Provence, ráj gurmánů
Láska k francouzské Provence může vzniknout různě: Zamilujete si kopce plné divokých bylin, levandulová pole, města plná romantických uliček, staré kostely. Mně prošla žaludkem.
TO JSME VYPĚSTOVALI TADY!
I na provensálském trhu najdete podobné věci jako v zelenině u vás
na rohu: holandské maliny, fazolky z Egypta a citrony z Kypru. Nevšímejte
si jich. To, co vás zajímá, je lokální produkce. Ovoce a zelenina plná
vůně a aromatu, protože se nepřeváží a nesklízí nezralá. Prodejci
zeleniny jsou si hodnoty místních produktů dobře vědomi – proto si na
cenovkách všímejte nápisu ‚du pays‘ (tj. z této oblasti).
Nesmíte tedy minout ani jahody gariguette, typickou francouzskou odrůdu, která se u nás nepěstuje. Má drobné plody a zvláštní parfémovanou, ,ještě jahodovější‘ chuť. Paradoxně právě u nich získáte pocit, že takhle nějak chutnaly jahody vašeho dětství. Podobné to je s fíky se zelenou slupkou. Sezona fíků začne sice až na podzim, ale tohle jsou první letní vlaštovky. Nebojte se barvy slupky – fíky jsou pod ní zralé, sladké, a hlavně větší než ty podzimní. Můžete je sníst jen tak nebo je zkusit dát do salátu.
V Čechách se bůhvíproč nevyskytují broskve s bílou dužinou, francouzsky pêche blanche. Zatímco ty žluté, které dobře známe, chutnají výrazně a někdy až moc ostře, bílé jsou jemňoučké. Nelze si je nezamilovat. Bílá cibule pak na první pohled možná nestojí za pozornost, jenže ta francouzská je i zasyrova slaďounká a nepálí (také je kapku dražší než hnědá nebo červená). Naprosto skvělá je třeba do tuňákových sendvičů, které si vezmete k moři. A budete-li také dělat omáčku aioli (což asi budete – je to totiž obyčejná majonéza s česnekem, s níž naděláte spoustu slávy), nesmíte minout nachové palice prvního letošního česneku: ukrývají v sobě totiž šťavnaté stroužky a mnohem čerstvější aroma. A recept na aioli? Stačí utřít majonézu se stroužkem nového česneku a pak si v ní namáčet kousky křupavé bagety.
Z TRHU ROVNOU NA PIKNIK
Chcete se k moři nebo do kopců vydat rovnou z trhu? V tom případě si
kupte dobrý sýr, třeba brie, potom klobásku nebo salám rosette, pár
rajčat na větvičce, lahev růžového vína a meloun cantaloupe. Po cestě
vezměte ještě bagetu. Všechno chutná božsky, když vám do vlasů fouká
mírný vítr a mezi prsty cítíte teplý písek.
Nebo je tu druhá možnost: hledáte něco, čím všechny strávníky úplně ohromíte, a okamžitě to chcete taky uvařit. V tom případě kupte krevety – ty největší, na něž máte peníze. Bojíte se výběru? Pomůže vám kuchařka Zpátky domů, kterou napsala Hana Michopulu. V kapitole o vaření v Provence radí: „Šedé krevety nejsou ,ty horší‘, ale prostě jen syrové. Zrůžoví teprve působením tepla. Právě proto taky určitě nekupujte vyloupané. Nefunguje to.“ A její recept? Ve větší hlubší pánvi rozpusťte kousek másla a přidejte pár kapek olivového oleje – zabráníte tak přepalování. Nakrájejte česnek na jemné kousky a pomalu osmahněte: měl by změknout, ne však zhnědnout. Máte-li i petržel, přidejte ji teď do másla. Zvyšte plamen a vhoďte krevety. Za stálého opatrného obracení a mírného potřásání pánví byste měli docílit toho, že se krevety stejnoměrně obalí česnekovým máslem a zrůžoví po celém povrchu. Pár minut by jim mělo stačit, při delší úpravě jen pouští vodu. Osolte, opepřete. Podávejte s bílým chlebem a bez příboru.
Čtěte více:
