Už deset let vytváří tuzemské olympijské kolekce firma Alpine Pro a činí tak značně nešťastně. Výsledek vždy připomíná zhmotnění parodického meme o českém nevkusu. Pokud si chcete udělat obrázek o tom, kam jsme se za tři dekády od revoluce v našem pojetí stylu vyvinuli, nenechte se uchlácholit fotkami ultra trendy osobností na Instagramu nebo záběrů z pražského fashion weeku. Na Vinohradech či Letné sice korzují dámy a pánové v posledních modelech od Cecilie Bahnsen či teniskách od Kanye Westa, ale reprezentují dešťovou kapku v moři.
K chápání dobrého vkusu a co znamená dobře padnoucí oblečení vás musí někdo vychovat. Někomu se to poštěstilo v rodině, kde se dvěma totalitním režimům nepodařilo vymýtit nejen povědomí o estetice, ale také slušném vychování. Loket na stůl nepatří, stejně jako ponožky do sandálů. Pedikůra není rozmařilost, ale respekt k sobě a okolí, stejně jako většině postav něco nesluší. To „něco" jsou zpravidla špatné střihy, které i ze siluety vysochané sportem vytvoří nevzhledného Golema.
Letos Alpine Pro oslovilo pro zhotovení olympijské kolekce návrhářku Zuzanu Osako. Původně modelka z Moravy žila v Japonsku, její značka se zaměřuje na oživování folkloru. Zdánlivě trefa do černého, prakticky je ale velkým průšvihem. Už předchozí tvorba Osako ukazuje silné nedostatky, sice chce oživovat tradice, ale střihy a provedení připomínají amatérské snažení tvořilků na Fleru. Chybí znalost konstrukce střihů, módní technologie i aktuálního kontextu.
„Toto je amatérismus nejhrubšího zrna. Bez stop profesionality, oděvního vkusu, kvalitního designu," rozčílila se na sociálních sítích profesorka Vysoké školy uměleckoprůmyslové Liběna Rochová. Designérka Štěpánka Pivcová, která módní návrhářství na stejné škole vystudovala a má za sebou léta praxe u Pietro Filipi, nebo streetové značky Horsefeathers, vyzvala na Olympijský výbor na Twitteru, aby příště vypsali na tvorbu kolekce soutěž.
Cílem této kritiky není hanit Zuzanu Osako nebo folklór. Ale naši olympionici si zaslouží vypadat skvěle. Už proto, že pro to, aby svou zem mohli reprezentovat, museli hodně obětovat. Patří jim nejen čest a sláva, ale také respekt. Ten rozhodně nevyjadřujeme tím, že je na letní olympiádu do Tokia posíláme v absurdním paskvilu kroje, s mošničkami, které připomínají brašničky Macha a Šebestové a s vějířem, který je nesmyslně potištěn modrotiskovým motivem. Speciální pasáž by měla patřit nezvládnutým střihům, ale nejlépe to vyjádřil humorista TMBK svou koláží.
V rozhovoru pro Český rozhlas Zuzana Osako coby autorka onoho smutného přešlapu, který potvrdil status Čechů jako jednoho z nejméně stylových národů světa, tvrdí, že na její tvorbu převažují spíš kladné reakce. Upřímně je smutné, že sama coby člověk, který se v módním prostředí pohyboval, není schopná vidět rozdíl mezi tím, co posílá do světa ona a jak vypadají olympijské kolekce jiných národů.
Nebudeme nefér, abychom Zuzanu Osako srovnávali s kolekcí, co udělal pro italský tým Giorgio Armani. Ale úplně minimalisticky a přitom důstojně vypadají švédští sportovci v oblečení, kterém jim navrhlo Uniqlo nebo francouzští sportovci v Lacoste. Bohužel nejsme ani Američané, abychom měli svého Ralpha Laurena a jeho olympijskou kolekci.
Takže, folklór je teď sice trendy, ale je potřeba s ním umět pracovat. Jak to udělat, abychom se zbavili kolektivního nevkusu? Pouze vzděláním, pozorováním a ochotou si přiznat, že toho v této oblasti ještě strašně moc neznáme. Do té doby nám zbývá jen pověstný český humor, který toho sice zachrání hodně, ale bohužel ne všechno.
