K ,prezentačnímu pultu‘ (tak v její firmě říkali rozviklanému stojanu s bílou tabulí) nastoupil další nešťastník a Alexandra sáhla po kabelce. Zvědavě do ní nahlédla a rozevřela mobil. Bylo jí jasné, že si touhle akcí nevyslouží neutuchající lásku své šéfové, ale prostě si nemohla pomoct. Po včerejší schůzce byla pořád ještě napjatá, netrpělivě čekala, jestli se jí Steve ozve. Při každém zvuku, který vydal její telefon, sebou škubla a zadoufala, že je to on. Tři pípnutí ji uvedla bezmála do extáze.Steve možná nebyl klasicky krásný mladý muž, ale Alexandře to bylo jedno. Tušila, že je to jedno i značnému počtu jiných děvčat, ale byla připravená o jeho lásku bojovat do posledního dechu. Steve byl vysoký, chodil trošičku nahrbený jako někteří úspěšní atleti a pod rukávy sportovní košile se mu rýsovaly dobře definované, ale rozhodně ne přerostlé svaly. Alexandra anabolické svalovce nenáviděla, ale Steve v žádném případě nepatřil k tomuto živočišnému druhu. Postava, která ji už týden mučila ve snech, působila naprosto přirozeným dojmem, jako by se s ní Steve už narodil. Bylo jasné, že její nová a dosud platonická láska nepřísluší ke kastě mužů s předplaceným členstvím ve fitness klubu ani ke kastě těch, kteří svou svalovinu vystavují na odiv.
Nepatřil ostatně ani k mužům, kteří se hned na první schůzce pokusí dostat oběť do postele. Včera se viděli potřetí a Steve byl stále dokonalý gentleman (což Alexandru už potřetí poněkud zamrzelo) – po návštěvě kina a skvělé večeři jí téměř nesměle potřásl rukou a prohlásil, že se nemůže dočkat, až ji zas uvidí.
Tím to končilo.
Alexandra už k němu vyslala víc signálů, než bylo zdrávo. Nic nepomohlo. Zdálo se, že pokud se neodhodlá Stevea na příští schůzce zatáhnout do křoví a znásilnit, bude jí nesměle potřásat rukou na rozloučenou ještě po půl roce.
Tedy… ne že by nikdy předtím nikoho neznásilnila. Vybírala si zásadně muže, kteří si o to koledovali, to je fakt, a žádný z nich ji ještě nežaloval, to je taky fakt, ale teď měla pocit, že je v sázce příliš mnoho, a tak se ovládla. Dokonce Stevea ani nepohladila po košili na zápěstí, nesáhla si na ty krásně prořezané svaly, rýsující se pod látkou. Čím dál tím víc nevěděla, co si s ním počít.
Mobil v její kabelce zazářil povzbudivě modrým světlem. Obrazová zpráva skutečně byla od Stevea! Alexandra ji nervózními prsty otevřela – a vzápětí zamumlala omluvu a značně nejistým krokem odešla k toaletám. Kolegové a kolegyně ji pobaveně sledovali pohledem.
Na displeji Alexandřina mobilu se v celé kráse skvěl – velký vztyčený kokot. Podle všeho Steveův. Text pod ním jí kladl otázku: CHCEŠ TOHLE, ANEBO BUDEME NADOSMRTI JEN KAMARÁDI?
Alexandra sklopila záchodové prkénko, posadila se na ně a bez příčiny spláchla. Tedy možná že k tomu měla důvod: začala se totiž nahlas smát. Seděla na záchodové míse, zírala na displej mobilu a svíjela se smíchy. Byl to radostný smích.
V duchu děkovala všem multimediálním božstvům planety Země. Nebýt jich, netušila by, že Steve je z jejich vztahu taky frustrovaný. Zírala na displej mobilu a pokoušela se rozpoznat, jestli je, nebo není obřezaný. Na tom ostatně nezáleželo. Čím déle si zobrazený předmět prohlížela, tím jí bylo jasnější, že ,tohle‘ chce! Pokud možno hned! Anebo aspoň večer po práci.
Alexandra se kdesi dočetla, že ženy nejsou vizuální bytosti. Zatímco osoby mužského pohlaví, tvrdil bez uzardění pisatel toho rádoby vědeckého článku, se snadno, až příliš snadno vzruší pohledem na fotku žádoucí nahé ženy (neřkuli jejích, takříkajíc, nejintimnějších partií), s osobami ženského pohlaví obrázky nahých mužů ani nehnou. A to je taky důvod, argumentoval autor, proč nemá smysl obrázky nahých mužů vystavovat na odiv v ženských erotických časopisech. Ženy to nezajímá.
