Singl je v poslední době výraz, kterým sám sebe označí člověk, který žije sám, a ještě k tomu tím slovem dává najevo, že je takzvaně in, jelikož být singl je v poslední době poměrně rozšířený stav, dokonce vlastně jakýsi životní styl. Vzhledem k tomu, že člověk je svou podstatou tvor společenský, je třeba si položit otázku, proč tedy čím dál větší množství lidí žije jako singl. Důvodů k tomu jistě vede více.
Tím asi nejčastějším je zklamání ve vztahu, ze kterého se potřebujeme vzpamatovat. Bývá to většinou poněkud spolehlivější cesta než to, že okamžitě přestoupíme do jiného vztahu, do kterého si pravděpodobně přeneseme nedořešené záležitosti z toho minulého. Život o samotě skýtá především tu výhodu, že jaksi chybí projekční plátno, na které obvykle přenášíme svá očekávání a ideály a jemuž se následně mstíme za to, že je nenaplňuje. Když žijeme sami, jsme daleko více konfrontováni sami se sebou, takže se můžeme konečně poznávat a přijímat, takže začneme mít k sobě kladný vztah. Pochopitelně stejně dobře na sebe můžeme zanevřít a začít se trestat za všechna ta životní selhání. Zároveň s tím, jak postupujeme životem, také zrajeme a máme čím dál menší touhu prožívat opakovaně stejné zkušenosti a čím dál obtížněji si zvykáme na nové partnery.
Dalším důvodem pro život bez partnera je samotářství a z něj plynoucí podivínství. Není to příliš častý případ, a pokud by někdo hodlal takovým lidem více porozumět, existují přinejmenším dvě zajímavé studie – Heveroch: O podivínech a lidech nápadných a C. G. Jung: Psychologie typů – především introvertní myslivý typ. Samotář však o sobě patrně neprohlásí, že žije jako singl. Nejspíš takový výraz ani nebude znát, a když se ho zeptáte, proč žije sám, sdělí vám mnohé o zkaženosti lidstva, zejména mužů nebo žen – podle své pohlavní příslušnosti. Dokonce i mnohé manželství dříve nebo později dospěje do stavu, kdy jeden nebo oba partneři vlastně žijí uzavřeni sami v sobě.
Nejzajímavějším důvodem pro život bez partnera je pokročilá kultivace vnitřního protějšku – tedy anima nebo animy. To byl ostatně původní duchovní význam celibátu – svatí lidé k němu prostě přirozeně dospěli. Jestliže člověk dojde až do toho stavu, že je sám se sebou v harmonii, pak skutečně partnera nepotřebuje, a už vůbec ne takového, který do této fáze ještě nedospěl. Skutečně je možné pozorovat, že většina takových lidí žije bez partnera. Ani oni však o sobě neprohlašují, že jsou singl. A opravdu nejsou, jejich vnitřní protipól je zcela naplňuje a zároveň jej nacházejí také všude kolem sebe.
Podle mého názoru asi nejsmutnějším důvodem pro život singla je sobectví. Dokonce právě sobectví kultivované, a tím proměňované v módní styl. Člověk žije sám hlavně proto, že je to tak pro něj pohodlnější. Sám rozhoduje o svém čase, s nikým se nemusí ani dělit, ani domlouvat. Čas od času k sobě někoho pozve, mohou prožít něco příjemného, co je ale k ničemu nezavazuje. Už před lety jsem byl dosti v šoku, když jsem se ještě za totality setkal s jednou mladou dvojicí ze Západu. Byli moc příjemní, jenže mi po pár dnech řekli, že mezi nimi není láska, nýbrž něco, čemu říkali sexuální přátelství. Tenhle kultivovaný egoismus mi připadá být poměrně nebezpečný, protože člověka vede k tomu, že něco investovat a riskovat není zapotřebí. Vyhovíme si, dokud nás to neomezuje, a pak rychle pryč…
Jeden západní sociolog kdysi prohlásil, že lidstvo spěje k homosexualitě, protože to je daleko pohodlnější způsob života. Z dnešního pohledu se zdá, že sice poněkud přestřelil, ale v zásadě intuitivně ten směr vystihl. Jestliže víc a víc lidí žije jako singl, je to možná na pováženou, protože tím jen sytí svůj egoismus a v okamžiku, kdy by je samota donutila, aby se sami se sebou setkali hlouběji, unikají k jinému singlovi. Když je to začne ohrožovat, unikají zase do své vlastní bubliny. Pohodlné a nezávazné. Ovšem kam to může vést, jestliže se z toho stává dokonce ještě životní styl?
Doufejme tedy, že tento styl není žádným cílem, nýbrž jen poněkud truchlivým přechodným stavem, jakýmsi přechodem pouště, díky kterému se můžeme přiblížit opravdové nepodmiňované Lásce.
