Když přijedete do Čeladné, jako první vás uchvátí široké krajinné panorama, které zrcadlí také hotel Miura. Jeho centrálním bodem, kam jste už od lobby naváděni betonovou rampou, je restaurace. „Původní prostor sloužil od otevření hotelu, tedy celých deset let. Historicky ho náš ateliér Labor13 navrhl jako neutrální, v podstatě halový prostor s osvětlením spíš technickým a celoplošným, bez ambientních momentů. Dojmy tu vytvářely hlavně výhledy ven, chyběla útulnost i větší komfort, interiér ničím nevynikal. Původně jsem na jaře Lucii oslovil jen s úkolem, aby pomocí světel rozvinula atmosféru. Nakonec se lví měrou podílela na celkové koncepci prostoru a jeho zařízení. Přestože stavebně ani kapacitně se neupravovalo vlastně nic a prostorové vazby zůstaly totožné, místo totálně změnilo vzhled a především náladu,” uvádí nás do obrazu architekt Martin Vomastek.
Základní myšlenkou úpravy je narušit neutrální layout, který je nyní rozčleněný na několik zón. Střed je nově ve své horní části zatížen mrakem z tubusových svítidel a dole vyplněný dominantním dřevěným stolem, od něhož mají však hosté stále stejně krásný výhled do krajiny na obě strany. Okolní závěsná světla už tvoří jen jemné, decentní skleněné bubliny s kouřovým efektem nad jednotlivými malými stolečky. Vymezený je nově i zadní lounge, schovaný za novou vinotékou ztvárněnou do podoby sloupu, třetí zónu pak tvoří snídaňová s přilehlým lobby koutem. Změnou také je, že novým způsobem vynikají dvě protilehlá velkoformátová umělecká díla od Damiena Hirsta. Předtím byla instalována chladně, s odstupem, teď jsou díky rámům harmonicky integrovaná do nik přímo v obložení stěn. Lidé se tak s nimi dostávají do osobnějšího kontaktu.
„Architektura a vybavení hotelové restaurace pro mne byla úplně nová disciplína, v níž jsem se musela zorientovat v extrémně krátkém čase. Byla to pro mne velká výzva, protože nároky na provoz, praktičnost a zátěžovost jsou jiné, než když ladím židli jako nezávislý designér. Je to práce o dimenzi jinde, člověk musí kvůli všem možným souvislostem slevit ze svých nároků. Investor nám na úpravy vyčlenil jen pár měsíců, navíc jsme vše řešili v době covidu. Kdybychom mohli, cestovali bychom s Martinem po Evropě, navštěvovali různé hotelové restaurace kvůli referencím, také bych určitě mnoho materiálů vybírala v showroomech fyzicky. Takto jsme se museli spolehnout na své předchozí zkušenosti, vystačit si s internetem a věřit společnému náhledu na věc. Na druhou stranu, kdyby nenastal problém, kdy jsme se s klientem nemohli shodnout na preferované židli on-line, bývala bych asi nedostala nabídku navrhnout speciální řadu židlí a křesílek sama, přímo pro Miuru,” svěřuje se Lucie Koldová.
V restauraci je přednastaveno hned několik světelných scén. Od ranního jasnějšího módu se směrem k večeru intenzita tlumí až do temnější loungové atmosféry. V restauracích bývá zvykem, že na talíř vám míří spotový, ostrý kužel světla, v Miuře největší masu světla dodává i večer centrální mrak trubic Puro a kouřové Sfery jeho dojem nepřehlušují. Většina svítidel vznikla na míru, některá byla následně uvedená do kolekce Brokisu, jako například podélná stojací svítidla Puro Floor. „Na podlahovou variantu jsem myslela dlouho, až zakázka pro Miuru mne ale přivedla na správnou podobu trubicovité lampy. To samé platí pro stoly, lavice a další kusy sedacího nábytku, jejichž výroby se ujal pan Barták z rodinné společnosti Form design z Kozmic u Hlučína, která se zabývá výrobou z ohýbané překližky. Výrazné čalounění mají židle u centrálního stolu a v lounge zóně, z čistě ohýbané překližky jen s podsedáky jsou u drobných stolků a do rodiny patří také nižší křesílka. Z regionu pochází i outdoorové sezení od progresivní značky Todus, které Martin s Lucií vybrali na restaurační terasu. To krásně koresponduje s lokálními zdroji kuchyně místního šéfkuchaře Michala Götheho a vytváří velmi originální interiérovou krajinu.
