„Ze všech svých románů mám nejraději Kukuřičné lidi,“ prohlásil kdysi držitel Nobelovy ceny Miguel Angel Asturias. Tématem této knihy jsou mayští indiáni. Když ji guatemalský spisovatel ve 40. letech napsal, byl ve své zemi prvním autorem-míšencem, který dílo zasvětil ‚indígenas‘, jak se tu indiánům říká. Inspiroval se v ,Popol Vuh‘, bibli víry a znalostí Mayů, podle níž je člověk zrozen z kukuřice. Jeho knížku jsem četla několikrát a pokaždé jsem si slíbila, že se jednou do Guatemaly podívám. Sen se mi splnil před rokem. Představovala jsem si, jak to tam asi bude vypadat, ale žádná z mých představ se nevyrovnala tomu, co jsem pak viděla.
ZA POZŮSTATKY MAYŮ
Mojí první zastávkou během měsíčního pobytu loni na podzim bylo právě mayské město Tikal. V 60. letech minulého století tady probíhal archeologický průzkum, takže bylo těžce přístupné a málo navštěvované. Časy se mění. Na místě starobylého mayského města se každoročně tlačí tisíce návštěvníků. Na obrovské pyramidy a chrámy, které šplhají až do nebe a vynořují se uprostřed džungle při východu slunce, je nezapomenutelný pohled. Co se stalo s mayskými šperky, které tady archeologové nalezli? Mnoho jich prý bylo ukradeno a pak prodáno za pár dolarů. Dnes jsou v soukromých domech v Antigue, bývalé metropoli země, kde sídlí místní smetánka. V tomto koloniálním městě, obklopeném třemi sopkami, na křižovatce ulic lemovaných barokními kostely a kláštery, potkávám skupinky mladých Američanů s batohy i první indiány. Ale Mayové žijí jinde, ve vesnicích roztroušených ve vysokých horách, kde je izolovala občanská válka. Hlavní cíl tohoto třicetiletého násilí dnes tvoří šedesát procent guatemalského obyvatelstva. ,Kukuřiční lidé‘, zejména zemědělci, tvoří svět sám pro sebe, který má nesmírné bohatství. Nachází se na březích jezera Atitlán, kde leží poklidné vesnice s lepenicovými domy. Pár dní jsem se zdržela v San Antonio Popolo a San Marcos, abych se podívala na muže, jak obdělávají půdu, a na ženy, jak plácají rukama kukuřičné placky a pečou je na ohni. Cakchiquelové nebo Tzutuhilové patří ke dvěma z 22 indiánských etnik Guatemaly, která mají každé svůj jazyk a vícebarevné kroje. Po pár dnech není problém je navzájem rozeznat. Mojí další zastávkou je městečko Flores, postavené na ostrově uprostřed jezera Lago de Petén Itzá. Přestože zdejší pyramidy kdysi zničili španělští vojáci, vyplatí se ho navštívit. Na kopci, pomyslném středu ostrova, je úhledné náměstí s barevnými vládními budovami a chrámy. Nechybějí ani internetové kavárny, a tak z jedné z nich posílám zprávy domů.
PŘEHLÍDKA KROJŮ NA TRHU
Pár dní poté to v malém městě jménem Sololá na pátečním trhu vypadá jak na přehlídce pánské a dámské módy. Všechny ženy nosí tradiční kroje: ,corte‘, široké sukně a ,huipil‘ pruhované tuniky, zdobené výšivkami s mayskými symbolickými motivy, které představují nebe, boha a světlo. Lněná sukně, přehozená přes kalhoty v křiklavých barvách – někteří muži se předvádějí v obleku, uprostřed pytlů s černými fazolemi. Stejná scéna je k vidění v sousední vesnici Zunil, kde na konci týdne chodí venkované prodávat zeleninu. Z výběru ovoce a zeleniny na trzích mi přechází zrak, mnohé z nich vůbec neznám a pouze tipuji, jestli je sladké. Ochutnávat se vyplatí, a máte-li alespoň základy španělštiny, taky smlouvat. Za pár dolarů si můžete pořídit nádherné věci do bytu, nechte si proto místo v batohu. Trh v Chichicastenango je daleko méně důvěrný, ale v neděli skvělý. Tehdy se nejznámější vesnice země koupe v atmosféře mystiky a náboženského vytržení. Ženy, sedící na schodech před kostelem Santo Tomás, prodávají mečíky na pobožnost, zatímco muži zaplavují prostor před chrámem kouřem z kadidla, jehož bílé proužky krouží vzduchem, aby sjednotily duše zemřelých a živých. Uctíváni jsou najednou katoličtí světci a indiánská božstva, indiáni nezapomněli nic ze svých rituálů a své původní víry. A na tom ani čas nic nezmění.
Kdy jet?
Když se zabýváte otázkou, zda jet vůbec, uklidněte se. Dnes je Guatemala pro turisty bezpečná, stačí, když ihned po příletu opustíte hlavní město. Nejvhodnější doba, co se počasí týká, je mezi říjnem a květnem. Vyhněte se období Vánoc, tehdy je země plná turistů. Pokud se na cestu vydáte na jaře, zkuste se trefit do období Semana Santa (týden před našimi Velikonocemi). V té době se v každém guatemalském městě konají obrovské oslavy.
Za kolik?
