Kormidlovat loď, ba dokonce být jejím kapitánem, se většině suchozemských Čechů dodnes jeví stejně absurdní jako zaletět si na Měsíc. Je to ale velký omyl. Jachting je dostupný sport, který se mezi Čechy těší stále větší oblibě. A to zdaleka nejen mezi muži. Radost z plavby vyhledávají poslední dobou častěji i ženy. Nejlepší cesta na palubu lodi vede přes kurs jachtingu, zakončený kapitánskými zkouškami. Naučíte se nutné základy jachtingu a získáte průkaz, díky němuž vám (skoro) všude na světě půjčí loď.
Kapitánské zkoušky kupodivu můžete složit i u nás. Výhoda je, že je to blízko. Má to ale i několik nevýhod. Získat český mezinárodní kapitánský průkaz je kvůli zdejší legislativě poměrně náročné. Pro některé typy průkazů také zákon vyžaduje určitou praxi. Česká republika navíc dosud neuzavřela dohodu o uznávání českých kapitánských průkazů například s Chorvatskem, což je nejoblíbenější destinace českých jachtařů. V praxi sice zahraniční úřady české průkazy uznávají, problém by však mohl nastat například ve chvíli, kdy český kapitán způsobí nehodu. Mnoho zájemců proto volí cestu menšího odporu, kapitánský kurs absolvují v zahraničí a stanou se držiteli průkazu cizí země. Většinou to bývá právě Chorvatsko.
Chorvatská kapitánská licence není – na rozdíl od české – omezena časově, ani nenutí jachtaře plout jen při pobřeží. A hlavně, poptávce se přizpůsobila nabídka, takže české charterové společnosti v Chorvatsku dnes vedle půjčování lodí šijí zákazníkům na míru i týdenní kapitánské kursy. V podstatě je to báječná dovolená na lodi pod dohledem zkušeného kapitána, zakončená kapitánskou zkouškou. Cena takového kursu se pohybuje kolem jedenácti tisíc korun (Alfa Yacht Club) a je v ní zahrnut pronájem lodi, praktická i teoretická výuka, učební skripta a služby kapitána.
A jak takový kurs jachtingu vypadá? Na palubě se obvykle sejde kolem šesti až osmi lidí, což je běžná posádka kajutových plachetnic. Průměrná loď je deset až patnáct metrů dlouhá a její výbava se směle vyrovná hotelovým standardům: tři čtyři pohodlné dvoulůžkové kajuty s toaletami a sprchami, kuchyňka s vybavením, společenský salon, elektrické osvětlení, teplá voda, lednice, CD přehrávač s rádiem… Prostě věci, o nichž se dávným mořeplavcům ani nesnilo. I námořnické řemeslo usnadňují nejrůznější technická vylepšení: zabudovaný motor, GPS, počítač, elektronický kompas, autopilot. Ač se to zprvu zdá málo pravděpodobné, s každým kouskem této techniky kapitán během týdenního kursu naučí absolventy opravdu zacházet.
Začátky jsou ovšem skromnější. První dovedností, kterou kapitán posádku naučí, je vyvazování gumových odrážečů po bocích lodi. Na lodi totiž občas musí přiložit ruku k dílu každý, a z plavby se tak stává společná záležitost. Včetně vaření. Pravidlem na moři bývá, že posádka se stará o jídlo pro sebe i pro kapitána.
Výuka začíná od první chvíle na moři. Kapitán posádku nejprve naučí manévrovat s lodí s pomocí motoru. Pak přijde práce s plachtami a lany a nakonec kormidlování lodi. Ve chvíli, kdy člověk stojí za kormidelním kolem, nese odpovědnost za celou loď. Pocit, který se vás u kormidla zmocňuje, je nesdělitelný. Cítíte sílu větru, moře i pokoru před živly. V takový okamžik své problémy opravdu necháváte na pevnině. Při troše štěstí se k vám přidají i delfíni, kteří nejsou ve Středozemním moři či na Jadranu žádnou výjimkou.
Pokud zrovna není potřeba pracovat s plachtami, postačí k řízení lodi jeden člověk, někdy dokonce jen autopilot. Pro ostatní účastníky kursu to znamená volný čas k polehávání na slunci nebo ke koupání. Oblíbenou zábavou všech posádek bývá jízda v závěsu na laně za lodí. Je ovšem nutné zvládnout ještě kapitánskou teorii. K ní patří především práce s mapou, určování polohy nebo kursu, práce s vysílačkou a příprava na problémové situace, jako je volání o pomoc či ,muž přes palubu‘. Poslední den zájezdu se skládá zkouška na chorvatském kapitanátu. Komunikuje se obvykle česko-chorvatsky, což je vzhledem k podobnosti obou jazyků snadné. Je ale možné zvolit třeba němčinu či angličtinu. Výsledky potvrzují, že zkoušku zvládá prakticky každý, kdo má zájem a neodbude teoretickou přípravu. Za úspěšně složenou praktickou zkoušku bývá pokládán už váš týdenní pobyt na lodi.
Týden výcviku vás obvykle seznámí s lodí a jejím provozem. Je to nezbytný základ, k němuž pak jen přidáváte zkušenosti. Charterové společnosti se novopečených kapitánů nebojí, naopak každému doporučují co nejdřív vyrazit znovu na moře, aby své znalosti oživil. A většina kapitánů se opravdu na moře rychle vrací, protože kdo jednou propadl lodím, plachtám a moři, těžko najde na souši krásnější zážitky.
