Only in print: True Gaga

PROBLÉM JE, ŽE LADY GAGA O SOBĚ NECHCE MLUVIT. Ale bude, protože se to po ní chce vzhledem k její dvacetileté kariéře, která obsahuje hudbu (13 cen Grammy), film (čtyři nominace na Oscara, jedna výhra), televizi (čtyři nominace na Emmy), módu (kde začít!) a vlastní kosmetickou řadu (Haus Labs). A na mé otázky odpovídá s odzbrojující zranitelností a mírou sebereflexe. Ke konci našeho společného odpoledne v její nahrávací společnosti v Londýně však přiznává: „Ani nevíš, jak moc jsem se tě celou dobu chtěla ptát taky. Ani nevíš, jak nepřirozené je setkat se s někým a nezeptat se na nic o něm.“ A právě to mě na osobním setkání s ikonou, ideou, trendem nebo, jak o sobě v jednu chvíli mluví, „produktem“, kterým Lady Gaga je, tolik překvapuje. Přede mnou stojí drobná žena s umně rozcuchanými kaštanovými vlasy, málo nalíčená, v krajkových vintage šatech, oversize motorkářské bundě a vojenských botách. Je vtipná, sebeironická, vřelá a příjemně přítomná. Nemohu si pomoci, ale zajímalo by mě, jaké temné umění, co za kouzlo ji proměňuje v tak až děsivě úžasnou umělkyni.

Připravuje se na vydání svého sedmého alba po těch, která fanoušci (neboli Příšerky) možná považují za tvůrčí odbočky, ale podle ní jsou všechny součástí jedné cesty — albu jazzových standardů s Tonym Bennettem a Harlequinovi, doprovodu k pokračování Jokera. Chuť na novou desku je obrovská. Její poslední popové album Chromatica vyšlo v době vrcholící pandemie a nedočkalo se takového ohlasu, jaký by si zasloužilo. Příšerky jsou tedy hladové. Jsem tu, abych jim řekla, že novinka Mayhem je pecka.

Přesune se z pohovky, kde jsme si povídaly, na židli u mixážního pultu, aby mi pustila nové písničky. Tohle je chvíle, pro kterou by milion Příšerek zabíjel, a jakmile moje gay panika opadne, všechno to vstřebávám. Gaga poskakuje v křesle, podupává černými botami a vypadá, že je z poslechu stejně nadšená jako já. Je to euforické, jako rychlý nádech. Cítím to v hrudi, v srdci. „Tohle potřebujeme!“ říkám jí. Usměje se a je roztomilé, jak se jí uleví, že se mi to líbí.

Mayhem ovlivnila devadesátková alternativa, electro-grunge, melodie Prince a Bowieho, kytara a drzý přístup, funky basové linky, francouzská taneční elektronika, analogové syntezátory… „Z hlediska žánru,“ říká, „je Mayhem naprostý chaos! Porušuje spoustu pravidel a skvěle se u toho baví.“

Ptám se, jak pozná, že ze songu bude hit, protože nepochybuji, že se jím z tohoto alba stane hodně skladeb. „Jsou skvělé nahrávky, které když udělám, řeknu si: ‚Není to hit, ale líbí se mi to.‘ Ale u jiných nahrávek prostě vím, že mají všechno, co potřebují.“ Ovšem na rozdíl od jiných utrápených básníků a jejich jednatřicetistopých alb je Gaga nemilosrdný sebeeditor. „Prostě vyškrtnete všechno, co není dost dobré.“

„Mayhem je o následování vlastního chaosu do jakéhokoli zákoutí vašeho života, kam vás zavede. A v tomto smyslu šlo o následování písní. Napsat jich pro tohle album tolik byla práce z čisté lásky. A pak už jen stačí, abyste ke konci byli patřičně nemilosrdní.“

Přiznává, že až dosud měla pocit, že je to její umělecké jméno Gaga a tato část jejího já, co tvořilo hudbu. Teď ale říká: „Vychází to ze mě. Já jsem tvůrce a já jsem to všechno vytvořila a to mi pomohlo hlouběji si vážit sama sebe jako hudebnice a autorky písní.“ Ptám se, zda toto zjištění znamená, že by se uměleckého jména mohla vzdát. Otázka ji vyděsí (fuj!) a rychle odpovídá: „Ne! Miluju být Lady Gaga. Miluju být sama sebou. Chci jen říct, že jsem se stala hvězdou, když mi bylo dvacet. Všechno se vám odráží v tom, že tahle persona je to, co vás dělá výjimečnou.“

