1. V roli ředitelky ELLE International jsi byla zodpovědná za to, že všechna vydání časopisu odkloní od zobrazování kožešin na svých stránkách. Když se ohlédneš zpět, co se od té doby změnilo?
Oznámení jsme vydali v roce 2021 a vztahovalo se na všech našich 45 edic, a to jak na redakční stránky, tak i na inzerci. Některé edice již tehdy nepodporovaly kožešiny ve svých editorialech, a tak začali s procesem ukončování spoluprací s kožešinovými inzerenty. Od 31. prosince 2022 jsou oficiálně všechny edice 100% bez kožešin. Každý, kdo nyní pro značku pracuje, musí být při zpracování fotografií z módních mol opatrný. Musíme být autentičtí – mít editorialy bez kožešin je jedna věc. Ale také žádáme, aby reklamní stránky byly plně bez nich. Je to silně zaujatý postoj. Ale kdybychom zůstali pouze u fur-free editorialů, znamenalo by to, že jsme přesvědčeni o tom, že nechceme kožešiny, ale akceptujeme kožešinový business. A to je jen polovičatý akt.
2. ELLE se díky tomu stala jakýmsi leaderem v oblasti boje proti nesmyslnému týrání zvířat v módním průmyslu. Co tím chtěla vzkázat ostatním?
Ano, dalším cílem bylo totiž sdělit ostatním v módním průmysl, aby to dělali jako my. Byl to nejlepší způsob, jak vyzvat média a značky, aby konaly též. Snad to bude inspirovat ostatní. Protože když to zvládneme napříč všemi různými edicemi po celém rozmanitém světě, zvládne to opravdu každý.
2. Od pradávna byla kožešina znakem luxusu. Co pro tebe znamená v módě luxus?
Pokaždé, když teď vidím ženu nosící kožešinu, připadá mi to jako z jiného, starého světa. Žijeme v nové době, ve které kožichy již neexistují. Skutečný luxus je o něčem, co je výjimečné. Například před pár měsíci jsem se vydala na malý ostrov v Malajsii a bylo to takové tajné místo, kde spíte uprostřed lesa. To je skutečný luxus – nebylo to výjimečné kvůli hotelu, ale kvůli onomu místu a zážitku. A myslím, že stejně je tomu tak i s módou. Móda vyrobená tak, aby vydržela, na rozdíl od fast fashion, něco, na čem vám záleží, má pro vás smysl, hodnotu, že pro vás něco znamená a že je to výjimečné.
5. Nazvala by ses aktivistou? Podle Business of Fashion jsi jí nazvána byla – tedy, pokud to vybrání mezi 500 lidí, kteří globální módní průmysl utvářejí, znamená.
Ach ne, nejsem aktivistka! Záleží na tom, jak to slovo použiješ. Protože někteří aktivisté mohou mít sklony k násilí, což rozhodně není to, co dělám já. Například jsem rok a půl pracovala na CSR projektu pro naši mediální skupinu a řešila jsem vše, co se udržitelnosti týkalo. To je můj způsob, jak něco aktivně měnit. Řekla bych, že se snažím dělat věci, které mohou něco přinést. Jde o to jednat tam, kde jednat můžeme. V tom je naše síla.
6. Jaké byly tvé myšlenky, když jsi zhlédla Roseberryho poslední couture show? Pobuřuje tě to nějak, nebo to považuješ za ódu na svět zvířat?
Show byla krásná, neuvěřitelně odvážná. Ale nemohu se ubránit okomentování skutečnosti, že dnes módní značky při práci na přehlídkách myslí hlavně na obraz na sociálních sítích. A tato show měla úspěch obrovský. Nemám s umělými zvířaty problém, pokud to může mít nějaký pozitivní dopad na to, že někdo řekne: „Dobrá, musíme myslet na zvířata.“ Nic proti tomu nemám. Móda je prostředím pro odvahu, kreativitu a toleranci. Pokud to celé bude mít pozitivní dopad, proč ne.
