Tajemství dámských záchodů
Proč ženy stojí fronty a muži ne?
Před pánskými záchody není nikdy fronta. Jen ženy musejí stát ve frontě, aby se dostaly do země zaslíbené, za dveře s nápisem TOILETTES a piktogramem znázorňujícím panáka v sukni. Víte, že se tak děje i přesto, že se všichni inteligentní architekti, restauratéři nebo pořadatelé akcí starají o to, aby bylo dámských záchodů víc a aby byly velkokapacitnější než pánské?
Ženy nás počtem převyšují jen o trochu, na některých místech se vyskytují dokonce méně než muži, tak proč potřebují víc záchodů? Řeknu vám to: protože chodí častěji, jsou tam déle, občas se jim ani nechce, ale jdou, protože doprovázejí kamarádku, a čtvrtým důvodem je tajemství, které jsem objevil teprve nedávno.
Bylo to na nějaké megaakci, premiéře nebo VIP záležitosti související s mobilními operátory či kosmetikou. V té době jsem si léčil zlomené srdce a moje sestra se dostávala z rozvodu, takže jsme společně vymetali večírky bez rozdílu zaměření a světonázoru.
Tak jsme jednou narazili na chlápka, kterého známe z dětství, protože jsme kdysi bydleli ve stejné ulici. Tehdy se v pubertálním ošálení snažil zbalit moji sestru a mně udělal na kluzišti monokl. Byl jsem tehdy drzý, mladší a menší než on – osamělý nepochopený Old Shatterhand. Mezitím Old Shatterhand vyrostl a nechutně zbohatl. A protože vyrostl v relativní socialistické chudobě, má teď strach, že o to své bohatství přijde. A aby ten strach zamaskoval, nosí drahé obleky, kupuje továrny, randí s televizními moderátorkami a nepoužívá mimiku. Prostě ideální adept na rubriku v bulvárním časopise s titulkem Deset nejžádanějších starých mládenců. Ostatně už se v podobných článcích objevil několikrát.
Ten večer nám kývl na pozdrav a dál proplouval společností po boku s krásnou, mladou, osově souměrnou modelkou ve stříbrných šatech. „Pojďme ho sledovat,“ řekla sestra. „Na co?“ odpověděl jsem: „Nikdy jsme ho neměli rádi. A teď je ještě nudnější než v době, kdy nosil depešácký baret.“
Když muži hrají nějakou roli, tak až do konce. I kdyby je to mělo zničit.
„Pracuju teď na teorii vzestupu a pádu,“ řekla sestra. „Čího vzestupu a pádu?“ „Kohokoli. Teď například jeho.“ „Předpokládáš jeho pád?“ „Každý, kdo je v křeči, padne. Jen když jsi uvolněný, můžeš udržet rovnováhu, ne?“ řekla sestra. „Chytře mluvíš, napijme se,“ řekl jsem.
Tak jsme se tedy pomalu opíjeli, konverzovali se známými, smáli se a pozorovali Old Shatterhanda a jeho Modelku. Ti dva spolu dvě hodiny neprohodili víc než dvě slova. Vážně, dělali jsme statistiku. Ale ona celý večer výborně vypadala a on se pozdravil se všemi lidmi, které bylo třeba pozdravit.
No a potom Modelka zmizela na dámské záchody a moje sestra s ní. Byly tam celou věčnost.
Čtěte více:
