Co od svého partnera ve vztahu chcete ze všeho nejvíc?
A.: Chci v něm najít druhou polovinu svého já. Potřebuju někoho stejně trhlého, aby mě dokázal pochopit. Na jednu stranu musí mít kousek mě, na druhou stranu ale v sobě musí mít něco, co já nemám. Někdy to je běh na hodně dlouhou trať, najít někoho takového, ale já to nevzdávám.
M.: Aha, tak to já jsem asi víc přízemní. Základem je pochopení. Pak inspirace. Nesmí mě nechat stát na místě. Rivalita a provokace v tom kreativním slova smyslu, ty ve zdravé míře potřebuju ve vztahu vždycky. Zároveň však i klid, pohodu, pochopení.
A.: A zdravá nejistota. Pokud totiž začnu mít pocit, že toho druhého mám jistého, přestávám se snažit a bojovat o něj, ten vztah mě přestane bavit.
M.: Drobné věci a detaily, které se v tom konkrétním dnu s mou láskou stanou, jsou pro mě taky důležité. S Andreou netrávíme čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu společně, nejsme spolu pořád a ty drobnosti jsou to, co si pamatuju nejdéle. Třeba jak jsme si uvařili čaj. V barvách, vůních, chutích, v jemných nuancích se pro mě skrývá hloubka vztahu.
Kdy jste se navzájem poprvé zaregistrovali?
A.: Neznali jsme se vůbec. Seznámil nás Jirka Burian, podali jsme si tenkrát ruce a nic si neřekli.
M.: Měli spolu pracovat na jednom projektu, Jirka mi předtím ukázal Andreinu fotku, jak letí někde v balonu, že s touhle holkou teď na něčem dělá. Andreu jsem předtím vůbec neznal, na televizi se nekoukám, Vyprávěj jsem nikdy neviděl. A první osobní setkání proběhlo na Andreině vernisáži fotek a přesně tak, jak říká.
A.: Jirka mi vyprávěl, že má kolegu a že bychom se možná měli seznámit. Tak jsem si Mikoláše vygooglovala, jak to dělám v případě každého, koho neznám osobně.
M.: A vyjela ti ta fotka, na které mám vlasy skoro až do pasu, dva copánky ve vousech a korálky kolem krku. Totální hippie. (směje se)
A.: No, a když jsme se poznali osobně, tak mě nejvíc bavilo to, že jsem absolutně nevěděla, jaký Mikoláš je. A hrozně jsem chtěla poznat ho víc. Z okamžiku našeho seznámení existuje i fotka, která to přesně vystihuje. Podání ruky, úsměv a nic víc. Stalo se to 22. října.
Další kontakt mezi vámi proběhl kdy a jak?
A.: Přes Facebook. Ale až po nějaké době. Ale na Mikoláše jsem myslela.
M.: Chtěl jsem si Andreu přidat mezi přátele, ale jí trvalo strašně dlouho, než si mě na Facebooku potvrdila. Pak se sice za to zpoždění omluvila, ale byl to prostě skoro měsíc. Tak jsem jí odepsal, že pokud by se mnou chtěla jít v srpnu na kafe, že bychom se měli pro jistotu začít domlouvat už teď, aby to do té doby klaplo. Úmysl Andreu sbalit tam na začátku vůbec nebyl, spíš mě zajímala jako člověk.
A.: Tak to já jsem tě sbalit chtěla! (směje se)
Čím vás ten druhý zatím nejvíc překvapil?
M.: Mě Andrea svou hloubkou. Množstvím barev, které v sobě má. A to široké spektrum jejích barev mě nepřestává udivovat do teď. Dokáže být malá roztomilá holčička, a za chvíli je z ní nesnesitelná baba. To mě hrozně baví, že se s ní ani chvíli nenudím.
A.: Jak už jsem říkala, mě na našem vztahu baví, že pořád nevím, kdo stoprocentně je Mikoláš Růžička. Tu rozumnou míru tajemství u svého milého prostě potřebuju.
Celý rozhovor si přečtěte v nové ELLE na str. 128–141.
