Proč se rádi bojíme?
Každý v žánru hororu hledá něco jiného – některé přitahuje strach, jiné láká temný vizuál, někteří se rádi noří do nejtemnějších částí lidské psychiky, a další rádi trénují sami sebe. Podle studie z roku 2021 fanoušci hororů byli vůči psychickým dopadům pandemie odolnější. Při sledování strašidelných filmů se učíme, jak si vytvářet strategie zvládání traumatických událostí v reálném světě. Proč ale ten drásající pocit strachu vyhledáváme? Může to být vlastně zábavná forma sebereflexe – v bezpečí svého domova můžeme prožívat hrůzu, aniž bychom byli v reálném nebezpečí. Dost návykový je i ten pocit úlevy, když se na obrazovce objeví titulky. Někdo by však mohl namítnout, že pokud ve vás ten plíživý strach nezůstane aspoň do dalšího dne, tvůrci hororu neodvedli úplně dobrou práci.
Kdo se bojí...
První hororový film, který spatřil světlo světa v roce 1896, byl Le Manoir du Diable. Francouzský němý film trval 3 minuty a na svědomí ho měl Georges Meliese. Navzdory své délce zvládl nastavit tón pro všechno, co mělo přijít – od démonů, přes kostlivce, až po zlé duchy. Ačkoli se žánr jako takový od té doby pochopitelně vyvinul, jeho hlavní účel zůstává stejný: vzbudit v divákovi strach, úzkost a nejistotu. Na svých začátcích se horory často inspirovaly literárními klasikami, jako je Dracula od Brama Stokera nebo Frankenstein od Mary Shelley.
V průběhu let se hlavní motivy hororu měnily, aby reflektovaly strachy tehdejší společnosti. Například v 50. letech byly populární filmy o mimozemských invazích a mutantech, které odrážely strach z jaderné války a technologických hrozeb. V 60. letech přinesl Alfred Hitchcock nový pohled na hororový žánr se snímkem Psycho, který se soustředil na psychologický teror a přiblížil horor k běžnému životu.
V 70. a 80. letech nastala doba slasher hororů, kde ikony jako Halloween (1978) s Michaelem Myersem nebo Noční můra v Elm Street (1984) s Freddy Kruegerem zavedly do žánru nové ztělesnění zla. Tyto filmy pracují s představou neúnavného vraha, který nemilosrdně pronásleduje své oběti. Tato léta se skutečně přezdívají “zlatou érou sériového vraha” - počet násilných zločinů prudce vzrostl a veřejnost byla svědkem dopadení notoricky známých sériových vrahů, jako byl Ted Bundy a Jeffrey Dahmer.
Éra hororu
S rostoucím podílem hororů na trhu je více možností, jak si dopřát každodenní dávku strachu. Horor zažívá boom a dominují filmy, které reflektují společenská témata a reálné situace. Letos měl úspěšný rok subžánr bodyhororu. Těm popkulturou políbeným určitě naskočí The Substance, film, který klade otázku, jak daleko jsme ochotni zajít pro dosažení fyzické dokonalosti. S bodyhororem koketoval i thriller Zatracená krvavá láska. V červenci do kin dorazila MaXXine - třetí díl úspěšné trilogie po filmech X a Pearl - o nebezpečí kultů a tlaku touhy po slávě. Na podzim jsme se dočkali i dalšího filmu Tima Burtona – komediálního hororu Beetlejuice Beetlejuice s Jennou Ortegou. Jako třešnička na dortu přišel gotický horor Nosferatu, atmosférický film s upírskou tematikou, ve kterém exceluje Lily-Rose Depp. I pro herce je horor atraktivní. „V tomto žánru jsou jedny z nejzajímavějších rolí s největší hloubkou a všestranností. Režiséři a herci mohou v tomto prostoru skutečně zazářit,“ uvedla hvězda filmu Longlegs Maika Monroe v nedávném rozhovoru. Můžeme tedy jen doufat, že nás Hollywood nepřestane zásobovat příležitostmi se bát a schovávat se za gauč. A pokud vy patříte mezi ty, kteří ani nemrknou, dokažte, že jste skutečný hororový znalec v našem kvízu
- Zdroj článku:
Variety, The LA Film School
