Je úplně jedno, kolik milionů obyvatel má město, ve kterém žijete, v každém případě se skoro se všemi potkáte před Vánoci v knihkupectví. Já jsem před policí s ezoterikou potkal kamarádku Fanny. Měla pod paží štos knih určených pro vlastní potřebu, pojednávajících o mužích z Marsu a ženách z Venuše, o mužích, co nepláčou, a ženách, co milují příliš, a taky nějakou příručku kouzel, jak proměnit bývalého přítele v žábu. Fanny pět let chodila se ženatým chlápkem, kterého jsem si z jediného setkání zapamatoval jako trochu zmutovaný klon Johna Bon Joviho. John Bon Jovi se celých těch pět let rozváděl, aspoň tak to on tvrdil Fanny a Fanny nám. Celý okruh přátel byl nucen poslouchat její analýzy strašného stavu našeho soudnictví, které to manželství nedokážou rozvést, když je tak jako tak nefunkční. Pak vyšlo najevo, že ženatý milenec udělal své ženě druhé dítě, a Fanny se po několika inspirativních návštěvách psychiatra rozhodla netrhat otce od dvou dětí a začít nový život. Třicet kilo knih jí v tom mělo pomoci, když už ne ideologicky, tak aspoň vytvořit hradbu okolo její postele, aby do ní opět neskočil osudem zkoušený John Bon Jovi.
„Neporadil bys mi nějaké romány?“ zadala mi úkol Fanny.
„A o čem by měly býť?“
„To je jedno. Hlavně ať v nich nevystupuje žádný muž na křižovatce osudu, těch mám plný zuby. Žádné jiné už ani nepotkávám.“
„A žena na křižovatce osudu?“ optal jsem se konverzačně. „Bridget Jones nebo Margaret Thatcher.“
Fanny neodpovídala. Dívala se do davu lidí a vypadala, jako by se tam zhmotnil sám Belzebub i s doprovodnou vokálně-instrumentální skupinou. „Já snad sním,“ špitla.
Jakkoli Fanny vypadala jako v transu, nesnila. To, co viděla, byla bohužel skutečnost. John Bon Jovi a blondýnka v kožených kalhotách. Drželi se za ruce.
„Klid,“ řekl jsem jí: „Dýchej zhluboka.“
A Fanny se zhluboka nadechla a řekla: „Já toho bastarda zabiju.“
Rozběhla se k Johnovi Bon Jovimu a začala ho mlátit po hlavě populárně-naučnou literaturou. Než jsem se k nim protlačil houstnoucím davem čumilů, John Bon Jovi už držel Fanny ruce, ona křičela, ať zavolají policii, a on zas, že potřeboval teplou náruč, neboť se v manželství cítil osamělý.
Po tomto incidentu se Fanny rozhodla, že s inspirativními návštěvami psychiatra je konec. Ona není ta, která by se nad sebou měla zamyslet. Zašla za blondýnou v kožených kalhotách a vyšlo najevo, že blondýna se už rok rozčiluje nad stavem našeho soudnictví.
„Tak jsme se rozhodly, že to tak nenecháme, a zveřejníme seznam bastardů, jako je John Bon Jovi, aby si každá, které někdo tvrdí, že se rozvádí, mohla na internetu ověřit, zda to ten podvodník netvrdil deseti dalším,“ řekla mi Fanny po Novém roce. „Když existují černé listiny neplatičů faktur, proč by nemohl existovat i seznam citových defraudantů?“
Minulo několik týdnů. Manželka Johna Bon Joviho šťastně porodila a nešťastně si zlomila nohu, takže John Bon Jovi je doma a stará se o děti. Nedávno jsem ho viděl v parku s kočárem. Byl unavený, ale navzdory okolnostem a pozvracenému svetru intenzivně komunikoval se slečnou venčící pudlíka. Můžu si jen domýšlet, o čem spolu mluvili, ale vsadil bych vlastní ledvinu, že mu žena nerozumí a že se právě rozvádí.
