Jak rozpoznat chronický stres a efektivně ho zkrotit

Není stres jako stres

Dnes už všichní víme, že mezi psychikou a tělesnem existuje linka, kterou nazýváme psychosomatika. Přesto však stále přikládáme větší váhu fyzickému aspektu našeho bytí - tělu. Víc si ho hýčkáme, víc na něm pracujeme a když s ním není něco v pořádku, reagujeme pohotově. Duševnímu zdraví většinou věnujeme pozornost, až když je za pět minut dvanáct. Pojďme si ale konečně postavit duši a tělo na jednu úroveň a posvítit si na jejich společného nepřítele - chronický stres.

„Stres bývá akutní nebo chronický. Akutní může naši odolnost posílit. V případě, že jsme situaci zvládli, podpoří víru v naše schopnosti. Navíc jsme trochu posunuli svou komfortní zónu a získali pro příště nový návod, co v podobných situacích dělat,“ popisuje psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačí. „Chronický stres je ale vždy toxický. Negativně ovlivňuje nejen naši psychiku, ale má přímý dopad na stárnutí našich buněk. Řada výzkumů prokázala, že stojí za propuknutím mnoha nemocí,“ vysvětluje expertka.

Jste v chronickém stresu?

Snadno vás něco vykolejí? Trvá vám déle, než se uklidníte? Ovládáte emoce hůř než dříve? Vaše nervová soustava nejspíše přestala správně fungovat. Za normálních okolností se totiž procesy zklidnění spustí sotva několik minut poté, co jsme zjistili, že nejsme bezprostředně ohroženi. V chronickém stresu se do úplného klidu ale dostat nedokážeme. Jsme neustále ve stavu nabuzení a očekáváme hrozby. „Naše buňky jedou v režimu vysoké spotřeby energie a rychle se vyčerpávají. A po určité době přestanou mít schopnost regenerovat. Přepnou se do stavu stáří a onemocníme,“ vysvětluje psycholožka Šárka Miková.

Když zklidnění nefunguje

Možná už jste se pokoušeli stres dostat pod kontrolu. Situaci prodýcháte, počítáte do deseti, koukáte se chvíli oknem do zeleně. Přesto se váš stav nezlepšuje. „Uvedené postupy totiž fungují na uklidnění emocí a zvládnutí akutního stresu. Dlouhodobě jsou to ale jen záplaty, které neřeší váš chronický stres - pocit tlaku, přetížení, úzkosti nebo deprese,“ upozorňuje psycholožka. Ani strategie vedoucí k dlouhodobějšímu uklidnění, jako jsou dechová cvičení, jóga nebo procházky v přírodě ale nemusí pro odstranění chronického stresu stačit. Existuje totiž mnoho faktorů, které jako stresující nevnímáme, ale přitom nám nedělají dobře.

„Často si neuvědomujeme, že nás něco stresuje, protože jiné lidi to nestresuje. A právě srovnávání s ostatními může náš stav ještě zhoršit – říkáme si, že snad nejsme normální, když jiní to v pohodě zvládají. Stresujeme sami sebe pochybnostmi o sobě, svých schopnostech, neřkuli osobní identitě jako takové,“objasňuje Šárka Miková. Co tedy může být příčinou našeho stresu? Prostředí nebo situace, v nichž se necítíme z různých důvodů komfortně. Pokud se dějí občas, zvládneme to a ještě posílíme svou odolnost. Jestliže se dějí často nebo musíme dlouhodobě fungovat v prostředí, které nás neustále tlačí do situací, které nám nejsou příjemné a nevnímáme je jako přirozené, dříve nebo později se dostaneme do chronického stresu.

Najděte svůj stres faktor

Některé dlouhodobé stresory jsou univerzální, například trvalá péče o dlouhodobě nemocného blízkého člověka, existenciální nejistota, trauma z dětství a podobně. Existuje ale mnoho stresorů, které se u různých typů osobnosti naprosto liší (dle Teorie typů). Uvedené projevy jsou pouze příklady toho, jak rozdílné faktory mohou různým typům způsobovat nepříjemné pocity, potažmo stres.

Lidé s potřebou stability a předvídatelnosti těžko snášejí nejistotu, která je však pro dnešní dobu typická. Proto se na nové situace dobře připravují – zjišťují informace, vyhodnocují rizika, dělají plány a jejich záložní verze. Pak je ale stresuje, když nestíhají své plány, protože z nich neumí slevit. Nebo když nastane něco, s čím nepočítali.
Oproti tomu lidé, jejichž mozek je nastaven na svobodu a bytí v přítomnosti, se tím, co bude a jak to dopadne, zvlášť nestresují. Spoléhají se na schopnost přizpůsobit se každé situaci a improvizovat. Naopak je znepokojuje, když je vše jasně strukturované a předem naplánované. Věci, které nejde změnit a nejde před nimi utéct. Podobně je stresuje také nesvoboda, když nemají možnost volby a nemohou si dělat věci po svém.
Lidem s potřebou kompetentnosti a zdokonalování vadí, že o sobě nemohou rozhodovat. Nejvíc je ale stresují pocity neschopnosti – když něco neumí, nezvládají nebo něco nevyšlo, protože to dobře nepromysleli. Ještě o něco horší pro ně ovšem je, když je někdo jiný za nekompetentní považuje a veřejně na to poukazuje.
Lidé s vrozenou potřebou harmonie vnímají jako ohrožující především narušení vztahové pohody. Dopředu se obávají, že druhému ublíží, když mu jen naznačí, co dělá špatně. Konflikty vidí v tom, co druzí považují za normální argumentační vyjasňování si názorů.

Stresových faktorů je samozřejmě mnohem více. Třeba introverti dlouhodobě trpí v prostředí, kde si nemohou dopředu věci rozmyslet nebo nemají prostor na odpočinek bez vyrušování okolními podněty. Nebo lidé, kteří vnímají primárně celek, nikoliv jednotlivé části, mohou být přetíženi, pokud dlouhodobě musí pracovat s mnoha detaily nebo dělat opakovaně stále stejné činnosti. Poznáváte některý ze svých stresových faktorů?

Jak předcházet chronickému stresu?

Existují univerzální strategie, jak proti chronickému stresu bojovat. Například si vyhodnotit, co můžeme a co nemůžeme mít pod kontrolou, a zaměřit se hlavně na to, co můžeme ovlivnit a tím ostatním se tolik nestresovat. „Určitě pomáhá, když využijeme energii našeho těla v akutním stresu k tomu, že situaci přijmeme jako výzvu, kterou můžeme zvládnout. Očistný proces pro naše tělo a mysl přináší samozřejmě nejen cvičení, zejména krátké intervalové ve vysoké intenzitě, ale i naopak hluboká relaxace,“ doporučuje psycholožka Šárka Miková a na závěr dodává. „Uvedené strategie však může být obtížné natrénovat, pokud si přitom neuvědomujete, jací jste, co je pro vás přirozené. A nezařídíte se v životě tak, abyste zdroje vašeho chronického stresu maximálně omezili.”