V celé Latinské Americe mají obyvatelé Argentiny pověst snobů, kteří se snaží co nejvíce podobat Evropanům a nad ostatními Jihoameričany ohrnují nos. Myslí si, že mají navrch ekonomicky (což byla až donedávna pravda), že umějí nejlíp hrát fotbal (což částečně pravda je), že mají nejkrásnější ženy (záleží na vašem vkusu) a že umějí tančit ten nejsložitější tanec na světě (o tom není pochyb). Chcete-li poznat Argentinu a její obyvatele blíže a ověřit si, nakolik výše zmiňované stereotypy platí, budete tam muset strávit alespoň dva až tři týdny. Nejenom proto, že je rozlohou veliká téměř jako celá Evropa. Donedávna byl pobyt v této nádherné zemi tak finančně náročný, že si dovolenou ve své vlasti nemohli dovolit trávit ani domácí a raději jezdili do nedaleké Uruguaye. Dneska je Argentina kvůli krachu ekonomiky v roce 2001 levná i pro nás. A když říkám levná, myslím tím hodně levná. Jen pro představu: večeře pro dva i s vínem v restauraci vyjde na méně než dvě stě padesát korun, za ubytování v dvoulůžkovém pokoji v luxusním hotelu zaplatíte kolem šesti stovek a litr benzinu stojí v přepočtu 14 Kč. Ale jak dlouho tomu takhle bude, neví nikdo. Země se z ekonomického šoku dostává do normálu mílovými kroky. Pokud tedy plánujete do Argentiny vyrazit, udělejte to co nejdřív.
První tango v Buenos Aires
O Buenos Aires (neboli Aires, jak jej nazývají místní) se někdy kvůli kulturnímu bohatství, dechberoucí architektuře a vášni místních pro dobré jídlo mluví jako o Paříži Jižní Ameriky. Tohle město je jako obrovský živý organismus, který se roztahuje na ploše 50 x 100 kilometrů. Navzdory tomu si každá jeho čtvrť zachovává svoji osobitost. Jednou z nejatraktivnějších čtvrtí je pro mnohé San Telmo, neodmyslitelně k ní totiž patří tango. Právě zde, v jednom z nízkých koloniálních domů obloženém barevnými kachlíky, se rozhodneme s přítelem strávit několik dnů a naplno si vychutnat zdejší genius loci. Začátkem minulého století byla tahle čtvrť nejlepší adresou pro nóbl smetánku. Pak ale přišla žlutá horečka a boháči se odstěhovali do čtvrti Recoleta. Dneska je San Telmo čtvrtí bohémů a umělců, její dlážděné ulice lemují obchůdky se starožitnostmi a malé galerie. Srdcem San Telma je náměstí Plaza Dorrego. V baru stejného jména usedáme k místnímu pivu značky Quilmes a pozorujeme dění kolem. Nemusíme dlouho čekat a z reproduktorů zazní známé tóny tanga, na chodníku zastaví veškerý provoz mladý pár, začne tančit. Ona má na sobě síťované punčochy a červené šaty, on je elegantně v černém, na hlavě klobouk. Nevěříme svým očím, je čtvrtek, tři hodiny odpoledne. „Seňora, to je naprosto normální, tohle je San Telmo, tady se tančí všude. Přijďte v neděli, to tady kromě tanga bude i bleší trh,“ řekne mi na vysvětlenou číšník. S otevřenou pusou vyhlašujeme Buenos Aires nejerotičtějším městem světa a uděláme pošetilé rozhodnutí naučit se tango tančit. Nejbližších pár dnů strávíme v jedné z tango škol (jsou na každém kroku), nakonec to vzdáme a raději se rozhodneme prozkoumat další čtvrti ve městě. V Boce obdivujeme fotbalový stadion, na kterém si první zápasy odehrál místní fotbalový bůh Maradona. V Palermu, které nám svými malými módní butiky, designově zařízenými bary a ulicemi lemovanými stromy připomíná spíš New York, konečně ochutnáváme vynikající steaky, které jsou větší než talíř. Po týdnu jsme městem přesycení a vyrážíme na víkend do přírody. Vnitrostátní letenky jsou totiž v Argentině cenově velmi výhodné. Byla by chyba toho nevyužít a nepodívat se k největšímu vodopádu světa.
