Přílišné přemýšlení je prý jedním ze syndromů dnešní uspěchané doby. Máme tolik možností, a tak často dumáme nad tím, zda ta, kterou jsme zvolili, byla správná. Večer před usnutím přemítáme, co jsme celý den dělali, opakovaně si přehráváme, co a jak jsme řekli, jestli jsme to neměli říct jinak a lépe, uvažujeme nad tím, co nás čeká další den a jaké že povinnosti musíme vyřídit. Ve svých hlavách vymýšlíme nepravděpodobné scénáře, zbytečně se stresujeme z věcí „co by kdyby” a řešíme, co si o nás ostatní vlastně myslí.
Já jsem třeba expert na vymýšlení dialogů s různými lidmi, přemítám, co jsem měla říct jinak nebo co řeknu, až se do té situace dostanu znovu. Pak jsou mezi námi také odborníci na vymýšlení katastrofických příběhů, jiní zase před spaním stavějí vzdušné zámky a sochají si v myslích svou báječnou budoucnost. A pokud před usnutím ještě projíždíme sociální sítě, zavaříme si mozek tolika zbytečnými myšlenkami, že by to vydržel málokdo. Přesto je tohle naše každodenní realita.
V angličtině se tomuto stavu říká overthinking, psychologové ho nazývají ruminace, ale klidně můžete použít přímočarý anglický výraz mind fucking.
„Nevím, jak u vás, ale ve mně se čas od času probudí prazvláštní, magická schopnost přemýšlení za 3 až 99 rohů. Což má pramálo společného se skutečnou realitou, ale jakmile se člověk do toho bahna moc ponoří, tak už jen tak nevyplave. Přílišné přemýšlení přichází zejména ve chvílích, kdy ho opravdu nečekám, a tím méně jej potřebuju,“ píše autorka Achjo Bitch na webu 1000 věcí, co mě serou.
„A o čem že to tak naléhavě přemýšlím? Těžko říct. Nejvíc se to asi přibližuje kategorii ,píč..iny‘. Dlouhé řetězce nesmyslů, jež jsou možná založeny na pravdivém základu, ale pokračují divným směrem a spádem.”
Umění zastavit
Nadměrné přemýšlení nejčastěji způsobuje ztráta kontroly nad vlastním životem nebo nad některými jeho částmi. Třeba v případě, že vás vyhodí z práce, pohádáte se s partnerem nebo nesouhlasíte s tím, kterou školu chtějí studovat vaše děti. Nejvíce náchylní k přehnanému přemýšlení jsme podle psychologa Sebastiana Jamese v životních obdobích či situacích, jež buď řešení nemají vůbec, nebo se jedná o řešení nějakým způsobem neuspokojivá či bolestná. „V takových okamžicích nám více přemýšlení zpravidla nepomůže, přesto se k němu začneme o to více upínat. To však kola stresu jenom více roztočí. V tuto chvíli naopak potřebujeme umět zastavit, uvědomit si svoje emoce a prožívanou ztrátu či frustraci uznat a přijmout,” radí...
Celý článek si můžete přečíst v říjnové ELLE, kterou najdete právě na stáncích. Vydání až do vaší schránky s poštovným zdarma nebo předplatné s dárkem si můžete objednat zde.
