Zatímco mnozí z nás v minulosti už alespoň jednou zažili sebeuspokojení pomocí inteligentního vibrátoru či masturbátoru, u některých zachází integrace technologie do jejich sexuálního života mnohem dále. Ve skutečnosti se pro mnohé z nich stalo spojení sexu a technologie svébytnou sexuální identitou, jíž se přezdívá digisexualita. Je to budoucnost sexu, nebo parafilická odchylka? Jak nás učí futuristické blockbustery – Westworld, HER nebo Blade Runner – my sami vidíme budoucnost sexu jako něco stále více komplikovaného a něco, do čeho čím dál častěji bude zasahovat i jiná než lidská síla. A v poslední dekádě našeho vývoje se zdá, že se vize - kterou jsme si sami pro sebe vysnili - naplňuje.
„Tělesná výměna začíná být zkoumanou interakcí u příslušníků generace Z převážně proto, že k ní dochází za stále pozoruhodnějších podmínek. Má na to vliv mnoho faktorů... Od tempa v jakém žijeme přes způsob uvažování nad svým okolím až po prožitky reality, do níž stále častěji vstupují smyslové vnímání virtuality. To logicky ovlivňuje, jak vnímáme svá těla a jak s nimi při sexu nakládáme,“ dokazuje pro americkou Elle sexuolog Paul Harding. Proto se bude technologie stále více promítat do našeho milování a nemusíte ani divoce fantazírovat nad robotickými nightcluby.
Stačí třeba i plíživý fakt z průzkumu MIT (Massachusetts Institute of Technology), vypovídající o počtu jedinců, kteří se oddávali sexu takzvaně na dálku, ať už přes Skype či jinou platformu. Minulý rok se tento počet ztrojnásobil oproti roku 2018, kdy se online sexuálním aktivitám oddávalo zhruba 12% Američanů z větších měst. Pojem digisexualita poprvé použil psycholog Neil McArthur a sexuoložka Markie L.C. Twist ve své publikaci Journal of Sexual and Relationship Therapy paper. Jejich přesná definice zní: „Digisexuál je jedinec, jehož primární sexuální identita vychází z použití technologie“.
Takže pokud velká část vašich sexuálních zkušeností a kontaktů s jinou osobou přišla prostřednictvím interakcí spojených s technologií, jste pravděpodobně také částečnými digisexuály. V současnosti skoro každý do určité míry zapojuje v intimním životě nějakou technologii, ale stále většina cítí uspokojení ve chvíli, kdy se s někým spojí fyzicky. Skutečný digisexuál však prožívá zcela jiné vjemy a spojení s technologií mu přijde natolik vzrušující, že bez jejího zapojení není schopen vyvrcholit.
K nejčastějším případům aktivního digisexualismu se však řadí i používání takzvané teledildoniky, tedy technologie, která nám umožňuje mít sex s partnerem na dálku. Suki Dunhama, zakladatelka společnosti vyrábějící ty nejprogresivnější sexuální techno pomůcky OhMiBod, je velkým zastáncem teledildoniky. Její produkty lze snadno spárovat s vaším telefonem a v aplikaci pak můžete upravovat nastavení vybrané hračky, nebo dokonce sbírat data a sdílet s partnerem. „Pro generaci Z bude brzy přirozené vnímat sex i prostřednictvím intimity, která se děje online. Možná vám to nedochází, ale oni dospěli do světa, kde je takové chování normou,“ tvrdí. „Spoustu produktů, které vyvíjíme a nabízíme je stále ještě docela underground pro většinovou společnost. Ale rozhodně už podobné pomůcky nejsou záležitostí jen rozvedených mužů.“
Zmíněným předsudkům napovídají statistiky. Prototypem digisexuála je muž ve věku od 20 do 30 let, který vyrostl na hraní videoher. Introvert, autista? Někdy obojí. „Pro jedince trpící sociální fóbií je digisexualita vysvobozením,“ shodují se sexuologové, protože každý sex, dobrý sex. Pro zbytek většinové společnosti ale digisexualita představuje plíživou preferenci, která může výrazně ovlivňovat naše prožitky.
Společnost Amazon v roce 2017 požádalo milion lidí o ruku virtuální asistentky Alexy. Samozřejmě, že na povrch budou stále vyplouvat bizarní příběhy, jako ten z roku 2008, kdy se japonský muž nechal sezdat s holografickou postavou Hatsune Miku, ale digisexualita není žádná ujetá verze budoucnosti, ale tak trochu nastávající realita. Stačí se ve vlastním okolí rozhlížet po indiciích. Mnoho jedinců, u nichž se digisexualita už jako dominantní preference rozvíjí se bojí stigmatu a nechtějí o svých návycích mluvit veřejně, je ale zřejmé, že jich stále více. Sociologové navíc straší, že po prodělané karanténě bude milenců, kteří se vyžívají v sexu bez doteku a s přítomností techniky, jen přibývat. A s tím se bude vyvíjet i trh, přibydou výrobci chytrých hraček a nástrojů na sex na dálku. A to není žádné sci-fi.
