Organická, fluidní a senzuální, tak by se dala popsat práce talentované malířky Alžběty Krňanské. Inspiraci k tvorbě Bety čerpá až ze starověkého Řecka. Z jejích prací, tak jako z antiky, sálá magično a transcendence. Vyobrazené prvky se nám mohou jevit jako povědomé, ale přece jenom neznámé a jakoby znovu objevené. Převažuje ornament, který v sobě ukrývá tajnou zprávu, jakousi nevtíravou, ale jasnou reakci na společnost. Práce s ornamentem je patrná i na kovových rámech, jenž obraz symbolicky uzamykají a chrání před pomyslným rozplynutím se do éteru, figurují jako jeho strážci. Bety nezůstává jenom u jednoho média - malby, ale například kovové rámy si sama navrhuje a vytváří a jejím nejnovějším objektem zájmu je automobilová karoserie, kterou přetváří v umělecké dílo.
Tvorbu této mladé umělkyně jste mohli vidět například v Holešovické šachtě, Berlínském modelu nebo v Galerii 8smička v Humpolci. Bety pochází z Prahy, kde také dokončuje magisterské studium na UMPRUM v ateliéru malby pod vedením Jiřího Černického, Marka Meduny a Michala Novotného. Sérii několika obrazů z její diplomové práce nedávno koupila privátní sbírka progresivního umění Kojoon Ivy Bízové, která se zaměřuje na podporu současných autorů. Její tvorba by vám tedy rozhodně neměla uniknout! V současné době Bety žije a tvoří v Aténách.
Mimo umění se Bety odhodlala ponořit se do tajuplných vod sociální sítě OnlyFans. Zdá se vám erotická sociální síť neslučitelná se světem umění? OnlyFans se svojí estetikou a záměrem může být na první pohled s vysokým uměním nekompatibilní, Bety se však na toto propojení dívá z jiného úhlu pohledu. Jakého? Nejen to se dozvíte z našeho rozhovoru.
Jak jsi se dostala k malbě? Byla to tvoje cesta už od malička nebo sis k umění našla cestu skrze jinýobor?
Upřímně mi to chvilku trvalo. Od malička jsem se sice nějaké výtvarné tvorbě věnovala, ale měla jsem hodněenergie, takže jsem to musela vyvažovat sportem. Nicméně jsem po střední oděvní škole nastoupila rovnou na DAMU na scénografii, režii/dramaturgii a performance. Přestože měl obor tyto tři podkategorie, věnovali jsme se převážně performance. Vydržela jsem tam necelý rok a pak přestoupila na UMPRUM do ateliéru textilního designu, cítila jsem nějakou potřebu se k textilu vrátit, ale jiným než oděvním způsobem. V tomto ateliéru jsem byla dva roky a pořád cítila že to není úplně ono. Rozhodla jsem se pro stáž na katedře volného umění v ateliéru malby a tam jsem už zůstala. Byl to nejlepší a zároveń nejpřirozenější krok jaký jsem udělala. Vždy jsem tíhla k prostředí, které je volnější a nechává člověku prostor pro vlastní přemýšlení, cožmi v předešlých ateliérech chybělo.
Tvá tvorba je plná různých ornamentů. Na co to odkazuje a kde bereš inspiraci?
S ornamentem jsem začala pracovat po první návštěvě Atén, kde jsme se rozhodli střídavě s Prahou žít. Ornament je tu ve formě kovových mříží, plotů a zábradlí na každém kroku. Architektura je vždy poměrněstrohá a funkční, jediné co ji zdobí (tedy kromě všude přítomného graffiti) jsou právě kovové ochranné prvky, které jsou velmi precizně zhotovené a moc krásné. Nejdříve jsem si různé tvary a barevné kompozice jenfotograficky zaznamenávala a přemýšlela čím to je, že mě tak přitahují. Jelikož jsem poměrně aktivní na sociálních sítích, přemýšlela jsem nad tím, co všechno na různých platformách zveřejňujeme, co ukazujeme a komu, oproti našemu životu v reálném světě, kde se zamykáme a svá obydlí opatřujeme mřížemi tak aby naše soukromí bylo nedosažitelné. Tyto dva světy jsou úzce spojeny, utvářejí realitu našich životů a zároveňnás mentálně i fyzicky rozpolcují.
Ve svých obrazech používáš i přírodní barvy, které jsi sama vytvořila. Je to záměr v rámci snahy o udržitelnější život? Je udržitelnost téma, které ve své tvorbě vůbec nějak reflektuješ?
S přírodními barvami jsem začala experimentovat v první vlně lockdownu, kdy bylo vše včetně hranic zavřené a nebylo jisté vůbecnic, natož jestli si člověk bude moct koupit nějaké malířské barvy. Měli jsme štěstí a většinu času jsme trávili v přírodě na chalupě. Chtěla jsem nějak zapojit svého syna Alvu, tak mě napadlo že bychom si nějaké barvy mohli zkusit vyrobit z přírodnin které najdeme sami. Tím to vlastně celé vzniklo a já těmito barvami namalovala menší sérii obrazů. Kombinovala jsem je ale se základními neonovými barvami a opět mě nejvíc bavil ten kontrast. Kromě přírodních barev využívám zbytky pláten, kdy z malých kousků skládám většíformáty, tak abych je recyklovala a v neposlední řadě je moje série objektů také vytvořena z recyklovaných kusů karoserie. Tématem udržitelnosti se v nějaké rozumné míře zabývám samozřejmě i v osobním životě. S Alvou je každá naše návštěva pláže, nebo lesa spojená se sběrem odpadků, je to taková naše hra kdo nasbírá víc.
