Josef Pleskot patří k nejvýznamnějším českým architektům. Navrhl tunel pod valem Prašného mostu, vilu pro Petra Kellnera a budovu největší banky v zemi, která byla oceněna jako jedna z nejšetrnějších budov Evropy. Protože jedním z velkých témat podzimního Elle Decoru je zelená architektura, musela přijít na řadu i tato stavba Josefa Pleskota. Pavlína Blahotová položila jejímu tvůrci několik otázek.
Jaké máte pocity po dvou letech od otevření budovy? Splnila stavba všechna vaše očekávání? V čem vás překvapila – příjemně i možná nepříjemně?
Jaké – třeba nečekané – zkušenosti jste si z následného samostatného života a provozu této stavby pro sebe odnesl?
Na nové ústředí ČSOB jsem zaznamenal celou širokou škálu názorů – od naprosto obdivných až po velmi kritické a odsuzující. Možná že tyto krajní polohy názorů však nejsou dost reprezentativní a výmluvné, jsou to prostě extrémní stanoviska. Nejsilněji na mě vždy působí občasná návštěva v té budově. Věřím tomu, co vidím.
Osazenstvo nacházím naprosto většinově v dobré pohodě, nemračí se, zdraví se, zdravě se předvádějí, protože mají pocit, že jsou nepřehlédnutelní a že mají vypadat jako osobnosti… Chovají se přirozeně. Určitě jim v tom pomáhá pečlivě zvážená míra neformálnosti všech architektonických principů, ze kterých je prostor vybudován. Mnoho lidí vám řekne: Nic mě tady neprovokuje, je zde přítomná obyčejnost jako v soukromém prostředí, a to navzdory velikosti.
Centrála ČSOB je stavbou, kterou nelze jednoduše zopakovat. Co však zopakovat lze, je sociální zkušenost. To, čemu jsem před realizací více věřil, než jsem věděl, se mi potvrdilo. Většina lidí umí žít a pracovat v naprosto otevřených sociálních vztazích, nepotřebuje se skrývat, zašívat se, nepotřebuje mít v práci své soukromí, kterého se četní odpůrci otevřených prostorů rádi dovolávají.
Dnes vím, že správně udělaný otevřený pracovní prostor je člověku velmi blízký a dokonce přirozený. Samozřejmě s tím ale také souvisí jeho správné používání. Asociální autoritáři, moralisté, pedanti a škarohlídi z něho mohou udělat peklo.
Protáhnout se na židli, zívnout si, dát si třeba na chviličku i nohy na stůl lze udělat slušně a neurážlivě i ve sdíleném pracovním prostoru. S mobilními komunikačními i pracovními pomůckami se dá odejít, pracovní doba může být vhodně organizovaná atd.
Největším problémem takovýchto budov je kvalita vnitřního prostředí. Lidé jsou velmi různí. Zatímco jednomu je na stejném místě zima, druhému je horko. Zajistit, aby všem bylo dobře, prostě nejde a nikdy nepůjde. V tom si musí každý pomoci sám vhodnou volbou oblečení. Zajímavé je, že venku se umí podle sebe zařídit každý, ale v interiérech to dělá problémy.
A nakonec – zeleň a příroda jsou nezastupitelnými kamarády lidí. Míra použití přírodních prvků je v případě budovy ČSOB v Radlicích zcela nadnormativní. Rostliny jsou v každém koutě, rostou a bují… Člověku je tento přírodní proces srozumitelný všemi smysly, posiluje ho, dává mu energii.
