Testosteronová válka

Pryč jsou doby, kdy si servírky musely oblékat sukně, které nebyly delší než rozevřený občanský průkaz a výstřihy vystřihovat až po sám okraj srdcového svalu, aby dostaly nějaký tuzér a pochvalu od uslintaného provozáka. Dnes se karta obrátila a já jsem ráda, že mohu být u toho,“ prohlásila moje matka nadšeně a rtěnkou si přejela rty. Chystala se jimi usmívat na dalšího přívětivého a inteligentního mladého muže s pěkným zadkem v těsných kalhotách. Přišla s tím ale až večer, ráno o takových zážitcích ani nesnila. A ani já tehdy netušil, že už neplatí, že pokud je chlap jen o chlup hezčí než čert, je dostatečně k světu. Není, totiž pokud chce dobře vydělávat. Na začátku všeho bylo haprující připojení na síť a můj geniální a nelítostný kamarád Žralok, který mě přišel zachránit. Bylo mi jasné, že i on něco chce, jinak by nepřišel sám, ale poslal některého ze svých zaměstnanců. A právě o ně šlo.

„Potřebuju tvoji pomoc u konkurzu. Chystám rozšíření služeb zákazníkům a dneska mám poslední kolo pohovorů s uchazeči na místa techniků v terénu,“ řekl mi, když můj počítač začal díky němu zase vydávat zvuky připomínající dech spící šelmy.

„K čemu ti tam budu? Prostě vyber nejlepšího, to snad zvládneš.“ „Technicky jsou zdatní všichni, už jsem je prošel, tebe jsem oslovil jako šamana vzájemné přitažlivosti pohlaví.“ „Jako koho?“ zeptal jsem se zděšeně. „Jako někoho, kdo mi poví, který z těch chlapů je sexy,“ odpověděl, „protože konkurence nespí a jediný způsob, jak všechny držím na lopatkách, je profesionalita mých zaměstnanců a útok na nejnižší pudy. Vyhlásil jsem testosteronovou válku za vyšší zisky a potřebuju vybrat nejlepší bojovníky.“

Rozesmál jsem se, neboť mi došlo, co chce. Mozky Alberta Einsteina nacpané v tělech Chippendales. „Ty teda potřebuješ vybrat lidi, které by každá těžce pracující žena chtěla potkávat co nejčastěji, aby ji zachránili, když bude její počítač dělat problémy? Nějakého hypotetického hrdinu toho pornofilmu, který jí běží v hlavě, když se nudí na poradě?“ „Přesně!“ „Na to si zavolej sekretářku nebo účetní, ať ti řeknou, na co letí nejvíc.“ „Sekretářka dává přednost troubům, co nenadělají moc řečí, jsou chlupatí, tváří se drsně a vypadají jako Nicolas Cage. Viděl jsem už tři její frajery. Účetní letí na naprosto out typy pojišťovacích agentů po padesátce a strejce v kožených vestičkách, jako porotkyně je taky naprosto nepoužitelná. Nemají ponětí, co je dobré, vybírají si jako psychopatky. A já navíc potřebuju, aby ti chlapíci zaujali ženskou a zároveň neodradili mužskýho, aby jejich zjev nenaznačoval, že jsou třeba blbí nebo přihřátí, chápeš? Prostě univerzálně přijatelné bytosti.“ „Z tvých požadavků se mi chce zvracet,“ řekl jsem, „čím je někdo zajímavější, tím víc vzbuzuje nejen obdiv, ale i stejně silný odpor. Nikoho normálního nemůžou milovat všichni.“ „Musí, musí je milovat všichni, a ty mi povíš které!“ vykřikl Žralok s nepříčetným výrazem ve tváři.

Pak jsme diskutovali o tom, jestli je přitažlivost otázkou vzhledu, uspořádání lícních kostí, nosu, brady, ramen, výšky a tušených souvislostí zakrytých oblečením, anebo jde také o záležitosti typu koordinace pohybu, verbální schopnosti a sedmipalcový úsměv. Když bylo jasné, že se neshodneme, vstoupila do děje moje matka s tradiční větou: „Jsem tu jen na chvilku, měla jsem to při cestě,“ nalila si koňak a velkým obloukem odhodila údajně příliš těsné kozačky. Nohy položila na stůl a hned se Žraloka zeptala, co že je tak ustaraný. Když jí to vyklopil, usmála se, povískala ho ve vlasech a řekla, že zbožňuje mladé muže, kteří mají vize a podnikatelského ducha. Po mně hodila zklamaný pohled vyjadřující otázku, proč i já nemám aspoň tři cihelny a pět obchodů se sekačkami a odešla dělat Žralokovi poradce na konkurz.

Nesedla si do zasedačky, ale do kanceláře Žralokovy asistentky a tvářila se bezvýznamně a zmateně, jako by právě spadla z měsíce. Každého adepta nechali schválně čekat vedle jejího stolu a matka předstírala, že jí spadl operační systém a neví, zda ještě někdy spatří ty výkazy, které v potu tváře udržované liftingovými krémy psala tři dny a tři noci. Podle toho, jestli jí uchazeč nabídl pomoc, nebo měl trpělivost odpovídat na její úplně nesmyslné otázky, anebo se dokázal usmát, a ještě u toho ukázat zuby, i podle toho, jestli příjemně voněl, sestavila matka žebříček přitažlivosti s bodovým hodnocením od 0 do 100. „Mužská krása není záležitostí proporcí, ale správné reakce,“ prohlásila, a každý ať si prý domyslí, co všechno znamená slovo reakce.

Žralok přijal do zaměstnání šestici, kterou moje matka určila, a za pár měsíců jí přišla domů kytice velikosti sloní hlavy a slib doživotního bezplatného servisu počítačové techniky, prostředkovaného Žralokovou firmou. Žralok se totiž nebojí skoro ničeho, ani udání za diskriminaci ohyzdných géniů, ani útoku nějakého odmítnutého hackera, škaredého jako pondělní ráno po nedělní opici. Bojí se jen toho, že ztratí přízeň těch, kteří vědí, co je dobré. Vypadá to, že pokud jde o praktický život, majitelkami absolutní pravdy jsou nejčastěji dámy v nejlepším věku – ženy ošlehané testosteronovými válkami víc, než si prý umíme představit.