.
Navíc tak majitelé nepřišli o zahradu, kterou dům uzmul pozemku: ta se jednoduše zvedla na střechu. A vedle se vešla i modřínová terasa a jezírko s kořenovou čističkou, ve kterém obyvatelé chovají pstruhy a v létě se v něm mohou i zchladit. Jednoduše moderní venkovská idyla.
Pod zemí, nad zemí
Jako protest proti nadvládě kostky a pravých úhlů v české architektuře pojali své nejnovější projekty architekti z brněnského ateliéru DRNH. Šestici zatím nerealizovaných staveb, které si můžete prohlédnout na virtuální výstavě (www.me100.cz), spojuje ještě něco. Respekt ke krajině a důrazný akcent na ekologii. „Ve společnosti je tvrdý a agresivní mužský princip vytlačován měkkým ženským,“ soudí architekt Antonín Novák. V architektuře se to podle něj projeví posunem k oblým, organickým tvarům a ke skromnějším lokálním materiálům. „Je konec exhibicím, plýtvání a rozmařilosti,“ míní architekt, který se zajímá o východní filozofii. A v tomto duchu začali v DRNH projektovat. Schvalovací kolečko po úřadech teď obíhá bytový projekt Meander, jenž nabízí alternativu k satelitním městečkům. Díky velkorysým terasám dopřeje svým obyvatelům luxus vlastní parcely, současně ale zapadá do krajiny. Střecha je porostlá zelení, splachovat se tu bude dešťovou vodou… ‚Srdcovkou‘ architektů z DRNH je ovšem Anička. Takto něžně pojmenovali dům, který se jako terénní vlna přirozeně vynořuje z trávy. „Inspiroval nás nádherný film korejského režiséra Kim Ki-duka o plynutí přírodních i životních cyklů. Anička je svým založením stejná,“ říká její duchovní otec. Oblouk, zvedající se nad terén, má proto svůj zrcadlový obraz vyhloubený v zemi: jako by dům ze země nenásilně povstával a zase se do ní vracel.
Vrstvení domů pod i nad zemí je obecně principem, se kterým teď ateliér DRNH hodně pracuje ve snaze neroztahovat výstavbu do krajiny, a neničit tak přírodu. Tento princip použili už u ekořadovek v bytovém projektu Na Krutci, který dnes patří k těm nejzdařilejším v Praze. To Anička se vyloupla jaksi sama, architekti ji nenavrhovali pro konkrétního klienta. O to větší je ale nyní jejich touha dům opravdu postavit. Proto přes inzeráty hledají spřízněnou duši, která bude jejich milovaného projektu hodna, nebude budovat plot kolem pozemku ani stříhat nakrátko okolní trávu. „Zatím máme dva zájemce, ale není to úplně ono,“ kroutí hlavou architekt Novák. Takže milovníci přírody i nekonvenční architektury mají pořád šanci.
