V ELLE pracuji jako grafička a také testovací jezdkyně automobilové rubriky. Sport mám ráda, v mé skříni ovšem sportovní oblečení nehledejte, nepočítáte-li mezi ně i výbavu na motorku. Nejraději chodím v šatech a na podpatcích.
Na začátku běhacího a cvičicího projektu s Nike jsem se u nás v redakci cítila trochu jako outsider. Kdo by věřil, že si někdy tajně chodím zaběhat? Nikdo! Na jednu stranu mě uklidňovalo, že ode mě aspoň nikdo nebude čekat žádné zázračné výkony, ale na druhou stranu jsem věděla, že nechci být poslední. Nemám to ráda.
Své šance jsem ovšem tak úplně marně neviděla, protože, jak jsem se už zmínila, občas si jdu zaběhat. Kousek za domem mám rovinku, která podle mého odhadu měří okolo 700 metrů. Přiznám se, že uběhnout tuto vzdálenost mi ze začátku dělalo trochu problém a na konci rovinky jsem plivala krev, ale na začátek dobrý, říkám si. Tam a zpátky to dává skoro 1,5 km. To už na outsidera jde, ne?
A je tu můj první oficiální běhací den. Slunce svítí, já mám poprvé v životě na nohou pořádné tenisky na běhání, poprsí mi pevně a jistě drží báječná podprsenka Nike a v ruce mám přichystaný iPhone s aplikaci Nike Running. Moje trasa byla jasně daná. Jdeme si změřit rovinku. Byla jsem strašně natěšená, vzrušená a nedočkavá, kolik, že ta cestička doopravdy má. Co když to je víc než si myslím? 750, 800 m? Vyběhla jsem s nadšením, ke konci mi jako obvykle mi docházely síly. Doběhla jsem, vyplivla krev, koukla na iPhone a… 
...málem jsem padla. Moje trasa měřila přesných 320 m! Chtělo se mi brečet, křičet a byla jsem přesvědčená, že ta aplikace je rozbitá. Jenže nebyla. Byl to fakt. Naštěstí jsem to nevzdala, a ještě ten den jsem uběhla 1,6 km! Po týdnu mi aplikace Nike Running hlásila v celkovém součtu krásných 11 km.
Mou nejlepší motivací se stála právě ona aplikace Nike Running, která mi sice na začátku dala pořádnou facku, ale teď mně nutí doběhnout vždy o kus dál. A mně to začalo opravdu bavit.
