Ariane Koek je mezinárodně uznávaná zejména za odstartování programu ARTS v Evropském centru pro jaderný výzkum (CERN) v roce 2009. V největší laboratoři částicové fyziky na světě, nedaleko Ženevy ve Švýcarsku, během prvních pěti let navrhla a vedla projekty na rozhraní umění, vědy, technologie a ekologie. Po svém odchodu v roce 2015 pokračuje v této misi jako nezávislá kulturní konzultantka, spolupracující s vědeckými laboratořemi, muzei, nadacemi, kulturními institucemi a univerzitami po celém světě. Na otázku, co je její životní poslání, odpověděla bez váhání: věří v sílu lidské představivosti, která pohání nejen ji, ale má také potenciál posouvat jakékoliv lidské počiny kupředu, jak ty malé každodenní kroky, tak i ty největší globální změny.
Jak podněcujete v lidech představivost?
Jednou z nejjednodušších cest je zapojit všechny své smysly – čich, chuť, sluch, zrak a hmat. Nejlepším místem je příroda, ta je velmi silným podnětem pro naši představivost. Když se procházíte, běháte nebo jen sedíte v přírodě, vaše mysl se otevírá. Příroda má v sobě tichou sílu, která vás propojuje s novými obzory – cítíte vůni oceánu, dotýkáte se písku, cítíte vánek. Připomíná vám to, že jste součástí vesmíru, až po ten dech, který právě vdechujete a který jednou procházel těly dinosaurů.
Fyzika nám ukazuje, jak je všechno propojeno – od hvězd až po částice v nás. Je to mimořádné uvědomění. Jakmile o tom začnete přemýšlet, vaše mysl se otevře novým nápadům, a právě zde se rodí představivost. Myslím, že jednou z cest je uvědomění si, že jsme všichni součástí stejného prostoru a času. Jsme propojeni. A to je přece fascinující.
Jak by s představivostí měli pracovat lídři a proč je to důležité?
Představivost je klíčem k řešení problémů a inovacím. Pokud ji v organizaci nepodporujete, stává se statickou. Je důležité mít jasný cíl, ale zároveň se vždy dívat na to, jak jít dál. Představivost je lidskou superschopností, a pokud ji ignorujete, přicházíte o jednu z největších výhod, které máme.
Lídři mohou začít tím, že rozvíjejí svou vlastní představivost, ale také tím, že podporují kolektivní cvičení zaměřená na rozvoj představivosti. Ta nemusí být pouze individuálním úsilím. Kolektivní představivost může být velmi silná, zejména když si uvědomíme, jak jsme všichni propojeni – všechno ovlivňuje všechno ostatní. Fyzika částic to jasně ukazuje. Proto je v pracovním prostředí důležité podpořit prostor, kde je představivost rozvíjena a podporována, neboť to vede k úžasným novým nápadům.
Ve svých projektech pracujete, jak s vědci i umělci. Co mají společného?
Vědci i umělci chtějí pochopit svět – proč je takový, jaký je, a jaké je naše místo v něm. Vědci k tomu přistupují prostřednictvím metodologie a objektivity, zatímco umělci se obracejí na kreativitu a naše smysly. Když tyto dvě sféry spojíte, navzájem se obohacují. Umělci mohou vědcům pomoci vidět za hranice jejich metod, zatímco vědci přinášejí nové dimenze do uměleckých děl.
Například, když jsem pracovala s umělkyní Emmy Critchley a klimatologem profesorem Carlem Barbantim na zajímavém projektu, který byl vystaven na Benátském bienále architektury v roce 2021. Tento projekt zahrnoval natáčení pod vodou a spojoval lidské tělo s tajícím ledovcem, čímž ilustroval, jak klimatická změna ovlivňuje fyzickou podstatu člověka. Další projekt, na kterém jsem spolupracovala s umělkyní Niamh Schmidtke, zkoumal, co by nám minerály řekly, kdyby mohly mluvit. Spolu s geologem doktorem Johannesem Giebelem jsme vytvořili spekulativní instalaci složenou z více dílen, která vyzývala lidi k zamyšlení nad tím, jak používáme a vykořisťujeme přírodní zdroje.
Jak může umění přispět k debatě o klimatu?
Existuje nespočet způsobů, jak umění dokáže hluboce propojit s okolním světem. Oslovuje naše smysly a emoce způsobem, který fakta a čísla nemohou. Vezměte si například práci Emmy Critchley – její dílo je esteticky nádherné a zároveň vytváří spojení mezi lidským tělem a ledovcem, ukazující, jak ovlivňujeme a jsme ovlivňováni prostředím.
Umění nemusí kázat; může vyvolávat myšlenky a podněcovat představivost, což je klíčem k hledání řešení klimatických problémů. Například dílo Niamh Schmidtke se zabývá vykořisťováním minerálů a upozorňuje na to, že nám do roku 2050 mohou kritické zdroje dojít. Umění může otevřít nový způsob přemýšlení o těchto problémech a prostřednictvím emocí a představivosti zdůraznit naléhavost klimatické změny.
Jak být v obraze, aniž bychom byli zahlceni globálními problémy?
To je obrovská otázka. A abych byla upřímná, pokládám si ji každý den. Jediným řešením, které jsem našla, je omezit množství informací, které přijímám. Kontroluji, kolik zpráv a obsahu sleduji, a informace čerpám pouze z jednoho nebo dvou důvěryhodných zdrojů. Žijeme v době, kdy je těžké vědět, komu nebo čemu věřit, takže kritické myšlení a mediální gramotnost jsou nezbytné.
Potřebujeme také globální vzdělání o tom, jak kriticky posuzovat informace. Technologie se vyvíjí tak rychle, a my zaostáváme. Moje nejlepší rada je: vypněte, když to potřebujete – udělejte si pauzu od všeho. Je to jediný způsob, jak si zachovat zdravý rozum.
Je nějaká oblast vědy, kterou jste ještě neprozkoumala, ale fascinuje vás?
Syntetická biologie. Momentálně pracuji na velkém projektu ve Skotsku, který se věnuje kvantové fyzice. Fascinují mě nové nápady a nové technologie. Vždy je co objevovat!
Na co se můžeme těšit na konferenci Signal Forum?
Budu mluvit o propojování umění a vědy a o tom, jak to může vést k novým formám kreativity a inovací. Také se podělím o projekty, na kterých aktuálně pracuji, a o uměleckém programu v CERNu, který jsem založila v roce 2009. A hlavně chci povzbudit všechny, aby následovali své sny a nebáli se své představivosti. Je důležité si uvědomit, že i individuální úsilí má smysl, ale společně můžeme dosáhnout ještě většího vlivu. Můžeme změnit svět – nikdy byste neměli ztrácet naději, že můžete ovlivnit dění kolem sebe.
- Zdroj článku:
autorský rozhovor