Proč zrovna objekty ze starých automobilových karoserií? Co tě momentálně víc baví - malba nebo objekt?
Baví mě na tom ten proces vzniku. Prefabrikovaný kus, který měl určitou funkci, byl někým navržen, přetvářím v objekt který si všechny významy uchovává a dostává funkci novou. Momentálně mě baví obojí stejně, nejraději bych se rozpůlila a dělala na obojím zároveň. Bohužel musím pracovat s tím co mám momentálně k dispozici. Když nemám po ruce vybavenou dílnu se všemi stroji, je pro mě jednodušší malovat.
Nedávno jsi začala experimentovat se sociální sítí OnlyFans, kde aktivně postuješ. Co tě k tomu přivedlo?Bereš to jako určitou formu propagace svého umění nebo je to pro tebe vyloženě „sociální výzkum”?
Zajímala mě ta platforma sama o sobě. S jakým účelem původně vznikla a v co se časem proměnila. S příchodem covidu začala řada mladých lidí různé platformy používat jako vedlejší, nebo i hlavní zdroj příjmu a OnlyFans bylo jen jednou z nich. Já se svým tělem pracuji protože mě celá kultura kolem ženského těla a objektivizace zajímá. Člověk tak nějak automaticky sdílí rozmanitý obsah, včetně erotičtějších snímků na instagram a facebooku, sbírá lajky a přijde mu to tak nějak přirozenější, přestože obsah může vidět kdokoliv a lítá ve stejně pro mě abstraktním prostoru jako v případě platformy Onlyfans. Paradoxní mi na tom přijde to, že spousta lidí vnímá za samozřejmé to, že se tento typ fotek běžně sdílí právě na sociálních médiích, jakým je například instagram, ale jakmile ho člověk zmonetizuje a propojí například s Onlyfans, už je to zavádějící. Cituji jednu feministickou malířku a kritičku umění Miru Schor. ,,Umění mělo vždy silný sexuální náboj, malířství dokáže s ohromnou silou vyvolat sexuální i jiné tělesné energie. Musíme pracovat jak s otázkami sociální konstrukce, tak s otázkami tělesnosti. Zproblematizovat je arozvinout novým směrem.”
Mě přivedlo na OnlyFans téma které spojuje jak obrazy, tak objekty. Tím je způsob jak přistupujeme k vlastnímu soukromí na sociálních sítích a v reálném životě. Online si vytváříme avatary sebe samých a dovolujeme jim dělat věci, na které bychom si v reálném světě třeba netroufli. Zároveň jsem neočekávala žádné konkrétní výsledky, byl a je to takový průzkum. Zajímá mě jak a na co konkrétně lidé reagují a zároveň jde o nějaké zprostředkování určitého typu umění jinému publiku.
Můžeš čtenářům přiblížit, jaké fotografie nejčastěji sdílíš , co na nich je?
Na fotografiích pracuji s malbami, které se objevují v pozadí mé postavy, kde dekor mříží a různé detaily mé tělo jen lemují, neuzamykají.. V další sérii jsme s fotografkou Lenou Galovicovou pracovaly s obrazy ve formě koláží a v neposlední řadě právě dokončuji jeden projekt s řeckým fotografem Antonisem Theodorisem, kde zase experimentujeme s trochu jinou formou. Myslím, že žijeme v takové době a geopolitickém kontextu, kdy si můžeme dovolit a měli bychom o tělesnosti, nahotě, intimitě mluvit explicitněji a upřímněji a to už od malička. Sexuální výchova je na základních školách tristní a řada lidí si s sebou toto tabu nese po celý život. Společnost by si ušetřila spoustu problémů, kdyby byla různá témata otevřenější.
Tvůj muž je David Krňanský, také malíř. Jaké to je, když se oba partneři věnují umění? Jaká pozitiva a naopak negativa to přináší?
Rozhodně si užívám to že mám vedle sebe neustále někoho s kým si můžu povídat o umění, o různých tématech která nás zajímají, s kým můžu řešit své nápady. Dobře si rozumíme ve většině věcí, přestože jsme povahově velmi odlišní. Člověk se celý život vyvíjí, mění své postoje, názory a učí se nové věci, my se zároveň učíme jeden od druhého. Na druhou stranu spolu sdílíme ateliér, domov a přátele, to znamená že jsme spolu téměř neustále. Přestože jsme si na to celkem zvykli, je to občas poměrně náročné.
Čerstvě jsi se se svojí rodinou přestěhovala do Atén. Co vás k tomu vedlo a jaké tam máte plány?
Během mé studijní stáže jsme v Aténách strávili půl roku a naprosto si to město zamilovali. Po nepřílišdlouhém přemýšlení jsme se rozhodli tu zkusit žít. Letos jsme se s Davidem pustili do společného projektu, kterým je vytvoření ateliéru, potažmo rezidence pro umělce a galerie.
Mohou čtenáři vidět tvojí tvorbu v blízké době naživo? Plánuješ nějaké výstavy?
Momentálně vystavuji na skupinové výstavě s názvem Žen*- Růže- Píseň- Kost v galerii Display v Praze, kurátorované Hanou Janečkovou. Výstava trvá od půlky května do konce června. Další výstavu bychom pak měli mít s Davidem v půlce října v galerii Cifra v Severních Čechách, ale kdo ví jaké covidové restrikce si v téhle loterii zase vylosujeme.