Letenku do Guatemala City pořídíte za 22 000 Kč, v listopadu se v některých cestovních kancelářích (např. GTS) dá pořídit za poloviční cenu. Za teplé jídlo zaplatíte v přepočtu míň než 40 Kč, čerstvé ovoce a zelenina na trzích je haléřovou záležitostí. Kempy nebo nejlevnější ubytovny si účtují kolem 150 Kč za noc. Nejlepší je vzít si s sebou americké dolary. Pokud se hodláte zdržovat ve vesnicích, zapomeňte na předmět zvaný kreditní karta.
ZA POZŮSTATKY MAYŮ
Mojí první zastávkou během měsíčního pobytu loni na podzim bylo právě mayské město Tikal. V 60. letech minulého století tady probíhal archeologický průzkum, takže bylo těžce přístupné a málo navštěvované. Časy se mění. Na místě starobylého mayského města se každoročně tlačí tisíce návštěvníků. Na obrovské pyramidy a chrámy, které šplhají až do nebe a vynořují se uprostřed džungle při východu slunce, je nezapomenutelný pohled. Co se stalo s mayskými šperky, které tady archeologové nalezli? Mnoho jich prý bylo ukradeno a pak prodáno za pár dolarů. Dnes jsou v soukromých domech v Antigue, bývalé metropoli země, kde sídlí místní smetánka. V tomto koloniálním městě, obklopeném třemi sopkami, na křižovatce ulic lemovaných barokními kostely a kláštery, potkávám skupinky mladých Američanů s batohy i první indiány. Ale Mayové žijí jinde, ve vesnicích roztroušených ve vysokých horách, kde je izolovala občanská válka. Hlavní cíl tohoto třicetiletého násilí dnes tvoří šedesát procent guatemalského obyvatelstva. ,Kukuřiční lidé‘, zejména zemědělci, tvoří svět sám pro sebe, který má nesmírné bohatství. Nachází se na březích jezera Atitlán, kde leží poklidné vesnice s lepenicovými domy. Pár dní jsem se zdržela v San Antonio Popolo a San Marcos, abych se podívala na muže, jak obdělávají půdu, a na ženy, jak plácají rukama kukuřičné placky a pečou je na ohni. Cakchiquelové nebo Tzutuhilové patří ke dvěma z 22 indiánských etnik Guatemaly, která mají každé svůj jazyk a vícebarevné kroje. Po pár dnech není problém je navzájem rozeznat. Mojí další zastávkou je městečko Flores, postavené na ostrově uprostřed jezera Lago de Petén Itzá. Přestože zdejší pyramidy kdysi zničili španělští vojáci, vyplatí se ho navštívit. Na kopci, pomyslném středu ostrova, je úhledné náměstí s barevnými vládními budovami a chrámy. Nechybějí ani internetové kavárny, a tak z jedné z nich posílám zprávy domů.
PŘEHLÍDKA KROJŮ NA TRHU
Pár dní poté to v malém městě jménem Sololá na pátečním trhu vypadá jak na přehlídce pánské a dámské módy. Všechny ženy nosí tradiční kroje: ,corte‘, široké sukně a ,huipil‘ pruhované tuniky, zdobené výšivkami s mayskými symbolickými motivy, které představují nebe, boha a světlo. Lněná sukně, přehozená přes kalhoty v křiklavých barvách – někteří muži se předvádějí v obleku, uprostřed pytlů s černými fazolemi. Stejná scéna je k vidění v sousední vesnici Zunil, kde na konci týdne chodí venkované prodávat zeleninu. Z výběru ovoce a zeleniny na trzích mi přechází zrak, mnohé z nich vůbec neznám a pouze tipuji, jestli je sladké. Ochutnávat se vyplatí, a máte-li alespoň základy španělštiny, taky smlouvat. Za pár dolarů si můžete pořídit nádherné věci do bytu, nechte si proto místo v batohu. Trh v Chichicastenango je daleko méně důvěrný, ale v neděli skvělý. Tehdy se nejznámější vesnice země koupe v atmosféře mystiky a náboženského vytržení. Ženy, sedící na schodech před kostelem Santo Tomás, prodávají mečíky na pobožnost, zatímco muži zaplavují prostor před chrámem kouřem z kadidla, jehož bílé proužky krouží vzduchem, aby sjednotily duše zemřelých a živých. Uctíváni jsou najednou katoličtí světci a indiánská božstva, indiáni nezapomněli nic ze svých rituálů a své původní víry. A na tom ani čas nic nezmění.
Kdy jet?
Když se zabýváte otázkou, zda jet vůbec, uklidněte se. Dnes je Guatemala pro turisty bezpečná, stačí, když ihned po příletu opustíte hlavní město. Nejvhodnější doba, co se počasí týká, je mezi říjnem a květnem. Vyhněte se období Vánoc, tehdy je země plná turistů. Pokud se na cestu vydáte na jaře, zkuste se trefit do období Semana Santa (týden před našimi Velikonocemi). V té době se v každém guatemalském městě konají obrovské oslavy.
Za kolik?
Letenku do Guatemala City pořídíte za 22 000 Kč, v listopadu se v některých cestovních kancelářích (např. GTS) dá pořídit za poloviční cenu. Za teplé jídlo zaplatíte v přepočtu míň než 40 Kč, čerstvé ovoce a zelenina na trzích je haléřovou záležitostí. Kempy nebo nejlevnější ubytovny si účtují kolem 150 Kč za noc. Nejlepší je vzít si s sebou americké dolary. Pokud se hodláte zdržovat ve vesnicích, zapomeňte na předmět zvaný kreditní karta.