Přímo pod vodopády
O vodopády Iguazú se Argentina dělí s Brazílií, a proto si je první den prohlížíme z jedné země a na druhý den přejíždíme státní hranice a zkoumáme, jestli to z té druhé není ještě lepší. Velikost, impozantnost a třeba jen samotný hukot Iguazú chytne za srdce i ty největší cyniky. Díky vlhkosti vzduchu se kolem rozprostírá obrovský tropický prales, kolem létají motýli větší než dlaň a já omámená tou krásou zcela neprozíravě souhlasím, že se pojedeme projet v loďce až pod vodopády samotné. Když se malý gumový člun s námi a dalšími šesti lidmi na palubě přiblíží k vodopádům asi na padesát metrů, zmáčí nás voda od hlavy k patě. Napadne mě, že kdyby příroda chtěla, je s námi amen. A také, že o tomhle dobrodružství budu nadšeně vyprávět ještě několik let. I když jsem zarytým odpůrcem turistických atrakcí, musím uznat, že to stálo za to. Soustava několika desítek vodopádů je tak obrovská, že i kdyby zde bylo dvakrát tolik turistů, člověk na lidi kolem úplně zapomene. Po skvělém víkendu se vracíme na základnu do Aires, rozhodnuti využít ještě jednou nízkou cenu letenek a v nejbližších dnech podniknout další výlet do přírody.
Divoký západ a`la Argentina
Dvě hodiny letu z Aires směrem na severozápad se nachází provincie Salta. Z letadla přesedáme do džípu, cesty jsou tady převážně prašné a ty vedlejší jen těžko sjízdné. Po deseti minutách jízdy se objevuje scenerie jako vystřižená z filmu Sergia Leoneho. Vrcholky hor se ztrácejí v mlze, objevuje se rozlehlý kaňon. Jsme pod úpatím And, auto se houpe a mně se začíná točit hlava. Pomalu stoupáme klikatou cestou a na obzoru se objevuje pár obrovských kondorů. Prostor, světlo, ticho: všechno vypadá obrovské. Pokračujeme po známé cestě číslo 40, která vede odsud až do Patagonie. Okrovou barvu střídá zelená, vjíždíme do údolí Calchaquí a národního parku Los Cardones plného kaktusů. Je jich tady několik tisíc, jsou úplně všude, kam dohlédnu. Po čtrnácti kilometrech se scenerie změní, zmizí kaktusy a objeví se první vinice. Jsme v nadmořské výšce 1600 metrů, zde se pěstuje to nejlepší víno. Přes den se teploty vyšplhají k 35 °C, noci jsou chladné. Díky tomu tady dozrává ten nejlepší malbec. Téměř každá větší zdejší usedlost má svoje vlastní vinice, vyrábí svoje vlastní víno. A protože chceme ochutnat to nejlepší, míříme do městečka Cafayate. Slunce je v zenitu, a tak po vzoru místních zahajujeme siestu. K obědu si dáváme něco tradičního, humitas (mleté maso a kukuřice zabalené v kukuřičném listu) a sklenku toho výborného malbecu z místní bodegy – výrobny vína – jménem Colomé. Po několika dnech v Cafayate míříme do vesničky jménem Cachi, která je podle zdejších obyvatel nejkrásnější v celém kraji. Vskutku malebná vesnička má ulice dlážděné kamennými kostkami a na náměstí vybělený kostelík ze 17. století. Říká se, že místní lidé umírají na stáří, protože zdejší klima je blahodárné na zdraví. Právě zde nacházíme podle nás ten nejkrásnější hotel v celé Argentině. Bývalý mlýn a přilehlý statek se současní majitelé rozhodli proměnit na hotel. Zbytek dovolené trávíme povalováním u bazénu anebo poleháváním v houpací síti a přemýšlíme o tom, jak je možné, že tenhle ráj na zemi ještě neobjevili turisté z Evropy.
P. S. Lonely Planet, nejpopulárnější turistický průvodce světa, vyhlašuje každoročně desítku zemí, do kterých se nejvíc vyplatí jet. Kritéria jsou přísná, v úvahu se bere bezpečnost, místní infrastruktura, kulturní nabídka a samozřejmě také ceny. Podle stejných kritérií jsem si i já vybírala místo, kde strávím svoji dovolenou. Nejen pro odborníky, ale také pro mě byla jednoznačným vítězem Argentina.
Jak se tam dostat?
Se společností Iberia přes Madrid do Buenos Aires, let trvá15 hodin. Nejlevnější letenky nabízí Student Agency (www.studentagency.cz), mimo sezonu od 14 000 Kč, v sezoně 25 000 Kč.
