Jaké to bylo? Představovala jsem si to trochu jinak. Byl to můj první půlmaraton a já nestihla start. Nemohla jsem totiž najít tenisky. Navíc jsem na sobě měla strašně moc oblečení, které jsem si pořebovala před závodem vysvléknout, dát do tašky a tu někam schovat, aby mi ji nikdo nevzal. Až pak jsem mohla vyběhnout. Ačkoliv jsem byla fakt úplně poslední, tak jsem nijak nespěchala. Všichni mi totiž před závodem radili, ať hlavně nepřepálím začátek. No ono to ani přepálit nešlo. Měla jsem z předchozího tréninku nohy tak namožené, že jsem se téměř nemohla vlastně ani pořádně rozběhnout. K tomu všemu začalo tak šíleně foukat (pochopitelně do protisměru), že mě to téměř až zastavilo a já začala litovat, že jsem si nenechala tu šusťákovku, kterou jsem si před chvíli ze sebe sundala. Sakra. Vítr začal nabírat ještě víc na síle tak mohutně, že jsem se dokonce v jednu chvíli musela chytnout trávy, co rostla kolem trati. No a pak jsem se probudila.
Realita je taková, že mě půlmaraton teprve čeká. Když jsem se asi před měsícem dozvěděla, že můžu jet v říjnu do San Francisca a zaběhnout si ho tam, málem jsem se udusila snídaní. Štěstím pochopitelně. Byla (a jsem) z toho nadšená, ale zároveň je to pro mě tak intimní záležitost, že o tom moc nemluvím a vlastně jsem o tom nechtěla dopředu ani psát. No ale pak jsem si řekla, že by vás mohlo zajímat a bavit to, jak a s kým trénuju.
Běhám od února, ale o tom už jsem psala během našeho sportovního projektu s Nike, kdy jsme celá redakce čtyři měsíce cvičili, běhali, posilovali…, atd. Běhala jsem většinou dvakrát až třikrát týdně, délky běhů jsem postupně prodlužovala, ale čas, za který to uběhnu mě absolutně nezajímal. Běhala jsem jen tak. Pro radost. Na začátku září - hned po tom, co jsem se dozvěděla, že mě čeká 18.10. půlmaraton v SF - mi z Nike nabídli tréninky s Bárou Nekolovou (www.holkyveforme.cz; @holkyveforme; @barbora_nekolova), což je super, protože bych se k pravidelnému trénování, zrychlování, důkladnému protahování a běžecké abecedě sama nedokopala.
S Bárou jsme se domluvily, že spolu budeme trénovat jednou týdne, že mi na další dny v týdnu napíše plán, já ji každou neděli budu informovat, jak mi to šlo a ona mi zase pošle plán na týden následující…
První plán vypadal takhle:
Včera jsem uběhla 15 km. Dneska mám volno. Zítra trénuju sama a ve středu máme další společný trénink. Tak vám pak napíšu, co jsme dělaly, proč jsem si musela koupit větší podprsenku (i když hubnu), proč je dobré mít delší ponožky a taky o tom, jak mě Bára „týrá“ na schodech. :)
PS: Bude to můj první půlmaraton. Nejdelší trasa, co jsem zatím v kuse uběhla je 17 kilometrů a 700 metrů. Popravdě přiznávám, že nemám ambice běžet kilometr za 4 minuty, ani pod 5 minut. Mým jediným cílem je ho uběhnout, užít si to, nezranit se a přispět na dobrou věc (výtěžek z akce pomáhá lidem nemocným leukémií). Tak snad to nedopadne jako v tom snu.
