Milenka, nebo chůva?
Ani jste se nenadála, a je z vás macecha. Dá se to vůbec přežít?
Svoji situaci už totiž stačila porovnat s dalšími kolegyněmi. Nejdrsnější zážitek zaznamenala ta, která se ocitla tváří v tvář dvěma dcerkám – dvojčatům v pubertě. Hned v úvodu se nové přítelkyně zeptaly, jestli už s tátou spí. Zkoušela všechno, aby se alespoň zdánlivě spřátelily, ale marně. Půjčovaly si bez dovolení její oblečení, provokovaly, dělaly naschvály. Po roce vrátila tatínka a šla o dům dál. Další se naopak s dětmi spřátelila natolik, že měla ještě rok po rozchodu s jejich otcem výčitky svědomí, že je opustila. Jako nejhorší případ byly vyhodnoceny děti cíleně naočkované matkou proti nové přítelkyni: „S tím nenaděláš nic. Když jsou v pubertě, můžeš je brát už jako dospělé, ale když je jim deset, bojíš se cokoli říct, abys jim neublížila – zatímco takovej prcek tě odrovná jedinou poznámkou raz dva,“ pokračovala zkušeně kamarádka. Po probírání dalších traumatických zážitků z bitevního pole děti versus přítelkyně jsem rezignovala…
Takže potkat chlapa s dítětem je prostě na houby? „Hele, není!“ ujistila mě kamarádka vítězoslavně. „Kolegyně má teď dítě s chlapem, kterej už předtím dvě děti měl. A kdo myslíš, že se o to jejich mimino stará? Kdo myslíš, že ji učí, jak se přebaluje, pomáhá jí s odsávačkou a v noci automaticky vstane, když dítě začne brečet?“ Když jsme se loučily, vypadala spokojeně jako nikdy předtím. Nepochybuji o tom, že se jí ten týden v jižních Čechách ve třech jednoho dne zúročí.
TEXT: TEREZA SVĚTLÁ
