Je čtvrtek, devět večer, a Cara Delevingne nechce nikam jít. Máme objednanou super večeři v restaurantu jejího pařížského hotelu, ale když jsem ji přijel vyzvednout, napsala mi esemesku, ať jdu za ní nahoru do pokoje. Tam jsem Caru našel v pyžamu (vytahané tričko a černé legíny) stočenou do klubíčka pod peřinou. Docela rozdíl v porovnání s tím, když měla před hodinou a půl v Grand Palais na sobě růžový model Chanel a říkala poslední sbohem jednomu z nejdůležitějších lidí ve svém životě: návrháři Karlu Lagerfeldovi. Při obřadu četla verše z Colettiny básně o kočkách, na počest Lagerfeldovy milované čtyřnohé společnice Choupette. Vedle Cary se Karlovi poklonili Pharrell Williams, Tilda Swinton či Helen Mirren, ale psychické vypětí loučení nakonec tu nejmladší z nich zmohlo. „Nejvíc mě rozesmutnilo, že jsem pořád čekala na Karlovo zvolání: ,To je skvělá show!‘ A pak jsem si uvědomila, že tady už není.“
Sedmadvacetiletá modelka, tvář Dior Beauty a herečka si vybudovala image trochu praštěné, usměvavé holky od vedle. Ale jelikož Caru znám dost dlouho (od doby, kdy byla ještě neposlušná teenagerka), vím, že pod jejím extrovertním zevnějškem se skrývá dívka, kterou emoce dokážou dostat do kolen. Stačil mi jediný pohled na její rozmazané oči koukající zpod peřiny, a zavolal jsem recepčnímu, že večeře se ruší. Zatáhl jsem závěsy, lehl si vedle ní a začali jsme si povídat s hlavou na polštáři.
Derek Blasberg: Poprvé jsem tě potkal, když ti bylo nějakých šestnáct a víc tě zajímala pizza než nějaká móda. Nápad, že by ses mohla zapojit do světa modelingu, byl asi poněkud překvapivý, ne?
Cara Delevingne: Ale já pořád nejsem člověk, který by žil módou. Myslím, že každý, kdo tě napadne, je v porovnání se mnou víc „fashion“ než já. I všichni v rodině. Táta Charles (podnikatel) má módu rád, i když s oblibou chodí nahý, maminka Pandora módu miluje, ona je tak trochu sběratelka. I babička vždycky měla spoustu šatů.
Ona byla dvorní dámou princezny Margaret a je to velká osobnost, že?
Ano, maminčina matka. Když se na to takhle podíváš, tak já byla vždy tou poslední v rodině, co se týče zájmu o módu.
Vím, že herečka Joan Collins je tvoje kmotra. Vnímala jsi jako dítě, jakou byla v té době světovou celebritou?
Joan se s mými rodiči hodně přátelila, muselo to být báječné. Pro mě bylo úžasné jezdit na jih Francie na rodinné dovolené, protože to tam prostě je úžasné. A Joan toho byla důležitou součástí.
Jaká jsi byla studentka?
Chtěla jsem studovat divadlo, ale nakonec jsem skončila na umělecké škole. Měla jsem deprese a věděla jsem, že nebudu dobrá.
Takže sis myslela, že svět módy tě z deprese vyléčí?
O módní branži jsem nic moc nevěděla, proto se mi to nezdálo tak hrozné. Představovala jsem si to jako ve filmu Zoolander nebo Ďábel nosí Pradu. Samozřejmě, depresi nikdo neuteče a ty potíže se mi zase vrátily. Ale zpočátku mi móda připadala jako trochu legrační jiný svět.
Brzy sis našla kamarádky. Do tvé partičky patřily Georgia (May Jagger), Kendall (Jenner) a Jourdan (Dunn). Přijde mi, že finta, jak v tomhle byznysu přežít, je najít si opravdové přátele, ne jenom „fashion“ přátele.
Pamatuji si, že Georgia, kterou už tehdy honili paparazzi, mi radila: „Caro, nemůžeš si jen tak odejít z nočního klubu rozcuchaná a s lodičkama v ruce. Musíš vypadat upraveně, někdo tě bude fotit.“ A já si myslela: Ne. Nikdo netouží po mé fotce, nebuď směšná. Během roku mě paparazzi vyfotili všude, vždycky s lodičkami v ruce… A Georgia na to: „Caro, co jsem ti říkala?“
Bylo snadné najít si přátele?
Upřímně, neměla jsem velká očekávání ohledně přátel v téhle branži, protože: a) jsem si nemyslela, že by se se mnou chtěl někdo přátelit, b) nevěděla jsem, jestli takto navazované přátelství vůbec vydrží nebo jestli je míněno vážně. Takže jsem byla příjemně překvapená! S Jourdan a Karlie (Kloss) jsem se skamarádila rychle. S Kendall jsem se potkala až později. Šly jsme spolu několik přehlídek a nepromluvily mezi sebou ani slovo. Nakonec jsme si řekly něco jako: Až skončíme, měli bychom si někam zajít. O. k., to zní dobře. Bylo to jednoduché. Zjistila jsem, že poznám, když to někdo nemyslí vážně nebo když přátelství jen předstírá.
Naučila ses věřit svým instinktům.
Trochu. Mé instinkty jsou občas správné, ale někdy se šeredně pletou. Někteří lidé se vás snaží oklamat.
Zažila jsi vrchol vlivu sociálních médií, kdy módní i filmoví šéfové podlehli síle internetu. Litovala jsi někdy nějakého svého postu?
Ne.
Opravdu?
Fakt ne. To je stejné, jako by ses mě zeptal obecně, jestli něčeho lituju. Ano, ale neřeším to. Jaký to má smysl? Jde o to, co se mně děje tady a teď.
Změnila jsi způsob, jakým používáš sociální sítě?
Rozhodně. Lidé mi říkají, že bych měla být víc aktivní, ale já nechci. Je to těžké. Občas slyším: „Měla jsem ráda tvůj Instagram, byl bezva…“ Ale když jsem začala mít pocit, že mě do toho někdo tlačí, přišlo mi to už jako práce.
Prozraď mi svůj nejpamátnější zážitek z modelingu.
Jedním z nejlepších a zároveň i nejhorších momentů kariéry bylo focení mé první kampaně pro Burberry s Kate Moss. Bylo to děsivé, vůbec jsem si nedokázala sebe vedle ní na fotce představit… Je to jako fotit se s panterem. Ona je královna na place a zároveň tě může sežrat. Nemohla jsem se uvolnit, pokaždé, když došlo na focení, tak jsem koukala na Kate místo do objektivu...
.. více se dočtete v listopadovém čísle ELLE, které je zrovna na stáncích!!!
