Wabi sabi představuje filozofii, jež odkazuje na hlubší vnímání života, kde jsme hluboce spjati s přírodou, a tedy lépe spojeni se svým nitrem. Jde o koncept, který nás vede k neustálému hledání krásy v nedokonalosti a akceptování přirozenějšího koloběhu života. Připomíná nám, že všechny věci včetně nás a života samotného jsou nestálé, neúplné a nedokonalé. Dokonalost je podle tohoto učení nemožná a pomíjivost je jediná cesta.
Wabi a sabi jsou dva samostatné koncepty. Zatímco wabi rozpoznává krásu ve skromné jednoduchosti a vyzývá nás, abychom otevřeli své srdce a odpoutali se od marnosti materialismu, abychom místo toho mohli zažít duchovní bohatství, sabi se zabývá plynutím času, tím, jak všechny věci rostou, stárnou a zanikají. Naznačuje, že krása je skryta pod povrchem toho, co skutečně vidíme, i v tom, co zpočátku vnímáme jako rozbité. Společně tyto dva koncepty vytvářejí zastřešující filozofii pro přístup k životu: Přijměte to, co je, zůstaňte v přítomném okamžiku a oceňte jednoduché, přechodné fáze života.
V samotné struktuře této prastaré filozofie je zakořeněno množství moudrosti. Vybrali jsme pro vás pět učení, které vám mohou pomoci se snadněji orientovat v každodenním životě, a to bez stresu.
1. Co nejdřív přijměte dobré i špatné věci
Dewa Sanzan je málo známé pohoří v severním Japonsku. Od 8. století je to posvátné poutní místo pro mnichy Yamabushi, kteří se každoročně účastní rituálů hledajících znovuzrození a osvícení pro svou mysl, tělo a duši. Základní filozofii jejich tréninku lze shrnout do jednoho slova – uketamo, což znamená „pokorně přijímám s otevřeným srdcem“. Funguje to následovně. Přišli jste nečekaně o práci? Uketamo. Měli jste hloupou nehodu a musíte mít ruku v sádře? Uketamo.
Uketamo znamená přijetí až do morku kostí. Yamabushi pochopili, že čím dříve dokážou přijmout všechny dobré a špatné věci, které život přináší, tím lehčí se budou cítit. Pochopili, že svou svobodu nacházíme skrze přijetí, a z přijetí nacházíme cestu k růstu. Pokud budete vzdorovat, budete i nadále zhoršovat své utrpení. Pozor, není to o vzdání se. Jde o to vzdát se vážnosti nastalé situace a poté hrát aktivně roli při rozhodování, co bude dál.
2. Neusilujte o dokonalost. Neexistuje
Pokud se vše v přírodě neustále mění, pak nemůže být nikdy nic absolutně úplné. A protože dokonalost je stav úplnosti, pak nemůže být nikdy nic dokonalé. Filozofie wabi sabi nás učí, že všechny věci, včetně nás a života samotného, jsou nestálé, neúplné a nedokonalé. Problém je v tom, že naše chybné způsoby myšlení zamlžují naše chápání toho, co dokonalost skutečně je. Otevřete tezaurus a hledejte antonyma pro slovo „dokonalý“. Najdete slova jako: chybný, zkorumpovaný, podřadný, ubohý, druhořadý, neschopný, rozbitý, špatný... Všechna slova jsou negativita. Není tedy divu, že jsme tak posedlí hledáním dokonalosti. Upravujeme tělo na základě toho, jak se společnost domnívá, že musí vypadat, hledáme perfektní kariérní cestu a dokonalého partnera… To vše se děje proto, že jsme krmeni falešnými představami, že nejsme dost dobří a honíme se za iluzí dokonalosti. Jenže ta neexistuje, protože nedokonalost je přirozeným stavem života. Druhé učení filozofie wabi sabi nám říká, abychom se snažili být tím nejlepším, čím být můžeme.
