Vydání, které je právě na stáncích, je věnované umění. To, jak je známo, je nejen jedním ze základních pilířů civilizace, ale i účinnou zbraní ve snaze pochopit a zvládnout nepříznivé společenské změny. Funguje jako zrcadlo, reflektuje všeobecnou náladu a dává nám naději. Obzvlášť v nelehkých dobách tíhneme k tomu líbivějšímu, nabízí nám totiž únik od reality. Není tedy divu, že mezi nejznámější malby světa patří rozkvetlá impresionistická zátiší nebo že žebříčku nejnavštěvovanějších filmů v kinech často vévodí komedie. Umění ale především navozuje mezi lidmi pocit sounáležitosti. A to je něco, co nyní potřebujeme snad ještě více než sůl. Pokud si někdo myslí, že je umění zbytečné, tak by mě zajímalo, čemu se ty dlouhé měsíce karantény věnoval… Ani jednou si nečetl? Nepořádal filmové maratony? Hudba v jeho bytě také nezněla? Umění nás ovšem obklopuje, ať už chceme, nebo ne. Když odhlédneme od jeho „klasické“ formy, ani nemáme šanci se před ním skrýt. Nemusíme ani překročit práh domova, a stejně na nás nekompromisně útočí produktový design, typografie, loga nebo architektura. Stačí se jen rozhlédnout okolo sebe, aniž byste se zvedli z gauče.
Mezi zajímavé jevy dnešní doby patří například i ten, že vzhledem k výraznému nárůstu času tráveného doma zažívají aukční síně i galerie velký nárůst zájmu z řad běžných smrtelníků, kteří si nákupy dostupných uměleckých děl kompenzují návštěvy výstav a zpříjemňují si prostředí, v němž jsou téměř nepřetržitě. Většinou logicky obdivujeme až výsledek uměleckého snažení. Samotný proces jeho vzniku může ale být kolikrát o dost inspirativnější. Můj velký oblíbenec, dánsko-islandský výtvarník Olafur Eliasson, klade větší důraz na to, proč svá díla realizuje, než jak jejich kýženého vzhledu dosáhnout. To je filozofie, již bychom měli začlenit snad do každé sféry našich životů. Svět, který byl donedávna převážně orientovaný na výkon, a tím pádem jeho nejčastější otázka začínala právě „jak“, se otřásá v základech a my máme konečně příležitost se zamyslet nad tím „proč“. Proto je teď vhodná chvíle pojmout svůj život jako netknuté plátno nebo jako nepopsaný list papíru, chcete-li, a místo prvoplánových novoročních předsevzetí, která se stejně úderem prvního únorového dne rozplynou, tvořit. Tvořit svou budoucnost, u níž budete přesně vědět, proč má být taková, jakou ji chcete.
P. S. Veselou koláž, v níž mi dopřála květinovou koupel plnou optimistických barev a výhledů, má na svědomí talentovaná výtvarnice Anna Ročková. Více její práce najdete v lednovém vydání ELLE.
