Ženy jsou proti ženám
Historie protkaná genderovými stereotypy, které rozdělily údajně vrozené vlastnosti a schopnosti mužů a žen do definic s opačnými významy, se stále zrcadlí v každodenním nahlížení na obě pohlaví. Stačí naslouchat běžným konverzacím nebo se podívat na náhodné pořady v televizi, ať už jde o lidovou sondu do společnosti typu Prostřeno nebo o filmové žánry s pečlivě připravenými scénáři – od ženské konverzace se zkrátka čeká menší přínos než od té mužské, a co je horší, podobná hodnocení nezřídka přicházejí od samotných žen.
Ty od dalších žen očekávají „ženská“ témata, která jsou povrchnější a jednodušší. Zároveň v takových případech vyjadřují názor, že společnost jejich vlastního genderu bude více problematická a náchylnější k hádkám. Hluboká zakořeněnost vykonstruovaných stereotypů tak způsobila, že je ženy mohou nevědomky samy udržovat.
Patriarchát působí negativně i na muže
Další „omílané“ slovo, které mnohým přijde v současnosti zbytečné používat, je patriarchát. Je proto dobré si uvědomit i jeho negativní dopady na muže. Tlak genderových stereotypů, jež staví muže do veřejného sektoru s racionální, rozvážnou osobností, ambiciózní kariérou a maskulinní postavou přispívá i k diskriminaci cílené na muže. Ti mají v ideálním případě tvořit jednu homogenní skupinu se společnými rysy.
Sociálně přiřazené charakteristiky mužů a žen tak bez pochyby působí negativně na celé lidstvo. Kdo není „dost chlap“ a nesplňuje podobu „typického“ muže trpí hodnocením založeném na nuceném zasazení do jakési šablony, jež předurčuje jeho potenciál, vzhled i zájmy, s nimiž se samozřejmě nemusí každý ztotožnit. Místo přirozené diverzity se rozdávají nálepky „jiný“ a muž se tak může stát outsiderem svého vlastního genderu.
Muži rozhodují o právech žen
Ať už jste pro zavedení kvót nebo ne, skutečností zůstává, že ženy jsou v politice v menšině a rozhodovací procesy spadají rovnou do rukou mužů. Podle organizace Fórum 50 %, která cílí na vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice a rozhodovacích pozicích, najdeme v Evropském parlamentu 33 % žen, přičemž v české vládě jsou aktuálně jen tři. Parlament u nás tvoří 25 % žen, senát jen 15 % a u prezidentských voleb jsme na nule. Nechvalně známá skutečnost, že historie byla psaná muži, se tak stává i přítomností.
Zároveň je důležité si uvědomit, že jednou získané právo není permanentní garancí. Stačí se podívat na Talibánem dobytý Afghánistán, který do jisté míry připravil afghánské ženy, kromě jiného, o přístup ke vzdělání a zaměstnání, jež zpravidla vede k větší samostatnosti. Pokud se vám zdá použitý příklad příliš „vzdálený“, podívejte se na současné zákazy potratů, které se šíří napříč Spojenými státy. Case známý jako Roe v. Wade zaručil ženám v roce 1973 právo na potrat. Americkému státu Texas se však v minulém roce podařilo prosadit přísný zákaz, o který nyní usilují i další americké státy. Je to prosté – když se do politiky nezapojí více žen, je menší šance, že se budou zohledňovat jejich práva a potřeby. I proto je na celém světě až 49 zemí, které nemají zákony na ochranu proti domácímu násilí.
Vyšší pozice = větší rozdíl v platech
Téma, které by se mohlo zdát jako prehistorická minulost, je platová nerovnost neboli gender pay gap, jež bohužel i nadále zůstává velmi problematickou oblastí – a ještě nějakou dobu bude. Není třeba zacházet do okolností, jako je porovnání kvalifikace či oborů, na něž se někdy snaží upozorňovat jedinci, kteří existenci pay gap popírají. Statistiky se samozřejmě zabývají i totožnými predispozicemi ke konkrétním pracovním pozicím. Podle údajů Českého statistického úřadu tvořilo za loňský rok medián mezd 32 979 Kč. Vycházelo se z platu muže 35 086 Kč oproti platu ženy v hodnotě 30 433 Kč. Rozdíl tak dosáhl téměř pěti tisíc korun.
Obecně platí, že čím vyšší pozice, tím větší rozdíl je v platech i v zastoupení mužů a žen. Globálně zaujímají ženy pouze třetinu seniorních a manažerských pozic v privátním sektoru. Důvody jsou různé – kromě diskriminačních praktik, které preferují muže, protože očekávají, že na rozdíl od žen rodinný život jejich pracovní nasazení neovlivní, může jít například o nízké sebevědomí žen, které v historii k aktivitě zrovna vedené nebyly. „Pokud ženy po mnohá století fungovaly ve společnosti v podřízené roli, je logické, že se tato podřízenost a nerovnost stále v určitých formách projevuje,“ popsala politička a aktivistka Kateřina Nyklová. Nejen eliminace zvýhodňování mužů, ale i motivování žen je tak pro dosažení rovně zastoupené společnosti klíčové.
Genderová nerovnost jen tak nezmizí
Poslední bod, kterým ale důvody pro aktuálnost feminismu nekončí, je prostý. Za „pár“ desítek let prostě genderová nerovnost jen tak zmizet nemůže. Precizně vymezené role mužů a žen se vytvářely ve prospěch jedné skupiny po staletí a pár vln feminismu bohužel všechny napáchané škody jen tak nesmyjí.
Je potřeba začít vnímat svět kolem sebe – jaké reprezentace žen a mužů jsou v každodenních interakcích udržovány a jakým jazykem se v jejich souvislostech mluví? Rozšíření informovanosti o méně rozpoznatelných diskriminačních praktikách a legislativní úpravy napomáhající vyššímu zapojení žen do rozhodovacích pozic jsou potřebnými nástroji, které dnešní svět už rozpoznává. Naučit se „číst“ genderové stereotypy v běžném životě, reagovat na ně a podílet se na dosažení rovnější společnosti je ale i na každém z nás.
Zdroj: Padesatprocent.cz, Heroine.cz
