Dítě bez muže, díl 2.

Doby, kdy jste věřila na prince a čápy, jsou dávno pryč. Co ale dělat, když vaše biologické hodiny bijí na poplach, a přitom nemáte nikoho, kdo by je vyslyšel? Je tu ještě jedna možnost: pořiďte si dítě sama.

Podle českých statistik je navíc právě harmonický vztah spíše výjimkou než pravidlem. „Polovina všech manželství se rozvádí, takže žena nakonec stejně zůstane s dítětem sama,“ tvrdí sexuolog Radim Uzel a dodává: „Mateřský pud a schopnost partnerského soužití jsou naprosto odlišné věci. Důkazem, že tyto dvě věci spolu nesouvisejí, jsou i ženy, které sice žijí ve spokojených partnerských vztazích a jsou vysoce sociálně integrované, ale děti přesto nechtějí.“

Darovanému spermatu…
Jímá vás hrůza při pomyšlení, že byste měla počít dítě s někým, koho jste v životě neviděla, prstem jste se ho nedotkla, neprohodila s ním slovo a neznáte ani jeho jméno? Podle odborníků je ale právě tato cesta psychicky schůdnější a zdravotně mnohem ‚nezávadnější‘ než otěhotnět s někým cizím po propité noci. „Žena má totiž jistotu, že dárcem je člověk, který podstoupil základní genetické vyšetření i vyšetření na pohlavní nemoci. Samotný proces pak probíhá za sterilních podmínek, nemluvě o tom, že se žena nemusí nijak ponižovat a získávat sperma pokoutní cestou,“ vysvětluje výhody umělého oplodnění MUDr. Martin Hrehorčák, vedoucí lékař Centra asistované reprodukce FN Motol. Jestli se spíš obáváte, aby se jednou vaše ‚dítě ze zkumavky‘ nezamilovalo do ‚sourozence‘ z vedlejšího domu, který byl počat díky stejnému anonymnímu dárci, pak je pravda, že zde taková jistota nepanuje. Dárcovství spermatu je u nás totiž omezeno doporučením – jeden muž by neměl darovat sperma více než osmkrát. To ovšem neznamená, že tentýž dárce nemůže jít o ulici dál a poskytnout dalších osm dávek. „Na druhou stranu dárců zase tolik není a je nepravděpodobné, aby někdo daroval třeba dvěstěkrát, a mohl tak ovlivnit populační genetiku,“ uklidňuje MUDr. Hrehorčák. U nás se zatím umělé oplodnění provádí jen v případě párů, nároků na případného dárce ale ani tak nemůžete mít mnoho. „V zahraničí sice existují i spermabanky, které jsou neanonymní, takže o dárci víte vše, včetně toho, jaké kroužky navštěvoval na základní škole, u nás ale žena může uvést jen požadavek na výšku, barvu pleti a vzdělání.“

Injekce a brčko
Podle doktora Uzla za ním ženy, které si přejí otěhotnět, aniž by přitom měly partnera, docházejí celý život. „Dříve jsem to řešil tak, že jsem jim ukázal možnost tzv. autoinseminace, která se prováděla velmi jednoduše – pomocí injekční stříkačky a brčka od limonády. Řada žen takto otěhotněla, jednoduše si sehnaly sperma od kamaráda a samy si ho zavedly. Já jsem v tom neshledával nic závažného, ale právníci mě pak bohužel poučili o opaku,“ vypráví.

Taková možnost totiž s sebou nese řadu rizik – co když se jednoho dne dárce spermatu rozhodne podílet na výchově dítěte? A naopak, co když kamarád, co ‚jen‘ v dobré víře věnoval sperma, jednoho dne zjistí, že má platit na dítě, které vlastně nechtěl?

Nyní je tedy míč opět na straně právníků a zákonodárců. Pokud návrh zákona projde, znamená to, že vedle manželských a nesezdaných heterosexuálních párů budou moci otěhotnět formou asistované reprodukce i single ženy nebo lesbičky (v obou těchto případech ale není umělé oplodnění bráno jako léčba neplodnosti, pojišťovna je tedy nehradí).

Podle JUDr. Ondřeje Dostála, který se specializuje na zdravotní právo, se zákon dotýká mnoha oblastí a asistovaná reprodukce není jediným bodem, který by rozhodoval o přijetí nebo nepřijetí tohoto návrhu. „Domnívám se však, že projde, a mělo by se tak stát během příštího roku.“ Praxe, která je v mnoha evropských zemích běžná, by tak konečně přinesla od roku 2009 zásadní změnu i pro potenciální matky v Česku.

TEXT: IVONA SOURALOVÁ