Proč si vlastně pes a kočka obvykle spolu tak málo rozumějí? Možná je to tím, že když pes přátelsky vrtí ohonem, dává tím najevo, jak je šťastný. Jenže když kočka dělá totéž a seká ohonem, říká tím – nepřibližuj se, nebo uvidíš.
Existují mezi muži a ženami podobné rozdílnosti? Samozřejmě.
Žena se nejčastěji při komunikaci řídí cítěním, takže ji v první řadě ani tak nezajímá, co kdo říká, ale jak to říká. Muži si pocitové roviny obvykle příliš vědomě nepřipouštějí, protože daleko větší část jejich pozornosti obsahuje principielní roviny, jelikož mužskou dominantou je nejčastěji myšlení. Muž tedy sleduje, co mu jeho žena říká, zatímco pro ni je velmi podstatné, jak mu to říká.
Takže se velmi snadno může přihodit typická situace, která toto nedorozumění jasně ukáže. Například – manželé jsou spolu u moře. Užívají si slunce a koupání. Odjedou na lodičce na nějaký ostrůvek a celý den odpočívají, baví se. Z jejího úhlu pohledu vyladěnost dosahuje maxima. Už spolu nepotřebují dokonce ani mluvit, jejich duše splývají, prohlubuje se jakési telepatické souznění. Blíží se západ slunce, nad mořem poletují rackové a loví ryby… Ona konečně zase cítí štěstí. Podobné jako na začátku jejich vztahu.
„Vidíš ty racky?“ řekne, aby vzájemné souznění umocnila. „Jak loví ryby?“ dodá ještě. Chvíli je ticho. On asi hledá ta nejvhodnější slova, kterými by vyjádřil své prožitky. A pak to konečně řekne: „Pozoruji je už dlouho…“ Jí se zatají dech. „Každý desátý pokus je úspěšný,“ dodá muž, a když postřehne u své ženy jakýsi zvláštní nechápavý výraz, raději to ještě upřesní, aby předešel nedorozumění. „Samozřejmě přibližně každý desátý pokus. Přesně to spočítané nemám.“
Podobně je muž iritován, když je konfrontován s tím, čemu se velmi nepřesně říká ženská logika. Nepřesně proto, že se tím jaksi naznačuje, že to vlastně žádná pořádná logika není. Jenže ona je vlastně velmi přesná, pouze se neřídí na prvním místě logikou myšlení, nýbrž logikou cítění. Ženě je nějaký muž sympatický, a proto je moudrý, praktický a přesný. Potom se jí přestane líbit, takže je přemoudřelý, otročí realitě a je to nepříjemný pedant. Mužům se to zdá nelogické, ale ženám na tom nic divného nepřipadá. Stejně jako mužům nepřipadá divné počítat statistickou úspěšnost rybolovu racků, když už jen čekají, až se jejich žena konečně zvedne k odchodu z té hrozné pláže, kde navíc nemají ani pivo!!!
V téhle souvislosti mne napadá jeden příklad, o kterém jednou mluvil profesor Milan Machovec.
Starší profesor odchází z bytu a ptá se své ženy: „Kolik je venku, prosím, přesně stupňů Celsia?“ Jeho žena ani nevzhlédne od své práce a v klidu odtuší: „Kabát si určitě vezmi.“
Vypadá to, jako by si ti dva vůbec nerozuměli. Ale ve skutečnosti si rozumějí velmi dobře a s rozdílnostmi ve vysílaných signálech jsou srozuměni.
Pjér la Šé'z, hlubinný psycholog, muzikant, divadelník a spisovatel. Sympatizuje s návratem k přírodě.
