Někdo tomu říká impulzivní rozhodnutí, jiný osud. Každý současný moment má vliv na budoucí, říká se. A příběh Alexandry a jejího syna Seana Krichmarových by mohl být ukázkovým příkladem. Do České republiky se přestěhovali z Izraele před šesti lety a pozvolna tu rozeběhli výběrovou značku Formalist. Vyhledávají designové skvosty 20. století především české provenience, restaurují je, prodávají a vysílají zpět do světa, aby žily dál v kontextech nových domovů. Nejprve se orientovali také na módu, kabelky a šperky, pak ale převážilo interiérové vybavení, jedno jaké velikosti – od velkých kusů, například Jiroutkovy knihovny ze 60. let, po malou Bauhaus stolní lampičku.
„Jednou jsme se rozhodli vydat se do Kyjeva, kde se kdysi narodili mí prarodiče, abychom víc poznali rodinné kořeny a město samotné. Nesmírně se nám tam líbilo, a když se přibližně před čtyřmi lety vyskytla příležitost tam koupit byt, neváhali jsme, i když jsme neměli v úmyslu se tam nastálo přestěhovat. Bylo to rozhodnutí srdce. Postupem času se z něj vyvrbilo rozhodnutí rozumné a strategické i pro rozšíření našeho byznysu,” říká Sean Krichmar.
Byt se nachází v samém historickém centru města, na Sofijském náměstí, v domě postaveném v roce 1914 podle návrhu architekta Valeriana Rykova. Nese prvky secesního slohu, takže je architektonickou památkou, a nádherné jsou i dispozice bytů se čtyřmetrovými stropy a zdmi, které mají tloušťku devadesát centimetrů. Tehdy se ještě stavělo poctivě, řekne si člověk, když vejde do bytu Krichmarových a pocítí tu impozantnost.
Když ho koupili, nacházel se ale v neutěšeném stavu a vyžadoval kompletní rekonstrukci. Alexandra a Sean sedli za počítač a pustili se do rešerše moderních interiérů, jak by si úpravy představovali, a při hledání narazili na jméno architekta Emila Dervishe, pocházejícího právě z Kyjeva, což byla šťastná shoda náhod. „Okamžitě jsme mu napsali, zda by se neujal našeho bytu. O hodinu později od něj přišla odpověď a odstartovala konverzaci, jež o pár měsíců později vyústila v začátek rekonstrukce. Jelikož bydlíme tady v Praze, Emilovi jsme naprosto důvěřovali. Měli jsme jedinou podmínku – aby veškerý nábytek v interiéru pocházel z našeho obchodu Formalist. Ačkoli jsme nemohli přijet a osobně kontrolovat fáze rekonstrukčních prací, konečný výsledek nás nebývale nadchl,“ doplňuje Alexandra.
Barevný koncept je odsaturovaný, podobný černobílým vintage fotografiím. Světlounce šedivou výmalbu zdí doplňují černé prvky, jako jsou prosklené dveře s černým rámem vedoucí do ložnice a prosvětlující chodbu, svítidla, garnýže i bakelitové retro vypínače a vázy. Naprostá většina vybavení skutečně doputovala do Kyjeva z Prahy, architekt si dokonce vybral i staré české porcelánové vodovodní kohoutky, jaké si mnozí z nás pamatují ze školy, nebo klasická kulatá skleněná svítidla na keramickém kopytu. „Jádrem celého našeho podnikání je nadšení pro originální československé designové předměty 20. století, což se odráží i ve výběru v tomto bytě.
Mezi naše nejoblíbenější určitě patří sada čtyř jídelních židlí navržená Antonínem Šumanem v 60. letech. Ty jsou ostatně našimi bestsellery, stejně jako křeslo od Jindřicha Halabaly, model H-269. V předsíni milujeme stojací lampu nazývanou Raketa od slovenského výrobního družstva Novoplast Sereď,“ vyjmenovává s jiskrou v oku Sean. Původně měla rodina v plánu používat byt pro soukromé účely, ale uvažovali i o tom, že by z něj udělali showflat, podobně jako to provedli v bytě ve Wenzigově ulici v Praze.
Oproti kyjevskému bytu ve stylu 50. a 60. let si ten pražský zařídili v Bauhaus duchu. Nakonec ale do plánů promluvil Emil Dervish, který projevil přání si byt sám pronajmout a zřídit v něm sídlo své architektonické kanceláře. Letos na jaře měl proto Emil začít s rekonstrukcí dalšího kyjevského bytu rodiny Krichmarových, který se nachází ve čtvrti Podil. Pevně doufáme, že k ní, aktuální válečné situaci na Ukrajině navzdory, dojde.