Mluvíme o tomto oddělení veřejného a soukromého já a o tom, jak ji to ovlivnilo v průběhu dvou desetiletí. Přiznává, že má „zlomený pocit“ z některých psychických problémů, které v životě měla. „Cítím určité rozpaky, a když o tom mluvím, jsem zranitelná. Ale myslím, že při natáčení tohoto alba jsem se dokázala mít celou dobu opravdu ráda. Konfrontace s hudbou byl způsob, jak se postavit k některým věcem, kterými jsem si prošla, a říct si: ‚To je v pořádku, taková jsi.‘ A být za to ráda, místo abych se snažila předstírat, že to neexistuje.“

Řekla mi, že práce na Mayhemu byla procesem znovuobjevování. „Chaos, o kterém jsem si myslela, že už je dávno pryč, je zcela nedotčený a mám ho k dispozici, kdykoli budu chtít. Součástí poselství už první písně na albu je, že vaši démoni jsou s vámi na začátku a jsou s vámi i na konci, a nemyslím to nijak pochmurně. Možná tuhle realitu dokážeme brzy přijmout, místo abychom pořád utíkali.“

Zajímá mě, jestli jí přijetí temnoty uvnitř, místo aby se ji snažila zničit umělým jasem reflektorů, umožnilo vpustit dovnitř něco jemnějšího, přirozenějšího, blíž slunečnímu svitu.

Váží si drobných chvil doma s přáteli, psy a snoubencem Michaelem stejně, ne-li více než vystoupení. Říká tomu ‚poezie všedního dne‘. Vysvětluje, že i když je klip Disease svým způsobem dost temný, proces jeho tvorby nebyl bolestný. „Natočit ho bylo jednodušší. Byla to zábava a oslava. Jako když pořádáte večírek pro všechny své démony.“

Po rozhovoru mě Gaga představuje 46letému finančníkovi Michaelu Polanskému. Dvojici dala dohromady matka Lady Gagy poté, co s ním seznámila na charitativní akci, a řekla dceři: „Potkala jsem tvého budoucího manžela.“ Michael má milou tvář a jemnou energii. Vůbec nepůsobí jako celebrita (přestože je multimilionář); spíš jako pohledný tatínek, se kterým si můžete povídat, když vezete děti do školy.

„Co si myslíš o té muzice?“ zeptá se mě a hrdě obejme svou budoucí ženu. Vítězoslavně se zašklebí, když řeknu, že se mi líbí, a pak se rozesměje, protože si za ni nechce přisvojovat zásluhy. „Ale hodně jsi mi pomohl,“ řekne Gaga a láskyplně se na něj zadívá. „Pomohl jsi mi napsat asi sedm písniček!“

Později si s Polanským povídáme po telefonu. „Bavilo mě sledovat, jak to album dělá,“ říká. „Nahrávala ho kousek od našeho domu, takže jsme snadno mohli kdykoli zajít do studia. Strávil jsem s ní hodně času, nosil jsem si notebook, abych mohl pracovat, zatímco ona nahrává. Nejvíc mě překvapilo, jak je rychlá. Nemohl jsem uvěřit, jak bleskově se song zformuje. Během pěti minut vzniklo z ničeho 80 % písničky.“

Zajímá mě, jaké to je, chodit s někým tak slavným. „Nejtěžší bylo smířit se s tím, že nebudete mít soukromí jako ostatní,“ říká. „Ale Stefaniina pohoda a trpělivost se mnou byla úžasná. Náš vztah je asi hodně podobný jako u každého jiného. Jen musíme přijít na to, jak s ním zacházet na veřejnosti. O to důležitější je pro nás silné přátelství a blízké rodinné vztahy. Normálnost nacházíme všude, kde to jde.“

S Polanským má život Lady Gaga jiný odstín, je zdravější. „Když jsme se poprvé setkali, řekl mi: ‚Jsi výjimečný člověk, když tě nesledují kamery. A já to můžu vidět pořád,‘“ vypráví mi.

Ve svém domě v Los Angeles rádi přijímají návštěvy. „Děláme spolu těstoviny, pečeme. Také velmi rádi připravujeme jednoduchá jídla s Michaelovou maminkou, která bydlí nedaleko.“ Není žádným tajemstvím, že Gaga si dobře rozumí se staršími lidmi („Milovala jsem Tonyho Bennetta“) a vlastní matku označuje za jednu ze svých nejlepších kamarádek, spolu s Michaelovou matkou Ellen. „Přátelství jsme si vybudovaly tím, že jsme se navzájem dělily o své životní zkušenosti. O to, jak jsme vyrůstaly, jaké to je, být pracující žena, jaké byly její zkušenosti a jaké jsou ty moje – tak trochu sledujeme různé generace.“