Když včera ráno tweetoval Steffano Dolce „RIP Anna Piaggi… Ciao grande Anna!“, nikdo nechtěl věřit, že jde o Annu Piaggi. Že vám to jméno nic neříká? Je to možné, ale podle fotky ji poznáte. Sedávala v prvních řadách přehlídek, přátelila se s návrháři zvučných jmen, když jejich jména ještě nezněla zvučně, a byla jednou z nejpovolanějších kritiček a teoretiček módy vůbec. Dokonce i velký Lagerfeld se přiznal, že právě ona jej inspiruje.
Nezaměnitelný styl (naprosto na hranici všeho) si udržela až do konce. Když jsem ji před pár lety poprvé naživo viděla já, nebyla jsem si jistá, zda je ta postarší dáma při smyslech. S líčením to vždy ráda přeháněla a její kloboučky – to je kapitola sama pro sebe. Mrkla na mě, vytáhla notýsek a se zaujetím sledovala přehlídku. Na pozornost byla očividně zvyklá. Mě v tu chvíli bylo jasné, že bych měla zavřít otevřenou pusinku, posadit se jako dáma, přestat nosit jen černou, naopak nazout podpatky a tvářit se, že do světa módy taky patřím.
Milovala výstřední modely jak na sobě, tak na hlavě. Dokázala nosit umělecké artefakty, jako my si oblékáme džíny a obouváme tenisky. Tak nějak naprosto běžně. Přesně jak mi jednou řekla šéfredaktorka ELLE Andrea Běhounková: „Někdo tu módu musí nosit. A kdo jiný než my?“ A to perfektně sedí i na Annu. Ona pracovala v módě celý život. Začala v italském časopise Ariadne a později přispívala do italské Vogue. Její oblečení vydalo na rozsáhlou retrospektivní výstavu, Karl Lagerfeld nakreslil její nejlepší otfity a Louboutin tvrdí, že odešla největší znalkyně ženské módy. Letos ještě stihla červencové milánské přehlídky. Tak doufejme, že nám za těch báječných 81 let stihla napsat a říct vše, co o módě věděla.
