Madame Grès
Říkalo se jí „sfinga módy“ a „královna drapérií“, madame Grès, alias Alix Barton ovlivnila haute couture a svým rukopisem změnila tvář estetiky dvacátého století. Původně studovala malbu a klasické sochařství. Během války její couture dům německá armáda zavřela a to poté, co jí odmítla vyrábět uniformy a místo toho se pustila do série signifikantních rób v barvách francouzské vlajky.
Po osvobození Paříže vyšla hrdě z úkrytu, aby upevnila pozici přední francouzské návrhářky své generace. Šila šaty pro vévodkyni z Windsoru, Palomu Picasso, Grace Kelly, Marlene Dietrich a Gretu Garbo. Na konci osmdesátých let z vlastního maison odešla. Poslední oděv, který navrhla, byly šaty objednané Hubertem de Givenchym v roce 1989. Nejenže po jejím odchodu módní dům zkrachoval, ale sama designérka se po řadě neuvážených finančních rozhodnutí dostala na pomyslné dno.
Naštěstí jejími přáteli nebyl nikdo jiný než Hubert Givenchy, Pierre Cardin a Yves Saint Laurent, kteří ji dopomohli udržovat skromný život v malém pařížském bytě, kde jim šila oděvy, dokud nezemřela ve věku 90 let.
Maison Vionnet
Založen v roce 1912 Madeleine Vionnetovou, fungoval maison Vionnet až do roku 1939, kdy zavřel své dveře po vypuknutí druhé světové války. Tétodámě se často připisovala invence bias střihu, ačkoliv přesněji řečeno, Madeleine Vionnet byla tím, kdo jej pouze popularizoval. Nicméně se stala inspirací pro Johna Galliana, který v devadesátých letech tuto techniku v archivech Vionnet znovu objevil a oživil pro Dior. Ve dvacátých letech dvacátého století to byla právě Madeleine a její vrstevnice Coco Chanel, které se jako první odklonily od tuhé, formální módy k měkčím a civilnějším modelům. Vionnet byla přezdívaná „královna bais střihů“, ale chyběl jí talent na propagaci. V roce 1940 odešla do důchodu, zatímco Chanel se po válce vrátila silnější než kdykoli předtím. Maison Vionnet dodnes funguje, ale nejedná se o příliš hlasitou nebo viditelnou značku.
Callot Soeurs
Příběhem Madeleine Vionnet navazujeme na dílo kolektivu sester tvořících pod značkou Callot Soeurs (tedy sesterstvo Callot, bylo jich hned pět - Marie Callot Gerber, Marthe Callot Bertrand, Joséphine Callot Crimont, Regina Callot Tennyson-Chantrell), která oslňovala mezi léty 1910 a 1920. Právě v jejích ateliérech se Madeleine Vionnet zdokonalila coby švadlena.
Jednou z nejvěrnějších klientek značky byla prominentka známá jako „nejmalebnější žena v Americe”, Rita de Acosta Lydig, která v šatech Callot pózovala i pro slavného portrétistu Giovanniho Boldiniho. Když Rita zjistila, že má její manžel poměr s ženou, která postrádala smysl pro oblékání, poslala údajně milenku nakupovat právě ke Callot Soeurs.
Do roku 1920 a smrti dvou zakládajících sester a odchodu třetí do důchodu, byla Marie Callot Gerber ponechána podnikání napospas. Když v roce 1927 zemřela, Le Figaro napsal, že „jedna z nejkrásnějších postav pařížského luxusního obchodu zmizela“. Její syn převzal dům, ale podobně jako v případě Vionnet obchod nepřežil válku a společnost nakonec skončila v roce 1952.
Franklin Turner
„Franklin Turner je jedinou geniální designérkou ve Spojených státech“, tak o americké návrhářce - populární před válkou - i v Evropě referoval francouzský tisk. Ačkoli se údajně nikdy nesetkala s žádnou ze svých klientek, byla známá svým jedinečným a nápaditým stylem oblečení pro individualistky. Byla jedinou návrhářkou své doby, která v zámoří neimitovala své francouzské kolegy. Její neobvykle eklektické oděvy byly vždy zcela autorské a vyznačovaly se bohatou barevností. V roce 1943 odešla do důchodu a z jejího dědictví dnes zbylo jen několik střihů ve stálé sbírce Met, Art Institute of Chicago a Rhode Island School of Design Museum.