Zájezdy na míru a letenky vám zajistí: Marco Polo, Petrská 23, Praha 1, tel. 241 718 646, www.marco-polo.cz; Natour, Rooseveltova 6/8, Brno, tel. 542 215 713, e-mail: [email protected]
Bemett, Zámecké náměstí 41, Frýdek-Místek, tel. 558 824 974
Kdy naplánovat cestu?
Nejlepší počasí je od března do konce června a pak od září do konce prosince. Vyhněte se červenci a srpnu, kdy je na jižní polokouli zima. V lednu mají v Argentině prázdniny, a tak je všude plno.
Na co nezapomenout?
Sluneční brýle, repelent (na severu Argentiny přenášejí komáři tropickou horečku), aspirin (kvůli velkým změnám nadmořské výšky vám může být nevolno) a dobrého průvodce, třeba Lonely Planet nebo Rough Guide jsou také v češtině.
Několik užitečných adres:
Buenos Aires: Milion (Paraná 1048) – chcele-li vidět, jak uvnitř vypadají typické městské domy z období secese, zajděte do tohoto třípatrového elegantního baru, který se v jednom takovém nachází. Atmosférou připomíná pařížské lounge bary, nádherná je zahrádka ukrytá ve dvoře mezi stromy, osvětlená krásnými papírovými lampami. Mají zde skvělé koktejly.
Café Tortoni (Av. De Mayo 829) – nejslavnější kavárna v Aires funguje už více než sto let. Každý večer se zde konají tango shows. Jestli pak dostanete chuť se tango také naučit tančit, zajděte do školy Torquato Tasso (Defensa 1575) ve čtvrti San Telmo, za dvě hodiny zaplatíte asi 80 Kč.
Hotel Youkali (Estados Unidos 1399), e-mail: [email protected] – tento útulný hotel má pouhých šest pokojů, nachází se v městském domě z 30. let. Na jeho střeše je malý bazének a v každém pokoji obrovská vana pro dva.
Salta: El Molino de Cachi Adentro – tel. +54 38 68 49 11 39 – bývalý mlýn a přilehlé pozemky koupili asi padesátiletí manželé a celou usedlost zrekonstruovali a proměnili na hotel rodinného typu. Pokojů je tady pouze šest, k dispozici je bazén, nejbližší vesnice Cachi je vzdálená pět kilometrů. Představte si ten božský klid.
Patios de Cafayate – RN 40 a RN 60, Cafayate, tel. + 54 38 68 421 201 – tenhle hotel má kromě vlastní vinice, nazvané Don David podle zakladatele zdejší bodegy (pěstují se tu skvělé červené odrůdy Malbec či Cabernet Sauvignon), také vínové lázně. Chcele-li alespoň jednou za život zkusit, jaké to je, vykoupat se v cabernetu sauvignon, zamiřte sem.
Bodega Colomé – 4419 Molinos, tel. +54 38 68 49 40 44 – nejvýše položený vinohrad světa, vlastní bodega a nejen to, také luxusní design hotel.
První tango v Buenos Aires
O Buenos Aires (neboli Aires, jak jej nazývají místní) se někdy kvůli kulturnímu bohatství, dechberoucí architektuře a vášni místních pro dobré jídlo mluví jako o Paříži Jižní Ameriky. Tohle město je jako obrovský živý organismus, který se roztahuje na ploše 50 x 100 kilometrů. Navzdory tomu si každá jeho čtvrť zachovává svoji osobitost. Jednou z nejatraktivnějších čtvrtí je pro mnohé San Telmo, neodmyslitelně k ní totiž patří tango. Právě zde, v jednom z nízkých koloniálních domů obloženém barevnými kachlíky, se rozhodneme s přítelem strávit několik dnů a naplno si vychutnat zdejší genius loci. Začátkem minulého století byla tahle čtvrť nejlepší adresou pro nóbl smetánku. Pak ale přišla žlutá horečka a boháči se odstěhovali do čtvrti Recoleta. Dneska je San Telmo čtvrtí bohémů a umělců, její dlážděné ulice lemují obchůdky se starožitnostmi a malé galerie. Srdcem San Telma je náměstí Plaza Dorrego. V baru stejného jména usedáme k místnímu pivu značky Quilmes a pozorujeme dění kolem. Nemusíme dlouho čekat a z reproduktorů zazní známé tóny tanga, na chodníku zastaví veškerý provoz mladý pár, začne tančit. Ona má na sobě síťované punčochy a červené šaty, on je elegantně v černém, na hlavě klobouk. Nevěříme svým očím, je čtvrtek, tři hodiny odpoledne. „Seňora, to je naprosto normální, tohle je San Telmo, tady se tančí všude. Přijďte v neděli, to tady kromě tanga bude i bleší trh,“ řekne mi na vysvětlenou číšník. S otevřenou pusou vyhlašujeme Buenos Aires nejerotičtějším městem světa a uděláme pošetilé rozhodnutí naučit se tango tančit. Nejbližších pár dnů strávíme v jedné z tango škol (jsou na každém kroku), nakonec to vzdáme a raději se rozhodneme prozkoumat další čtvrti ve městě. V Boce obdivujeme fotbalový stadion, na kterém si první zápasy odehrál místní fotbalový bůh Maradona. V Palermu, které nám svými malými módní butiky, designově zařízenými bary a ulicemi lemovanými stromy připomíná spíš New York, konečně ochutnáváme vynikající steaky, které jsou větší než talíř. Po týdnu jsme městem přesycení a vyrážíme na víkend do přírody. Vnitrostátní letenky jsou totiž v Argentině cenově velmi výhodné. Byla by chyba toho nevyužít a nepodívat se k největšímu vodopádu světa.
