První dojem z Finska? Zima! Ačkoli jsem se na ni připravovala, stejně mě překvapila. Při výstupu z letadla jsem se dmula pýchou, že jsem si (po dlouhém váhání) nevzala ani jedny boty na podpatku. Jejich místo jsem tak prozíravě přenechala huňatým svetrům, tlustým ponožkám a válenkám UGG. Radím vám mě následovat, pokud se na cestu vydáte kdykoli jindy než v období od května do září. Tehdy se ale zase těšte na komáry a přibalte repelent.
Světové město designu
Helsinky byly prvním bodem mého finského programu. Nestihla jsem si o nich nic přečíst, tak jsem poprvé v životě letěla doslova do neznáma. Město je malé, po širším centru se bez problému dopravíte po svých. Jakmile se ztratíte a zadíváte do mapy, hned k vám přiskočí ochotní kolemjdoucí a ukážou vám, kudy kam. Téměř na každém kroku jsem míjela ‚styl‘ ve všech jeho podobách: architekturu, interiéry nebo obchody. Z toho důvodu si Helsinky zasloužily titul světového města designu pro rok 2012. Design je tu nenápadný, ale všudypřítomný. Působí ale naprosto přirozeně, nepoutá na sebe přehnanou pozornost, spíš splývá s okolím. O to víc je obdivuhodný. Příkladem budiž dřevěná kaple uprostřed nákupních center vytvořená studiem K2S Architects či budova muzea moderního umění Kiasma. Nestylově působí snad jen metalovogotické oblečení a make-up, které mají Finové a Finky překvapivě ve velké oblibě.
Povinné turistické návštěvy
Za památkami sem nejezděte, hlavní město Finska nemá dlouhou historii. Snad jen za majestátní evangelickou katedrálou z roku 1852. A samozřejmě přístav: vzhledem k tomu, že Helsinky jsou zároveň největším přístavem v zemi, je jeho návštěva nevyhnutelná. Kromě obřích racků tu narazíte na dva trhy – venkovní a krytý. Na obou si můžete pochutnat na čerstvých rybách a jiných specialitách. Když jsem tam zavítala já, tak samozřejmě nabízeli zrovna jediné dvě ryby, které mi nechutnají: losos a grundle. Asi dvacet metrů opodál odjíždí každou chvíli loď na námořní obrannou pevnost Suomenlinnu, jež spadá pod ochranu UNESCO. Nad až kýčovitě dokonalými výhledy jsem žasla a chtěla se na ostrůvek okamžitě přestěhovat. Jeho kouzlu propadlo i mnoho umělců, kteří zde mají své ateliéry.
Kam chodí místní?
Po vycházkách doporučených průvodcem bylo načase trochu žít Finsko! Souvenir shopy vyměnit za opravdové obchody a teplým nápojem se zahřát jinde než ve Starbucksu. Nákupy mi zabraly velkou část dne. Design opět hrál prim. Na zajímavé obchůdky narazíte všude, musíte se jen trochu snažit. Často jsou i spojené s kavárnou. Finové totiž kávu milují. Doporučuji obchod Nudge, kde si pořídíte téměř vše: od kosmetiky přes oblečení až po bytové dekorace. Nejvíc v kurzu je však concept store Helsinki 10. Ten nabízí oblíbené značky jako například Acne, Haider Ackermann, Maison Martin Margiela, ale i Topshop. Vyčerpaná nakupovací hysterií jsem se v SIS. Deli+Café posilnila pannukakkou, teplou pečenou palačinkou podávanou s jablečným džemem. Dokonce jsem se vracela pro přesný název, abych si ji mohla případně někdy sama upéct. Pokud tedy někdy péct začnu.
Co se umění týče, navštívila jsem pouze výše zmíněnou Kiasmu a galerii Napa, nejmenší výstavní prostor, co jsem kdy viděla. Kdybych byla rodilá Finka, tak bych se celý den přepravovala na kole. Já jsem ale Češka a náledí se bojím.
Den jsem pak zakončila sklenkou vína v baru Corona, jenž založil slavný režisér Aki Kaurismäki se svým bratrem. A noc jsem následně započala křepčením v Navy Jerry’s, kde vám koktejly namíchají do litrové zavařovací sklenice a každých deset minut pořádají soutěž v tanci na miniaturním tanečním parketu.
Dům u jezera
Následoval přesun do centrálního Finska. Musím říct, že mě trochu zaskočila cena vlaků. Za jednosměrnou jízdenku jsem zaplatila okolo 1600 Kč. A to jsem jela necelých tři sta kilometrů. Měla jsem namířeno do Jyväskylä, ryze univerzitního města. Studenti tvoří přibližně 50 procent jeho obyvatel. O večírky, diskotéky a bary nouze rozhodně nebyla. Nemohla jsem si nechat uniknout ani Muzeum Alvara Aalta, nejvýznamnějšího finského architekta a designéra, který je tamním rodákem. Největším zážitkem ale zůstává výlet za město. To se totiž nachází uprostřed pětapadesáti tisíc jezer, tak jsme si u jednoho z nich pronajali dům. Výhled na nekonečnou vodu, sníh za okny, plápolající oheň v krbu a privátní sauna – co víc si přát? Čas. Za šest dní jsem už nic jiného nestihla. Příště beru útokem Laponsko.
O autorce:
Valentina Tesařová je studentkou žurnalistiky, která má ráda vše zajímavé a krásné. V současné době žije v Paříži. Své zážitky z metropole módy popisuje na blogu Art de vivre. (valentinate.blogspot.com).
