„Mysli pozitivně!“ poslouchám od svých blízkých, když se jim svěřuji se svými tísnivými pocity. A tak, stejně jako ostatní, podlehnu tlaku udržet si optimistický pohled na věc bez ohledu na to, jak se skutečně cítím. Jednoduše zatnu zuby a nasadím co nejupřímnější úsměv. Ostatně Dua Lipa vydala před několika dny album s názvem Radical Optimism. Když tato filozofie pomáhá jí, proč by nemohla pomoci i mně?
Toxická pozitivita = nerealistické požadavky
„Když někdo klade důraz na pozitivní emoce nebo optimismus natolik, že se ten druhý cítí utlačovaný nebo přehlížený, jedná se o toxickou pozitivitu,“ vysvětluje doktorka Stephanie Preston, profesorka psychologie na Michiganské univerzitě. Toxická pozitivita říká, že negativní emoce, jako je smutek, frustrace, strach a zklamání, jsou přirozeně špatné, nikoliv jen normální součást lidské zkušenosti. Jenže pokud tyto emoce potlačujeme, ztrácíme s nimi kontakt. Nedáme jim zdravý průchod, nahromadí se a vedou ke zvýšenému stresu, úzkostem, depresi nebo vyhoření. Naopak přijetí negativních emocí namísto jejich odmítání může být z dlouhodobého hlediska pro duševní zdraví člověka prospěšnější. Klinická psycholožka Jaime Zuckerman radí: „Vnímejte své emoce. Dejte jim prostor. Vyhýbání se nepříjemným pocitům pouze prodlužuje jejich existenci.“ Jedna studie z roku 2018 testovala souvislost mezi přijímáním emocí a psychickým zdravím a zjistila, že lidé, kteří se pravidelně vyhýbají náročným emocím, se nakonec mohou cítit hůře.
Emoční odolnost
Jsme lidé, nikoli stroje, a prožíváme celé spektrum emocí. Tím, že některé onálepkujeme jako „nežádoucí“ a odmítneme je, přijdeme o plnohodnotnou lidskou zkušenost. Naopak bychom se měli naučit, jak je přijmout a pracovat s nimi. Každá emoce nám totiž o sobě samých něco říká, může nás motivovat nebo inspirovat. Především si takto ale budujeme emoční odolnost. Zkoumáním základních příčin našich emocí (s pomocnou rukou terapeuta nebo shadow work) se může člověk naučit, jak na ně reagovat zdravým a adaptivním způsobem. Tento jedinec je pak v životě odolnější než člověk, který si vše maluje na růžovo, nepříjemné pocity ignoruje, a když vybublají napovrch, neumí je zpracovat.
Empatie se v klišé neskrývá
Někteří označují toxickou pozitivitu za formu gaslightingu, tedy citového zneužívání a manipulace. Dotyčný ji může využívat k tomu, aby znehodnotil, odmítl a minimalizoval emoce a prožitky druhého člověka. Může ji dokonce používat jako způsob, jak bagatelizovat závažnost vlastního hrubého chování. Většinou jsou ale všechny tyto otřepané rady komunikovány s dobrým úmyslem. Jenže když se vám někdo otevře a vy odpovíte nějakým klišé obratem, vyvoláte v tom druhém pocit, že mu doopravdy nenasloucháte a bude se cítit izolovaně. Zkrátka se z interakce kompletně vytratí empatie. Někdy je samozřejmě potřeba upozornit na to, že ne všechno je tak černé, jak se zdá. Často ale stačí říct: „To je na nic. Jsem tu pro tebe.“
Zdroj: ELLE.com, verywellmind