3. Oceňujte krásu všech věcí, i těch rozbitých
Z wabi sabi pochází i prastará forma umění s názvem kintsugi. Jde o opravu rozbité keramiky zlatem. Představte si misku nebo konvici, která spadla na zem. Co byste s ní dělali? S největší pravděpodobností byste kusy posbírali a zahodili. Kintsugi ale rozbité kousky keramiky opět spojuje, a to tekutým zlatem. Připomíná nám, že i v rozbitých věcech je velká krása, protože jizvy vyprávějí příběh – ukazují statečnost, moudrost a odolnost získané postupem času.
Myšlenka je jednoduchá. Mnohokrát se ve svém životě budete cítit zlomení. Přijdou události, které na vás zanechají emocionální nebo fyzické jizvy. Neschovávejte je ve stínu vlastního slunečního svitu. Netlumte své vlastní světlo temnotou mraku. Místo toho nechte jizvy překreslit zlatem. Uvědomte si, že vaše selhání jsou od toho, aby vás naučila, jak věci nedělat, vaše chyby jsou tu proto, aby vás naučily důležitosti odpuštění, a vaše vrásky jsou tu, aby vám připomněly váš smích, který je způsobil.
4. Zpomalte a zjednodušte si život
Jedna z myšlenek wabi sabi nabádá, aby se lidé snažili vidět krásu i pod povrchem, jak se říká na druhý pohled. Zdá se vám to nemožné? Nevíte, jak nacházet krásu v každodenním životě, když se vám vše zdá tmavé a ponuré? Odpověď na tyto otázky spočívá ve čtvrtém učení filozofie: zpomalte a zjednodušte si život. V opačném případě budete neustále spěchat, a když dojdete na konec, budete si říkat: „Jaký to mělo smysl?“ Toto učení se zdá vcelku jednoduché, jeho bezprostřední a dlouhodobé důsledky jsou ale hluboké.
Zpomalit a zjednodušit si život je jediný způsob, jak cítit radost z toho, že žijete. Jedině tak si uvědomíte, že žijete v přítomnosti a jste v souladu s okolním světem. Jen tak se ponoříte do struktury našeho vesmíru a oceníte, jaké to je mít radost ze zalévání květin, radost z pozorování zapadajícího slunce, radost z poslechu deště, radost z pečení dortu nebo čtení knihy pod stromem. Krása se nachází ve všem, co je živé. A to je podstata čtvrtého učení. Soustřeďte se na to, na čem vám skutečně záleží. Chcete-li zažít radost z každodenního života, buďte cílevědomější.
5. Buďte spokojení s tím, co máte
Moderní společnost je posedlá hledáním štěstí. Lidé tráví významnou část svého života sledováním různých cílů: mít dobrou práci, mít hodně peněz, mít hezké bydlení apod. Pokaždé, když se k cíli dostanou, zaplaví je vlna prázdnoty. Tato vlna beznaděje je to, co harvardský lektor a psycholog Tal Ben-Shahar popisuje jako iluzi: „jakmile dosáhneme svého cíle, dosáhneme trvalého štěstí“. Tak to samozřejmě není, protože nutkavé stanovování cílů nevede ke štěstí, ale vede k bezduché a stresující hře aportování. Pravdou je, že naše posedlost hledáním štěstí nás oslepila natolik, že nevidíme, že štěstí je ve skutečnosti emoce. Cítíme se šťastní a nešťastní, stejně jako se cítíme naštvaní, smutní, vyděšení nebo nadšení. Nemůžeme být ale stále šťastní, stejně jako nemůžeme být stále smutní.
Jaký je tedy problém honby za úspěchem? Za prvé, vždy se nám bude vyhýbat. A za druhé, je prakticky nemožné být neustále šťastný. Zde přichází na řadu závěrečné učení wabi sabi. Spokojit se s tím, co máme. Spokojit se s emocí hněvu, stejně jako jsme obvykle spokojení s emocí vzrušení. Kořen všeho neštěstí se rodí z nespokojenosti s tím, kde jsme a co máme. Být spokojený s tím, co mám a kde jsem, znamená být vděčný. A díky vděčnosti, záměru a činům nalezneme štěstí.
