Jeho kolekce proto působí jako dokonalé oděvní nastudování romantismu. Bez převratů a skrytých významů přímá i upřímná. Prostorem Musée d'Art Moderne de Paris se tak prošla kolekce dle slov samotného autora mimořádná.
Giambattista ví, co jeho fanoušci chtějí a rozhodně to není to nic kontra-elegantního, ani záměrně ošklivého. “Nebojme se krásy,” řekl návrhář před přehlídkou, ani on se nevyhnul sexuálně pozitivnímu přístupu současné generace.
Zinscenovaný intimní zážitek tak přinesl řasení, styling jak z portrétů vlámských mistrů, pastelové barvy, objemy, jemné perforované tkaniny a delikátní materiály i nákladné róby. V hlavní roli zdá se být i barva. Subtilní bílá se prolíná s teplou červenou, jasnými broskvovými odstíny, dětskou růžovou a odstíny šalvěje a zelenkavé mořské pěny.
Volánky vznášející se místností galerie za zvuků nadýchaného soundtracku tak dokazovaly, že se Giambattista nebojí přežitého a že to co by jeden za přežité mohl považovat dokáže ještě pozvednout svým předsudky nezatíženým nadhledem.