1 Odér si dělá, co chceV dokumentárním seriálu o lidských pudech, který před prázdninami vysílala ČT, viděli diváci úžasný pokus. Vědci požádali šest dívek, aby po dva dny a dvě noci měla každá na sobě jedno bavlněné tričko. Každé zvlášť pak v laboratoři hermeticky uzavřeli do očíslované lahve. Reportér měl jednoduchý úkol: jednu po druhé otevřít, přičichnout si k obsahu a nakonec zvolit dvě, které se jeho nosu zamlouvaly nejvíc. Byly to přesně ty, jejichž čísla předtím badatel napsal na lísteček. Jak to uhodl? Jednoduše. V každém z nás sídlí šest z mnoha genů imunity, jež nám umožňuje nepodlehnout první infekci, co nás potká. Strategie, kterou nás vybavila příroda, nás vede k tomu, abychom si vybíraly takového partnera, který bude mít i jiné imunitní geny než my. To proto, aby měl náš potomek co nejširší škálu různých genů, a tedy co nejúčinnější obranyschopnost. Toto genetické vybavení poznáme neomylně čichem, a to díky látkám zvaným feromony.
Co z toho pro vás plyne: Už si nemusíte lámat hlavu tím, proč vám ten chlapík z vedlejší kanceláře, co vás balil na firemním večírku, nevoní, přestože ve výběru kolínské se mu dá sotva co vyčítat, a u někdejšího spolužáka, co se po letech objevil na scéně, se vám nevraští nos ani po hodině squashe.
2 Tvář napoví
Věříte-li agenturním zprávám, pak věřte i čerstvé studii Morrise Goslinga, profesora psychologie na univerzitě v anglickém Newcastlu. V jejím rámci 90 žen hodnotilo nejdříve přitažlivost obličeje 76 mužů a poté sex-appeal pouze malého výřezu jejich tváří. Výsledek byl naprosto shodný! Testy DNA ukázaly, že největší úspěch sklidili muži, kterým příroda namíchala nejlepší koktejl imunitních genů.
Co z toho pro vás plyne: Láska na první pohled není hloupost z románů. Tak už konečně přestaňte cudně klopit oči.
3 Pilulka vybírá za vás
Kdo je váš typ? Normální otázka. Tedy pokud vám ji nepokládají univerzitní badatelé. Ti z britského St. Andrews a Stirlingu se nedávno vyptávali mladých žen, které užívaly i neužívaly hormonální antikoncepci. Nyní zveřejnili překvapivé zjištění: u žen na pilulce se vkus po čase užívání razantně změnil. Přednost najednou dávaly desperátským typům se schwarzeneggerovskými čelistmi a vandamovskou býčí šíjí, zatímco odpůrkyním hormonů se líbili muži s jemnějšími rysy. Čím to? Vědci se domnívají, že u ženy, která nemůže otěhotnět, slábne pud vybrat si v prvé řadě toho nejlepšího otce svých dětí.
A tak si klidně ‚dovolí‘ i dobrodruha nebo playboye.
Co z toho pro vás plyne: Berete-li hormonální antikoncepci, zašátrejte raději v paměti, zda váš ramenatý zázrak byl vaším snem opravdu odjakživa. Když ne, bylo by určitě rozumnější nevysadit antikoncepci, ale zhodnotit toho druhého co nejkritičtějším okem.
4 Za ukazováček a prsteník body
Jestli máte ukazováček delší než prsteník, nejste mezi ženami žádná výjimka. U mužů to ovšem bývá přesně naopak. Může za to vývoj v děloze ovlivněný počtem hormonů, které tam na plod po devět měsíců působí. Zatímco mužský hormon testosteron ‚prodlužuje‘ prsteník, ženský estrogen zase ukazováček.
Co z toho pro vás plyne: Nesmějte se kamarádce, která tvrdí, že se klukům odjakživa automaticky kouká na ruce, protože si potrpí na ty ‚mužné‘. Tohle měřítko vzájemné přitažlivosti totiž zavedla matka příroda. Ať už vám bude přítelkyně tvrdit, že dává přednost štíhlým dlouhým prstům, nebo pevným krátkým, budete vědět, že tohle hledisko důležité není. Hlavní roli hraje podle vývojového psychologa liverpoolské univerzity Johna Manninga, který teď vydal v Británii knihu Nápověda plodnosti, chování a zdraví, pouze a jenom poměr oněch dvou prstů.
5 Mozek kráčí podle mapy lásky
Takovou prý máme v hlavě všichni. Tvrdí to psycholog John Money, a protože pracuje na prestižní Univerzitě Johna Hopkinse v americkém Baltimoru, nelze nad touhle novinkou jednoduše mávnout rukou. Podle něj se člověku už od raného dětství ukládají do mozku spousty hezkých i nepříjemných zážitků, byť třeba trvaly jen pár vteřin: chlupaté prsty, které studí, hebké tmavé vlasy, škrábající vousaté strniště, modrá barva očí milovaného dědečka, konejšivý tón hlasu. Váš ideální partner vám samozřejmě nemůže připomínat všechny příjemnosti, které se od narození až do dospělosti do vaší mapy otiskly, ale čím víc jich ve spojitosti s jeho osobou na povrch vaší mysli vypluje, tím spíš si řeknete: je to ON.
Co z toho pro vás plyne: Dobrá zpráva. Po těch dvaceti
letech práce na mapě přece musíte natrefit na někoho, kdo se hrozně rád vydá právě po jejích trasách.