Rozpočet
Například Alfa Yacht Club nabízí v přístavu Frapa v chorvatské Rogoznici desetimetrovou plachetnici Dufour 32 za 44 000 Kč za týden, mimo sezonu dokonce jen za 25 000 Kč. Při posádce o šesti lidech je cena lodi na týden a osobu 7300, resp. 4100 Kč, což je méně, než zaplatíte za pobyt v apartmánu na pobřeží. K nákladům je nutno připočíst poplatky asi 30 eur za loď a den při kotvení v přístavech (pokud se nerozhodnete zdarma kotvit mimo přístav).
Kapitánské zkoušky kupodivu můžete složit i u nás. Výhoda je, že je to blízko. Má to ale i několik nevýhod. Získat český mezinárodní kapitánský průkaz je kvůli zdejší legislativě poměrně náročné. Pro některé typy průkazů také zákon vyžaduje určitou praxi. Česká republika navíc dosud neuzavřela dohodu o uznávání českých kapitánských průkazů například s Chorvatskem, což je nejoblíbenější destinace českých jachtařů. V praxi sice zahraniční úřady české průkazy uznávají, problém by však mohl nastat například ve chvíli, kdy český kapitán způsobí nehodu. Mnoho zájemců proto volí cestu menšího odporu, kapitánský kurs absolvují v zahraničí a stanou se držiteli průkazu cizí země. Většinou to bývá právě Chorvatsko.
Chorvatská kapitánská licence není – na rozdíl od české – omezena časově, ani nenutí jachtaře plout jen při pobřeží. A hlavně, poptávce se přizpůsobila nabídka, takže české charterové společnosti v Chorvatsku dnes vedle půjčování lodí šijí zákazníkům na míru i týdenní kapitánské kursy. V podstatě je to báječná dovolená na lodi pod dohledem zkušeného kapitána, zakončená kapitánskou zkouškou. Cena takového kursu se pohybuje kolem jedenácti tisíc korun (Alfa Yacht Club) a je v ní zahrnut pronájem lodi, praktická i teoretická výuka, učební skripta a služby kapitána.
A jak takový kurs jachtingu vypadá? Na palubě se obvykle sejde kolem šesti až osmi lidí, což je běžná posádka kajutových plachetnic. Průměrná loď je deset až patnáct metrů dlouhá a její výbava se směle vyrovná hotelovým standardům: tři čtyři pohodlné dvoulůžkové kajuty s toaletami a sprchami, kuchyňka s vybavením, společenský salon, elektrické osvětlení, teplá voda, lednice, CD přehrávač s rádiem… Prostě věci, o nichž se dávným mořeplavcům ani nesnilo. I námořnické řemeslo usnadňují nejrůznější technická vylepšení: zabudovaný motor, GPS, počítač, elektronický kompas, autopilot. Ač se to zprvu zdá málo pravděpodobné, s každým kouskem této techniky kapitán během týdenního kursu naučí absolventy opravdu zacházet.
Začátky jsou ovšem skromnější. První dovedností, kterou kapitán posádku naučí, je vyvazování gumových odrážečů po bocích lodi. Na lodi totiž občas musí přiložit ruku k dílu každý, a z plavby se tak stává společná záležitost. Včetně vaření. Pravidlem na moři bývá, že posádka se stará o jídlo pro sebe i pro kapitána.
Výuka začíná od první chvíle na moři. Kapitán posádku nejprve naučí manévrovat s lodí s pomocí motoru. Pak přijde práce s plachtami a lany a nakonec kormidlování lodi. Ve chvíli, kdy člověk stojí za kormidelním kolem, nese odpovědnost za celou loď. Pocit, který se vás u kormidla zmocňuje, je nesdělitelný. Cítíte sílu větru, moře i pokoru před živly. V takový okamžik své problémy opravdu necháváte na pevnině. Při troše štěstí se k vám přidají i delfíni, kteří nejsou ve Středozemním moři či na Jadranu žádnou výjimkou.
Pokud zrovna není potřeba pracovat s plachtami, postačí k řízení lodi jeden člověk, někdy dokonce jen autopilot. Pro ostatní účastníky kursu to znamená volný čas k polehávání na slunci nebo ke koupání. Oblíbenou zábavou všech posádek bývá jízda v závěsu na laně za lodí. Je ovšem nutné zvládnout ještě kapitánskou teorii. K ní patří především práce s mapou, určování polohy nebo kursu, práce s vysílačkou a příprava na problémové situace, jako je volání o pomoc či ,muž přes palubu‘. Poslední den zájezdu se skládá zkouška na chorvatském kapitanátu. Komunikuje se obvykle česko-chorvatsky, což je vzhledem k podobnosti obou jazyků snadné. Je ale možné zvolit třeba němčinu či angličtinu. Výsledky potvrzují, že zkoušku zvládá prakticky každý, kdo má zájem a neodbude teoretickou přípravu. Za úspěšně složenou praktickou zkoušku bývá pokládán už váš týdenní pobyt na lodi.
Týden výcviku vás obvykle seznámí s lodí a jejím provozem. Je to nezbytný základ, k němuž pak jen přidáváte zkušenosti. Charterové společnosti se novopečených kapitánů nebojí, naopak každému doporučují co nejdřív vyrazit znovu na moře, aby své znalosti oživil. A většina kapitánů se opravdu na moře rychle vrací, protože kdo jednou propadl lodím, plachtám a moři, těžko najde na souši krásnější zážitky.
Rozpočet
Například Alfa Yacht Club nabízí v přístavu Frapa v chorvatské Rogoznici desetimetrovou plachetnici Dufour 32 za 44 000 Kč za týden, mimo sezonu dokonce jen za 25 000 Kč. Při posádce o šesti lidech je cena lodi na týden a osobu 7300, resp. 4100 Kč, což je méně, než zaplatíte za pobyt v apartmánu na pobřeží. K nákladům je nutno připočíst poplatky asi 30 eur za loď a den při kotvení v přístavech (pokud se nerozhodnete zdarma kotvit mimo přístav).
