Martin je ten nejdokonalejší kluk, co znám. Myslím to vážně. Dokonale splňuje tu představu ,ideálního partnera‘, kterou nám maminky a babičky celé dětství po troškách dávkovaly do jídla. Kromě toho, že je nejhodnější, nikdy nekřičí a nezlobí se pro maličkosti, taky nekouří, nepije, skvěle vaří, má vlastní byt, smysl pro humor, vkus, více než adekvátní vzhled a romantické proutěné houpací křeslo s modrou kostičkovanou dekou. Ale žádnou ženu, která by v něm vydržela sedět.Útěk z ráje
Pokaždé je to stejné. Zpočátku se každá po jeho boku štěstím přímo vznáší, jako by jí někdo dal pořádnou dávku nějaké veselé drogy. Po pár dnech začnou jejich konverzaci dominovat slova jako zásnuby, svatba, svatební cesta, Martin je „vysněný princ“, „pan Dokonalý“, „ten pravý“, společná cesta životem bude „jako v sedmém nebi“, „věčná“ a „jako z reklamy“. A zatímco přešťastná žena plánuje termín svatby, láme si hlavu, kde tu slávu uskutečnit a co nabídnout k jídlu hostům, my všichni okolo zůstáváme klidní. Víme, co bude následovat. Jednoho dne v blízké budoucnosti ta ,úplně šťastná‘ žena zničehonic vstane z houpacího křesla, odhodí modrou kostičkovanou deku, sbalí kufry a odejde. Většinou k někomu nedokonalému, bez houpacího křesla i bez tendence snášet modré z nebe. Martin poběží za ní, bude plakat a žádat jediné: odpověď na otázku, proč. Ještě žádná mu ji nedokázala dát.
Pan Perfektní
„Co dělám špatně?“ ptá se pokaždé čím dál zoufaleji i mě a vypočítává snídaně do postele, květiny a dary, kterými svou milovanou zahrnul. Nevím, co mám odpovědět. Nikde žádná chyba, žádné selhání, žádné zaváhání. Všechno je perfektní. Možná až moc.
Život s panem Dokonalým totiž vůbec dokonalý být nemusí. Jen si to představte. Vedle takového Mr. Perfect se i ten nejmenší zlozvyčíček promění v olbřímí zlozvyk, miniaturní vada na kráse v šanci na získání titulu Miss Zrůda a to deko navíc, které nám všem přečuhuje přes kalhoty, nás v našich očích přemění v Metráčka. Pak obvykle následuje vyčerpávající hon za dokonalostí. Snaha po celém dni v práci večer při vaření originálního karibského pokrmu poslouchat jazz, hovořit o sebraných spisech Michela Foucaulta a novém kritickém vydání Původu totalitarismu od Hannah Arendt a vypadat přitom jako Halle Berry, když se před Jamesem Bondem vynoří z moře. To přece nikdo dlouho nevydrží. Já například buď vařím, nebo přemýšlím, nebo vypadám. Všechno dohromady nedokážu.
Výměnný obchod
Vztah je trochu jako výměnný obchod. S partnerem licitujete, kupčíte, vyměňujete plusy za plusy a minusy za minusy, své zlozvyky a nedokonalosti za ty jeho. Jediné, co je důležité, je při účetní uzávěrce neskončit v červených číslech. S panem Dokonalým takovéhle počty nefungují.
Mít doma pana Bezchybného, za co bych vyměnila chronické nezavírání šamponů, tekutých mýdel a tajně používané přítelovy pěny na holení? Co s mojí slabostí pro nadměrnou konzumaci dětských piškotů? A jak bych si ustála dětinský pláč, který mě přepadne pokaždé, když Julia Roberts řekne Hughu Grantovi ve filmu Notting Hill: „Jsem jenom holka, co stojí před klukem a prosí ho, aby ji miloval“?
Ne, na mě s panem Dokonalým nechoďte. Mně vyhovuje přítel, co někdy nezhasíná v koupelně, někdy neodpovídá dostatečně rychle na esemesky a někdy usne uprostřed mého úžasného vyprávění. Oba dva jsme nedokonalí a díky tomu k sobě dokonale pasujeme. Nepotřebuju mít celé nebe, stačí mi jenom malý nedokonalý kousek.
