Kamarádky o mně už dobře vědí, že běhám, jak běhám, kde běhám a taky proč. Rodina tomu dlouho uvěřit nemohla, ale když vidí můj zápal, tak mi fandí a podporuje mě. S přáteli si sdělujeme, jaké máme oblíbené trasy, a zábavné historky z výklusů, kde kdo zabloudil, v práci porovnáváme kilometry a těšíme se na další. Jsem nadšená, kondice jde strmě nahoru!
Taky mám nového kamaráda, co běhá Spartan Race (překážkový běh na 5 km, sprint, 10 km a 20 km…). Všude hezcí kluci, holky, svaly, voda a bahno. Konečně si mám s kým popovídat o opravdovém běhu! Když mi tenhle Sparťan řekne, že jsem „vysvalená“, ani nestačím skromně namítnout, že to bude tím, že jsem takový svalový typ, a že jakmile něco zvednu, tak se mi prostě na ruce udělá sval. A není mi ani stydno si s ním domluvit společný běh. Třeba mu dám i nějakou dobrou radu… Běhá totiž amatérsky.
Nedostatek času mě donutil být kreativní a naplánovat běh i se svými dětmi. Staršího syna posadím na kolo, aby mi stačil, já popadnu kočár s mladším, vrazím mu do ruky sušenky, aby se nenudil, a už si to klušeme podél řeky. Když je před námi svah, tak ho jen uvítám, protože na zadní části stehen není nic lepšího než táhnout kočárek do kopce. A zvažuju, že časem přidám i nějakou zátěž do batohu. To by mohlo mít výsledky!
Začínám mít pocit, že už se o mně klidně může psát pod mým oblíbeným bulvárním titulkem: Toto TĚLO je momentálně zadané. Nebo: Toto TĚLO je momentálně bez chlapa. Podle situace… A čtenáři budou rozklikávat odkaz, o čím TĚLE si můžou leda tak nechat zdát, a nebo naopak o čí TĚLO můžou začít usilovat. S přezdívkou TĚLO dokážu žít.
Nezanedbávám ani jógu, mám jedinečnou příležitost se v pracovní době sebrat a jít cvičit. To jsou výhody redakčního projektu.
… a když tohle všechno vykládáte v hospodě kamarádům, tak se nakonec upřímně diví, že ještě nemám sponzora a nevěnuju se sportu profesionálně… Ve skutečnosti jsem pak překvapená já, jak kondice může jít zase strmě dolů a že rozběhnout se po delší pauze pěkně bolí.
Jsem ale rozhodnutá, že běhat určitě budu! A pěkně pravidelně. Jednou… Ale taky bych se možná se stejnou pravděpodobností mohla někdy v budoucnu proměnit ve vysokou mulatku se šesti prsty na rukou, která má na každém prstě diamantový snubní prsten.
Ale nebojte! Běžecké tenisky mi rozhodně neleží v botníku ladem! Nosím je do práce, na výlety, k šatům, ke kabátu… Je to moderní, pohodlné a aspoň všude všichni snadno poznají, že BĚHÁM!