Fanny se při sběru materiálů o ženatých milencích potkala s kupou blondýnek v kožených kalhotách a s ještě větší kupou žen holdujících ezoterické literatuře. Zorganizovaly i nějaké společné mejdany a prý to byl celkem odvaz. Při vytváření internetových stránek se seznámila i s webdesignérem a začala s ním brzy poté chodit. Je úplně jiný než všichni ti, kteří balamutí ženy prázdnými sliby a nutí je marnit nejlepší roky čekáním na ženatého milence. Je sice také ženatý, ale už se rozvádí.
Fanny nechápe, jak to může soudům trvat tak dlouho, když je jeho manželství stejně nefunkční. Starého psa novým kouskům nenaučíš, říkává moje matka. Obvykle tím sice myslí hygienické návyky mužské části světa, ale ta ženská na tom s poučitelností není o moc líp.
„Neporadil bys mi nějaké romány?“ zadala mi úkol Fanny.
„A o čem by měly býť?“
„To je jedno. Hlavně ať v nich nevystupuje žádný muž na křižovatce osudu, těch mám plný zuby. Žádné jiné už ani nepotkávám.“
„A žena na křižovatce osudu?“ optal jsem se konverzačně. „Bridget Jones nebo Margaret Thatcher.“
Fanny neodpovídala. Dívala se do davu lidí a vypadala, jako by se tam zhmotnil sám Belzebub i s doprovodnou vokálně-instrumentální skupinou. „Já snad sním,“ špitla.
Jakkoli Fanny vypadala jako v transu, nesnila. To, co viděla, byla bohužel skutečnost. John Bon Jovi a blondýnka v kožených kalhotách. Drželi se za ruce.
„Klid,“ řekl jsem jí: „Dýchej zhluboka.“
A Fanny se zhluboka nadechla a řekla: „Já toho bastarda zabiju.“
Rozběhla se k Johnovi Bon Jovimu a začala ho mlátit po hlavě populárně-naučnou literaturou. Než jsem se k nim protlačil houstnoucím davem čumilů, John Bon Jovi už držel Fanny ruce, ona křičela, ať zavolají policii, a on zas, že potřeboval teplou náruč, neboť se v manželství cítil osamělý.
Po tomto incidentu se Fanny rozhodla, že s inspirativními návštěvami psychiatra je konec. Ona není ta, která by se nad sebou měla zamyslet. Zašla za blondýnou v kožených kalhotách a vyšlo najevo, že blondýna se už rok rozčiluje nad stavem našeho soudnictví.
„Tak jsme se rozhodly, že to tak nenecháme, a zveřejníme seznam bastardů, jako je John Bon Jovi, aby si každá, které někdo tvrdí, že se rozvádí, mohla na internetu ověřit, zda to ten podvodník netvrdil deseti dalším,“ řekla mi Fanny po Novém roce. „Když existují černé listiny neplatičů faktur, proč by nemohl existovat i seznam citových defraudantů?“
Minulo několik týdnů. Manželka Johna Bon Joviho šťastně porodila a nešťastně si zlomila nohu, takže John Bon Jovi je doma a stará se o děti. Nedávno jsem ho viděl v parku s kočárem. Byl unavený, ale navzdory okolnostem a pozvracenému svetru intenzivně komunikoval se slečnou venčící pudlíka. Můžu si jen domýšlet, o čem spolu mluvili, ale vsadil bych vlastní ledvinu, že mu žena nerozumí a že se právě rozvádí.
Fanny se při sběru materiálů o ženatých milencích potkala s kupou blondýnek v kožených kalhotách a s ještě větší kupou žen holdujících ezoterické literatuře. Zorganizovaly i nějaké společné mejdany a prý to byl celkem odvaz. Při vytváření internetových stránek se seznámila i s webdesignérem a začala s ním brzy poté chodit. Je úplně jiný než všichni ti, kteří balamutí ženy prázdnými sliby a nutí je marnit nejlepší roky čekáním na ženatého milence. Je sice také ženatý, ale už se rozvádí.
Fanny nechápe, jak to může soudům trvat tak dlouho, když je jeho manželství stejně nefunkční. Starého psa novým kouskům nenaučíš, říkává moje matka. Obvykle tím sice myslí hygienické návyky mužské části světa, ale ta ženská na tom s poučitelností není o moc líp.