Nezajímá, chechtala se Alexandra na záchodové míse. Nezajímá… Zírala na fotku v mobilu a cítila, jak se ,nezájem‘ probíjí do hlubin jejích mozkových buněk, jak s orgastickou pronikavostí napadá její poštěváček, vaginu i bod G. Prohlížela si poněkud rozmazané zobrazení ztopořeného orgánu. Určitě patřil Steveovi! Zdálo se jí, že se k němu ohromně hodí, doplňoval, aby se tak řeklo, veškeré její představy, a krom toho jí připadalo dost nepravděpodobné, že by si kdokoli – nejen Steve – podobnou věc půjčil od kamaráda. (To už by ji potom taky mohl kamarádovým ptákem ošukat.) ,Nezájem‘ ji dočista uzemnil. Dívala se na zmenšeninu Steveova velkého penisu a plánovala si, co s ním provede. V představách nejdřív několikrát přejela po celé jeho délce plochou jazyka, pak zarejdila chuťovými buňkami na špičce na citlivém místě pod žaludem a pak ho celý vzala do pusy… Bylo to lepší než ve skutečnosti – na příští schůzku se Stevem si radši přinese krabičku kondomů –, ale v tomhle okamžiku nemusí praktikovat bezpečný sex…
Pak ji něco napadlo.
Vyfotit vlastní intimní partie bylo složitější, než se domnívala, a na prvních pár obrázcích dominovala záchodová mísa. Nakonec se to přece podařilo a Alexandra zprávu odeslala s poznámkou CHCI TO, POKUD TY CHCEŠ TOHLE.
Když se ten večer se Stevem setkali, beze slova se políbili a on ji vzal něžně kolem pasu, jako by se jí tak dotýkal odjakživa.
„Zajdeme ke mně?“ zeptal se. Už zas měl nesmělý hlas. „Mám tam špagety, kečup…“
„Teď nemluv,“ zašeptala Alexandra a nechala se vést.
Bylo to úžasné, snad ještě lepší než na obrázku. Zároveň nové a důvěrně známé. Jakmile roztřesenými prsty Steveovi stáhla kalhoty, měla pocit, jako by vstoupila do obrazu. Rozhodla se, že se za Stevea provdá.
Rozešli se už za měsíc. Těžko říct, čí to byla vina – tenhle vztah prostě nevyšel. Alexandře po tom všem zůstala jen nepříjemná pachuť – a láska k obrazům. I k těm velkým, visícím na zdech galerií, namalovaným velkými mistry. Ale především k těm maličkým, elektronickým, co se dají posílat po mobilu.
Flirtovala hned s několika muži naráz, ale nespala s žádným. Kdyby jí jeden z nich poslal obrazovou zprávu podobnou Steveově, nejspíš by se po něm taky okamžitě vrhla. Ale nenapadlo to ani jednoho. Posílali jí zamilované e-maily, animované elektronické pohlednice, dokonce i skutečné řezané květiny. Tím se ovšem nestrefili do Alexandřina vkusu.
Stala se denní (tedy spíš noční) návštěvnicí pornografických webových stránek. Brouzdala po tak nebezpečných místech internetu, až z toho její počítač chytil virus. Bohužel zjistila, že zatímco je snadné najít nemravné obrázky intimních partií žen a dívek – patřící běloškám, černoškám, Asiatkám, dívkám pod 15 i ženám nad 60, chlupaté, vyholené, s pečlivě zapletenými copánky, propíchané na těch nejnemožnějších místech –, s obrázky penisů, aspoň těch připravených k akci, je to o něco složitější. Většinou za nimi musela na webové stránky gayů, a i když některé docela stály za to, rušilo ji vědomí, že ona tu vlastně nemá co dělat.
A pak ji něco napadlo.
Ten seznamovací inzerát budil pozornost na první pohled. Namísto obvyklých informací o věku, zájmech, zálibách či požadavcích na partnera v něm stálo jen: „Pošli mi fotku svého instrumentu, připraveného k akci. Jiné neposílej. Úspěšným žadatelům odpovím – a možná taky pošlu fotku.“
Kamarádka, které se svěřila, jen nevěřícně kroutila hlavou. „Snad si nemyslíš, že ti na tohle někdo skočí?“ chytala se za hlavu. Kterej pitomec něco takovýho pošle člověku, kterýho vůbec nezná?“
„Já bych věřila, že lecjakej,“ usmívala se Alexandra.
A už druhý den se ukázalo, že pravdu měla ona. Do její schránky se během pár hodin slétlo mnoho desítek ptáků všech druhů, tvarů a velikostí. Většina fotek byla evidentně dělaná narychlo, jen pro tento účel. Některé zato působily profesionálním dojmem – zdálo se, že je majitelé instrumentů měli už dlouho připravené a teď konečně našli šanci je použít. Obrázky byly obvykle doprovázené textem, ale ten Alexandru moc nezajímal.
Shromáždila si své úlovky do speciální složky s krycím názvem V LETU. Bohužel teď, když jich bylo tolik, jaksi ztratily svou moc. Alexandra si je se zájmem prohlížela, jenže ji to vůbec nevzrušilo. Neodpověděla ani jednomu fotografovi a svůj inzerát brzo smazala.
Začala toho pravého hledat jinými způsoby.
I tak se zdálo, že se navždy zapsala do dějin seznamování. Kdykoli teď pročítala inzeráty, nacházela mezi nimi víc a víc těch, které se dožadovaly vizuálního zpodobení potenciálního partnera, a to nikoli od krku vzhůru.
Ženy jsou zaručeně mnohem víc vizuálně založené, než si muži myslí.
