Představme si tuto modelovou situaci: Muž navrhuje manželce, aby jeli o víkendu navštívit společné známé, kteří žijí v přírodě. Potřebuje s nimi navíc něco vyřídit, takže by se spojilo příjemné s užitečným. Žena odpoví, že to není úplně nejlepší nápad, protože se má podle předpovědi zhoršit počasí, a ona navíc plánuje nějaké domácí práce. Muž ještě zkusí uplatnit něco, co považuje za vtipnost – jeho návrh obsahuje příjemné i užitečné, její pouze užitečné. Žena prohlásí, že může napadnout i sníh a on přece pořád ještě nekoupil řetězy, jak mu doporučila. On podrážděně namítne, že známí přece nežijí v horách, navíc v říjnu sněží jen výjimečně, a pokud ano, sníh se obvykle ještě dlouho neudrží. Ona se ho zeptá, jestli už se konečně objednal u zubaře, ale to už se vlastně nejedná o rozhovor.
V nejlepším případě se jim podaří tuto výměnu včas ukončit a každý si jde poněkud nakvašeně po svém, a víkend je navíc slunečný.
Muže na tom nejvíc dráždítušení, že jde o něco jiného. Má dojem, že jeho žena ty známé nemá moc ráda a to je důvod, proč se jí tam nechce. Jenže by byl rád, kdyby mu řekla „nechce se mi tam“ nebo „jeď tam klidně sám, já je moc nemusím“… Vadí mu, že žena argumentuje nepřímo a z jeho pohledu nelogicky. Cítí za tím manipulaci.
Když se jí zeptá, proč to neřekne přímo, ona namítne, že ho to přece vždycky rozčílí, jenže on je přece rozčilený právě proto, že mu ty argumenty připadají zástupné. A už zase se cítí být manipulovaný.
Nabízí se otázka, proč žena vlastně obvykle neodpoví přímo? Měla by pocit, že tím ztrácí své ženství? Jaký je vlastně rozdíl mezi manipulací a komunikací? V zásadě velmi jednoduchý.
Komunikace předpokládá otevřenost a ochotu proměnit se. Samozřejmě vzájemnou ochotu. Proto může být komunikace obohacením. Tam, kde tuto ochotu ztrácíme a opouštíme otevřenost, okamžitě nastupuje manipulace. Velmi dobře je to vidět na debatách politiků. Oni vlastně jen manifestují své postoje a upozorňují na odlišnost – tedy chybu – v postojích druhé strany.
Jistě. Tisíce let patriarchátu ženám příliš prostoru pro komunikaci neposkytovaly. Proto jejich dovednost v manipulaci je často podvědomá a pro ženy samotné jaksi samozřejmá. Jestli se ovšem v této oblasti může něco změnit, znamená to vrátit se k otevřenosti, pěstovat vzájemnou důvěru, vážit siodlišnosti toho druhého. A zejména vzít v potaz jeden velmi podstatný fakt – nejprve jsou všichni lidé lidskými bytostmi a teprve potom jsme muži nebo ženami.
Pjér la Šé'z, hlubinný psycholog, muzikant, divadelník a spisovatel. Sympatizuje s návratem k přírodě.