Přímo pod vodopády
O vodopády Iguazú se Argentina dělí s Brazílií, a proto si je první den prohlížíme z jedné země a na druhý den přejíždíme státní hranice a zkoumáme, jestli to z té druhé není ještě lepší. Velikost, impozantnost a třeba jen samotný hukot Iguazú chytne za srdce i ty největší cyniky. Díky vlhkosti vzduchu se kolem rozprostírá obrovský tropický prales, kolem létají motýli větší než dlaň a já omámená tou krásou zcela neprozíravě souhlasím, že se pojedeme projet v loďce až pod vodopády samotné. Když se malý gumový člun s námi a dalšími šesti lidmi na palubě přiblíží k vodopádům asi na padesát metrů, zmáčí nás voda od hlavy k patě. Napadne mě, že kdyby příroda chtěla, je s námi amen. A také, že o tomhle dobrodružství budu nadšeně vyprávět ještě několik let. I když jsem zarytým odpůrcem turistických atrakcí, musím uznat, že to stálo za to. Soustava několika desítek vodopádů je tak obrovská, že i kdyby zde bylo dvakrát tolik turistů, člověk na lidi kolem úplně zapomene. Po skvělém víkendu se vracíme na základnu do Aires, rozhodnuti využít ještě jednou nízkou cenu letenek a v nejbližších dnech podniknout další výlet do přírody.
Divoký západ a`la Argentina
Dvě hodiny letu z Aires směrem na severozápad se nachází provincie Salta. Z letadla přesedáme do džípu, cesty jsou tady převážně prašné a ty vedlejší jen těžko sjízdné. Po deseti minutách jízdy se objevuje scenerie jako vystřižená z filmu Sergia Leoneho. Vrcholky hor se ztrácejí v mlze, objevuje se rozlehlý kaňon. Jsme pod úpatím And, auto se houpe a mně se začíná točit hlava. Pomalu stoupáme klikatou cestou a na obzoru se objevuje pár obrovských kondorů. Prostor, světlo, ticho: všechno vypadá obrovské. Pokračujeme po známé cestě číslo 40, která vede odsud až do Patagonie. Okrovou barvu střídá zelená, vjíždíme do údolí Calchaquí a národního parku Los Cardones plného kaktusů. Je jich tady několik tisíc, jsou úplně všude, kam dohlédnu. Po čtrnácti kilometrech se scenerie změní, zmizí kaktusy a objeví se první vinice. Jsme v nadmořské výšce 1600 metrů, zde se pěstuje to nejlepší víno. Přes den se teploty vyšplhají k 35 °C, noci jsou chladné. Díky tomu tady dozrává ten nejlepší malbec. Téměř každá větší zdejší usedlost má svoje vlastní vinice, vyrábí svoje vlastní víno. A protože chceme ochutnat to nejlepší, míříme do městečka Cafayate. Slunce je v zenitu, a tak po vzoru místních zahajujeme siestu. K obědu si dáváme něco tradičního, humitas (mleté maso a kukuřice zabalené v kukuřičném listu) a sklenku toho výborného malbecu z místní bodegy – výrobny vína – jménem Colomé. Po několika dnech v Cafayate míříme do vesničky jménem Cachi, která je podle zdejších obyvatel nejkrásnější v celém kraji. Vskutku malebná vesnička má ulice dlážděné kamennými kostkami a na náměstí vybělený kostelík ze 17. století. Říká se, že místní lidé umírají na stáří, protože zdejší klima je blahodárné na zdraví. Právě zde nacházíme podle nás ten nejkrásnější hotel v celé Argentině. Bývalý mlýn a přilehlý statek se současní majitelé rozhodli proměnit na hotel. Zbytek dovolené trávíme povalováním u bazénu anebo poleháváním v houpací síti a přemýšlíme o tom, jak je možné, že tenhle ráj na zemi ještě neobjevili turisté z Evropy.
