Obraz nespokojených hospodyněk z blahobytných klecí na předměstí přesně vykreslil spisovatel Ira Levin v sedmdesátých letech. Takové paničky, které dýchají pro manžela, dům a děti a celý den nesundají úsměv z tváře, žijí ve Stepfordu a ve Wisteria Lane, ale i u Říčan či za konečnou stanicí v Troji. Přes den obdivují dokonalé tvary spotřebičů, večer pak svého upracovaného manžela, jehož odvozeninou se cítí být. „Ženy v takovémto ‚zajištěném‘ vztahu touží po seberealizaci, ale často ani nedovedou vyjádřit, co jim vlastně vadí. Muži, kteří skvěle vydělávají pro rodinu, zase prožívají frustraci z toho, že je nikdo neocenil,“ poznamenává socioložka Jiřina Šiklová.
Už v šedesátých letech přitom americká spisovatelka a feministická aktivistka Betty Friedan upozorňovala, že sufražetky sice ženám vybojovaly volební hlas a přístup k vysokoškolskému diplomu, rovnost pohlaví před právem však k uspokojení jejich ambic nestačí. Veřejnému světu stále vládne mužské žezlo, ženám náleží mávat kulmou a vařečkou v soukromí a oba světy přemosťuje oboustranná frustrace z nedocenění.
Jak se na ženy v (přepychových) domácnostech dívají Simone de Beauvoir i Jiřina Šiklová a proč se teprve v nedávné době začalo vdovami zelenat i Česko? Přečtěte si v květnové ELLE, která je právě v prodeji!
