Máte místo muže chůvu?
Partner na mateřské? Možná to zní jako skvělý nápad. Jen pozor, aby vám tahle výměna rolí nezničila vztah.
S eděla jsem zrovna v restauraci a moje pozornost klouzala mezi talířem
špaget a článkem v novinách. Bylo půl dvanácté, a navíc všední den,
což dodalo jevu, který jsem zpozorovala koutkem oka, nevídaný rozměr. Vedle
mě si zrovna ke stolu sedali dva muži. Na tom by samozřejmě nebylo nic
divného. Jenže oba dva vedle sebe zaparkovali i své sportovní kočárky.
Musela jsem se usmát – dva kamarádi na ‚otcovské‘ si jen tak vyrazili
s dětmi na nákupy a na oběd. Na první dojem to působí jako idyla, důkaz,
že společnost přistupuje na změnu a že rovnoprávnost není jen umělá
konstrukce, ale přirozená věc. Je tomu ovšem opravdu tak? Skutečně nám
připadá v pořádku převzít otěže a vyrazit ráno do práce, zatímco on
nám bude s dítětem v jedné ruce a vařečkou ve druhé mávat na pozdrav?
Já bych na něj asi trochu žárlila a ještě víc by mi vrtal hlavou pocit,
že něco není v pořádku. Možná bych ho totiž v tu chvíli neviděla
jako chlapa. Stejně tak nevím, jestli by můj partner dokázal vyměnit
pracovní schůzky za dětské žvatlání a tichou komunikaci s pračkou,
žehličkou a špinavým prádlem…
Vážila jsem si ho, ale ne zas tolik
Jaké to je mít partnera na mateřské, ví například zpěvačka Bára Basiková. „Když byl dětem rok, vrátila jsem se do práce, zatímco můj tehdejší manžel zůstal doma. Můj příjem byl nepoměrně větší než jeho, takže jsme uznali, že to bude výhodnější. On s tím neměl problém, spíš po čase já. Začala jsem si uvědomovat, že veškerá zodpovědnost stojí na mně, že živím sebe, manžela, dvě děti a že kvůli tomu musím brát i nabídky, které bych za normálních okolností odmítla,“ popisuje Bára. Ačkoli se její manžel necítil méněcenný, okolí mu dávalo najevo opak. „Myslím si, že mu jeho kamarádi svým způsobem záviděli, že nepracuje. Mysleli si, že sedí doma na zadku a nechá se živit manželkou, která to celé táhne.“
Čím byla Bára Basiková starší, tím spíš musela uznat, že to cítí podobně. „Každá žena by podle mě měla zažívat, že muž přijde domů, položí na stůl peníze a řekne: ‚Tady máš na domácnost, na děti, na leasing a na oblečení.“ U ní doma byla ale situace naprosto opačná. „Když chtěl jít manžel po celodenním maratonu s dvojčaty večer ven, byla jsem to já, kdo musel vyndat peníze z peněženky, aby mohl na to pivo jít. A to asi není pro chlapa důstojné ani příjemné…“
Pokud jde o péči o domácnost a děti, vychvaluje Bára Basiková svého prvního manžela až do nebes. „Můj muž zvládal úplně všechno, včetně ‚ženských‘ prací. A já mu za to byla vděčná, vážila jsem si ho, ale přesto si myslím, že žena by si měla vážit muže i za to, že dokáže rodinu zabezpečit finančně, že se na něj může spolehnout a že jí poskytne zázemí. A kdybych tehdy takového muže měla, určitě bych zůstala na mateřské já, protože děti jsou pro mě důležitější než kariéra,“ připouští.