P. S. Lonely Planet, nejpopulárnější turistický průvodce světa, vyhlašuje každoročně desítku zemí, do kterých se nejvíc vyplatí jet. Kritéria jsou přísná, v úvahu se bere bezpečnost, místní infrastruktura, kulturní nabídka a samozřejmě také ceny. Podle stejných kritérií jsem si i já vybírala místo, kde strávím svoji dovolenou. Nejen pro odborníky, ale také pro mě byla jednoznačným vítězem Argentina.
Jak se tam dostat?
Se společností Iberia přes Madrid do Buenos Aires, let trvá15 hodin. Nejlevnější letenky nabízí Student Agency (www.studentagency.cz), mimo sezonu od 14 000 Kč, v sezoně 25 000 Kč.
Zájezdy na míru a letenky vám zajistí: Marco Polo, Petrská 23, Praha 1, tel. 241 718 646, www.marco-polo.cz; Natour, Rooseveltova 6/8, Brno, tel. 542 215 713, e-mail: [email protected]
Bemett, Zámecké náměstí 41, Frýdek-Místek, tel. 558 824 974
Kdy naplánovat cestu?
Nejlepší počasí je od března do konce června a pak od září do konce prosince. Vyhněte se červenci a srpnu, kdy je na jižní polokouli zima. V lednu mají v Argentině prázdniny, a tak je všude plno.
Na co nezapomenout?
Sluneční brýle, repelent (na severu Argentiny přenášejí komáři tropickou horečku), aspirin (kvůli velkým změnám nadmořské výšky vám může být nevolno) a dobrého průvodce, třeba Lonely Planet nebo Rough Guide jsou také v češtině.
Několik užitečných adres:
Buenos Aires: Milion (Paraná 1048) – chcele-li vidět, jak uvnitř vypadají typické městské domy z období secese, zajděte do tohoto třípatrového elegantního baru, který se v jednom takovém nachází. Atmosférou připomíná pařížské lounge bary, nádherná je zahrádka ukrytá ve dvoře mezi stromy, osvětlená krásnými papírovými lampami. Mají zde skvělé koktejly.
Café Tortoni (Av. De Mayo 829) – nejslavnější kavárna v Aires funguje už více než sto let. Každý večer se zde konají tango shows. Jestli pak dostanete chuť se tango také naučit tančit, zajděte do školy Torquato Tasso (Defensa 1575) ve čtvrti San Telmo, za dvě hodiny zaplatíte asi 80 Kč.
Hotel Youkali (Estados Unidos 1399), e-mail: [email protected] – tento útulný hotel má pouhých šest pokojů, nachází se v městském domě z 30. let. Na jeho střeše je malý bazének a v každém pokoji obrovská vana pro dva.
Salta: El Molino de Cachi Adentro – tel. +54 38 68 49 11 39 – bývalý mlýn a přilehlé pozemky koupili asi padesátiletí manželé a celou usedlost zrekonstruovali a proměnili na hotel rodinného typu. Pokojů je tady pouze šest, k dispozici je bazén, nejbližší vesnice Cachi je vzdálená pět kilometrů. Představte si ten božský klid.
Patios de Cafayate – RN 40 a RN 60, Cafayate, tel. + 54 38 68 421 201 – tenhle hotel má kromě vlastní vinice, nazvané Don David podle zakladatele zdejší bodegy (pěstují se tu skvělé červené odrůdy Malbec či Cabernet Sauvignon), také vínové lázně. Chcele-li alespoň jednou za život zkusit, jaké to je, vykoupat se v cabernetu sauvignon, zamiřte sem.
Bodega Colomé – 4419 Molinos, tel. +54 38 68 49 40 44 – nejvýše položený vinohrad světa, vlastní bodega a nejen to, také luxusní design hotel.