Reportáž z focení najdete ZDE.
A.: Chci v něm najít druhou polovinu svého já. Potřebuju někoho stejně trhlého, aby mě dokázal pochopit. Na jednu stranu musí mít kousek mě, na druhou stranu ale v sobě musí mít něco, co já nemám. Někdy to je běh na hodně dlouhou trať, najít někoho takového, ale já to nevzdávám.
M.: Aha, tak to já jsem asi víc přízemní. Základem je pochopení. Pak inspirace. Nesmí mě nechat stát na místě. Rivalita a provokace v tom kreativním slova smyslu, ty ve zdravé míře potřebuju ve vztahu vždycky. Zároveň však i klid, pohodu, pochopení.
A.: A zdravá nejistota. Pokud totiž začnu mít pocit, že toho druhého mám jistého, přestávám se snažit a bojovat o něj, ten vztah mě přestane bavit.
M.: Drobné věci a detaily, které se v tom konkrétním dnu s mou láskou stanou, jsou pro mě taky důležité. S Andreou netrávíme čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu společně, nejsme spolu pořád a ty drobnosti jsou to, co si pamatuju nejdéle. Třeba jak jsme si uvařili čaj. V barvách, vůních, chutích, v jemných nuancích se pro mě skrývá hloubka vztahu.
Kdy jste se navzájem poprvé zaregistrovali?
A.: Neznali jsme se vůbec. Seznámil nás Jirka Burian, podali jsme si tenkrát ruce a nic si neřekli.
M.: Měli spolu pracovat na jednom projektu, Jirka mi předtím ukázal Andreinu fotku, jak letí někde v balonu, že s touhle holkou teď na něčem dělá. Andreu jsem předtím vůbec neznal, na televizi se nekoukám, Vyprávěj jsem nikdy neviděl. A první osobní setkání proběhlo na Andreině vernisáži fotek a přesně tak, jak říká.
A.: Jirka mi vyprávěl, že má kolegu a že bychom se možná měli seznámit. Tak jsem si Mikoláše vygooglovala, jak to dělám v případě každého, koho neznám osobně.
M.: A vyjela ti ta fotka, na které mám vlasy skoro až do pasu, dva copánky ve vousech a korálky kolem krku. Totální hippie. (směje se)
A.: No, a když jsme se poznali osobně, tak mě nejvíc bavilo to, že jsem absolutně nevěděla, jaký Mikoláš je. A hrozně jsem chtěla poznat ho víc. Z okamžiku našeho seznámení existuje i fotka, která to přesně vystihuje. Podání ruky, úsměv a nic víc. Stalo se to 22. října.
Další kontakt mezi vámi proběhl kdy a jak?
A.: Přes Facebook. Ale až po nějaké době. Ale na Mikoláše jsem myslela.
M.: Chtěl jsem si Andreu přidat mezi přátele, ale jí trvalo strašně dlouho, než si mě na Facebooku potvrdila. Pak se sice za to zpoždění omluvila, ale byl to prostě skoro měsíc. Tak jsem jí odepsal, že pokud by se mnou chtěla jít v srpnu na kafe, že bychom se měli pro jistotu začít domlouvat už teď, aby to do té doby klaplo. Úmysl Andreu sbalit tam na začátku vůbec nebyl, spíš mě zajímala jako člověk.
A.: Tak to já jsem tě sbalit chtěla! (směje se)
Čím vás ten druhý zatím nejvíc překvapil?
M.: Mě Andrea svou hloubkou. Množstvím barev, které v sobě má. A to široké spektrum jejích barev mě nepřestává udivovat do teď. Dokáže být malá roztomilá holčička, a za chvíli je z ní nesnesitelná baba. To mě hrozně baví, že se s ní ani chvíli nenudím.
A.: Jak už jsem říkala, mě na našem vztahu baví, že pořád nevím, kdo stoprocentně je Mikoláš Růžička. Tu rozumnou míru tajemství u svého milého prostě potřebuju.
Celý rozhovor si přečtěte v nové ELLE na str. 128–141.
Reportáž z focení najdete ZDE.
