A tak si Advent užíváme třeba tak, že se setkáváme s našimi přáteli a kamarády, chodíme na předvánoční koncerty do Lucerny a nebo do kina. A protože někteří z naší redakce mají děti, tak nás nemíjejí ani dětské nebo takzvaně rodinné filmy. Třeba lehce hororový (a přesto vánoční) příběh Krampus: Táhni k čertu. Maminky to sice v kině musí trochu protrpět, ale aspoň si na dvě hodiny sednou a odpočinou, a navíc to má ten bonus, že vyděšené děti odcházejí z kina naprosto pokorné a ještě minimálně dalších dvacet minut vydrží nezlobit. Nicméně právě tenhle film o doslova hororových Vánocích, v rámci nichž není nic, jak má být a vše je totálně naruby, nás inspiroval k tomu, abychom se poptali několika našich přátel, známých a příznivců ELLE, jaké mají nejbizarnější vánoční zážitky, případně jaké nejhorší dárky dostali.
Bára Strýcová, tenistka “Žádný hrozný nebo bizarní dárek jsem nikdy nedostala. Ale nějaké nezapomenutelné vzpomínky mám. Třeba jak táta jednou zapálil na stromku svíčky a prskavky. Pak jsme všichni dělali wow na dárky a nevšimli jsme si, že nám ten strom začal hořet. Shořela celá jedna větev, než se nám to podařilo uhasit. A nebo jiný zážitek. Ten souvisí a naší rodinnou tradicí, která je o tom, že pod talířem má každý šupinu z kapra a že od štědrovečerní večeře se nesmíme zvednout. I když něco chybi, tak se prostě nezvedáme. Prej to přináší smůlu. No ale jelikož jsme tehdy (jako obvykle) měli kapra (a ten má kosti), tak babička spolkla kost a ta se jí zasekla v krku. Začala se dusit, takže tradice netradice, všichni jsme vyskočili pro chleba, aby to babička “zajedla”. Dopadlo to nakonec dobře, babi byla trošku červená, ale v pořádku. Nám ale tehdy zatrnulo. Od té doby už tuhle tradici nedodržujeme:-).”
"Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem se svou dvouletou sestrou Markétkou obdivovala vánoční stromeček a jeho překrásné ozdobičky. Malinkou Markétku náhle očarovala červená skleněná koule. Vzala ji do ručičky a dychtivě a vítězoslavně prohlásila: „Jů, jablíčko!" V mžiku a bez okolků se do „jablíčka" zakousla a ke zděšení nás všech počala chroupat střepiny. Její nadšení okamžitě zmizelo a maminka musela rudé zbytky skla z úst důkladně vypláchnout vodou, přičemž Markétka byla při této činnosti třepána vzhůru nohama. Ještě teď se divím, že jí po tomto zážitku jablka nikdy nepřestala chutnat! Nikdy předtím jsem své rodiče neviděla jednat tak rozhodně, zručně a efektivně.
Jiné, skutečně „nezapomenutelné" Vánoce jsme zažili při návratu z Orlických hor. Naše nové auto bylo plné dárků, lyží, ošacení, jídla. I kočárek malého bratříčka se tam našel, neboť bráškovi byl tehdy necelý rok. Bydleli jsme na Moravě, asi 300 km daleko, a proto jsme se rozhodli přenocovat u babičky v malém východočeském městečku. Dorazili jsme k ní až pozdě v noci, a proto jsme si do třetího patra vzali pouze pyžama a dětskou postýlku. Časně ráno jsme byli připraveni vyrazit zpět domů. V noci venku nasněžilo a probouzel se nádherný zimní den.Taťka popadl složenou postýlku a vydal se k autu. Za deset minut však byl zpět, postýlku stále v rukou. Kroutí hlavou a říká: „To je zvláštní, ale nemůžu nalézt naše auto. Nezaparkovali jsme tentokrát jinde než obvykle? Nezaparkovali... Auto však bylo pryč. Díky nově napadanému sněhu zmizelo doslova beze stopy. Vinou zlodějů jsme jinak krásné vánoční svátky prožili bez auta, lyží, zimního ošacení, kočárku, ale i bez dárků a cukroví.
Hrdinou Vánoc se rok nato stal bratříček Martin. Při dychtivém rozbalování dárků jsme balicí papír pohazovali bezstarostně okolo sebe. Po rozbalení posledního dárku se každý člen rodiny odebral do jiné místnosti. Já jsem odešla se sestrou do kuchyně pro zmrzlinu, taťka si zkoušel nový svetr a mamka zůstala u stromečku a povídala si s babičkou. Náhle ji Martínek začal tahat za sukni. Maminka se k němu obrátila a říká: „Počkej chvilku, Martínku, jen domluvím s babičkou." Bratříček však s vytřeštěnýma očima křičí: „Hožíííí, hožžííííí!" Maminka se otočí a skutečně: Od prskavek, kterých máme na stromku vždy spoustu, protože je milujeme, chytil celý dvoumetrový strom a v plamenech byla i hromada odloženého balicího papíru. Vše se naštěstí podařilo včas uhasit a já mohla opět vidět „v akci" své zručné a pohotové rodiče.
Naše Vánoce bývají vždy živé, zajímavé a nikdy nejsou nudné. Hasili jsme stromeček i domek, přišli jsme o dárky, lyže i cukroví, bojovali jsme s ozdobami i se svíčkami. Jedno mají však všechny naše Vánoce společné. Prožili a „přežili" jsme je ve zdraví. A to je ten nejlepší dárek na světě."
