I když se to z dnešního pohledu zdá jako pravěk, není tomu tak dávno, kdy jsem žila převážně online.Pravidelná denní dávka pracovních e-mailů se v éteru mísila s bezpočtem konverzací v Messengeru, srdíčky na Instagramu a zprávách v direktu. Po večerech jsem si za odměnu ordinovala aspoň dva díly mého oblíbeného seriálu na dobrou noc a den zakončila scrollováním instagramového feedu.
STOP. Ani ne o dva týdny později většina z nás pracuje z domova. Styk s venkovním světem se děje výhradně pomocí jedniček a nul a já kromě mailu, redakčního serveru, Messengeru, Facebooku a Instagramu visím ještě na dalších platformách, které by měly zjednodušovat každodenní fungování redakce. Do toho samozřejmě online objednávám potraviny, obědy a večeře a sem tam nějaké oblečení. Na mobilu mi pravidelně vyskakuje update Ministerstva zdravotnictví České republiky s počtem nakažených, počtem obětí i přesného výčtu, co se právě teď nesmí. Jinými slovy, pokud jsme dřív žili online, teď už si bez internetu a dalších technologií ani „neuprdneme“.
Ve chvíli, kdy se naše životy začaly převážně odehrávat v online prostředí, můj mozek začal pomalu vysílat signál, že má dost. Dost úmrtí, nákazy, správného nošení roušky, otravných antibakteriálních gelů, krachujících byznysů, stesků influencerů i přívalu dobrodružství mých seriálových hrdinů.
A tak jsem si kromě práce naordinovala život offline. Nebylo to úplně „easy“ a první večery jsem trochu nevěděla, co se sebou. Číst si? Nebude to nuda? Vykoupat se? To už jsem dneska udělala dvakrát… Jídlo? Sex? Zkoumání příznaků neexistující nemoci?
Mozek zoufale hledal stimul a ten se mu nedostával. A tak mu zbyla jen cesta k sobě.
Bloumání o ničem, představy budoucnosti, fascinace krásou rozkvétajících hyacintů za oknem a pupenů na větvích, nasávání vůně jarního vzduchu. Nádech, výdech.
Také jízda na koloběžce a slunce ve vlasech a absolutní vděčnost za to všechno, co v životě mám. Pravidelné zdravotní procházky s dcerou i manželem na mě měly lepší vliv než sezení u terapeuta. Sice jsem už čtvrtý týden v teplákách, ale znovu jsem nalezla nesnesitelnou lehkost bytí. Každodenní meditace s přesně odměřenou dávkou pracovní doby vybalancovaná pobytem na sluníčku, péčí o domácnost a resuscitováním literárních hrdinů se ukázala být tou nejlepší cestou k vyrovnanému životu. Koronaprázdniny jsou tím nejlepším, co se mi za poslední měsíce stalo, cestou k sobě dlážděnou skutečným životem, který je někdy tak banální jako celý den v teplákách.
ELLE PŘÍMO VE VAŠÍ SCHRÁNCE S POŠTOVNÝM ZDARMA
Nechcete přijít o nové číslo? Nechte si ho poslat domů. Výtisk vám doručíme až ke dveřím po celé České republice za stejnou cenu jako v obchodě, aniž byste museli platit poštovné. Stačí kliknout ZDE. (Akce platí pouze pro ČR.)
