7.15
Opravdu cikády? Teď v dubnu?
Včera poprvé od doby, kdy jsem začala běhat, jsem zamáčkla budík a… nešla běhat.
Přitom všechno bylo perfektně připravené a zorganizované. Chůva přijde o něco dřív, ranní porada začne o malinko později a já budu mít svých 30–40 minut běhu. Jen Já & Já.
Abyste rozuměli, máte-li malé dítě a velkou funkci, musíte svůj běh pečlivě plánovat. Vaším největším nepřítelem totiž není vaše lenost, ale volný čas. Respektive nevolný čas.
Pamatuju si doby, kdy stačilo přijít večer z práce domů a jen si nazout tenisky. Možná se trochu přemlouvat.
Dneska, když si chci navečer zaběhat, musí chůva zůstat o malinko dýl a já odejít z redakce o malinko dřív. Anebo ráno naopak. Těm, co nemají chůvy, děti ani funkce, to možná připadá jako sen nebo úplná kravina, ale věřte mi, co já bych dneska dala za svoji dřívější lenost. Co já bych za to dala, kdybych mohla běhat, kdy se mi zamane. Byla bych jako Forrest Gump.
Paradoxně nejjednodušší je pro mě běhat na služebních cestách. Stačí vstát dřív než Králíček (což je asi ta nejsnazší věc na světě) a vyběhnout.
„Andrej, kdes byla?“
„Na rande v elasťákách neasi Honzí!“
„Tak já budu ještě chvilinku spát, než se osprchuješ, jo?“
Na snídani dorazil s devětadvacetiminutovým zpožděním. Králíček holt… Ale to sem nepatří. Tohle psaní má být o běhání, ne blog s titulkem 10 vlastností, které na Králíčkovi nikdy nepřestanu milovat, i když bych ho občas nejraději zabila.
Včera ráno bylo ale všechno jinak.
Nejsladší na mlsání není samotné mlsání, ale mlsání bez výčitek. Když sníte čokoládu a nepřemýšlíte, jestli v ní bylo zbytečně moc cukru, kalorií nebo obojího. Když ji necháte rozpouštět na jazyku a nemyslíte na nic jiného než na tu rozkoš, kterou v tu chvíli cítíte. A užijete si ji i potom, kdy už chuťové orgasmy vybuchly a vám zbyly jen vzpomínky.
Hlavně žádné výčitky!
Vsadím se, že se po nich tloustne ještě víc než po cukru. Že zákazy jsou jedovatější než éčka. A že vašemu tělu i mysli víc prospěje jednou za čas harmonické lenošení než hysterické dodržování rozvrhů a tabulek.
Ano, mohla jsem jít běhat. Podmínky byly ideální. Dokonce i počasí si o ranní běh doslova říkalo. Přesto jsem zůstala zamotaná v peřině, nos jsem ještě víc zabořila do teplého oddechujího tělíčka vedle mě a na chvíli jsem zapomněla na všechna měla bych a musím. Jen Já & Ona.
Nejlepší na běhání je občas nejít běhat.
Porušit pravidla.
Jít za školu.
Z tohohle poznání Nike asi radost mít nebude.
Just do it!
Just do it not to do it!
P. S. Ale aby bylo jasno! V pondělí jsem běhala na Petříně, ve čtvrtek v Hyde Parku a v sobotu na pobřeží Brightonu. Dneska už zase Petřín. Taky jsem běhala mezi přehlídkami v Tuillerijských zahradách, s jetlagem na South Beach v Miami a po mramoru kolem monumentálního milánského hlavního nádraží. Aby bylo jasno. #justdoit #nikerun #Ilike
